Seznam mytických vládců Athén
Athény byly už starověkými Řeky nazývány „Helladou v Helladě“ a pro Athény, město s takovým kulturním významem v dějinách lidstva, to platí dodnes.[1] Kdy a jak město vzniklo, není bezpečně zjištěno. Starověcí Athéňané se shodovali v tom, že jejich předkové byli zrozeni z tamní půdy a podle vícero mýtů byl takovou bytostí i jejich první král Kekrops, napůl muž a napůl had, který nepřišel odnikud, ale zrodil se z aténské země.[2] Když založil město, mezi bohyní Athénou a bohem Poseidónem propukl spor o vládu nad krajem.[2]
Nejvyšší bůh Zeus se rozhodl, že vládu nad Aténami přenechá tomu, kdo dá městu cennější dar. O tom, který dar bude cennější, měl rozhodnout Kekrops. První se představil Poseidón, svým trojzubcem udeřil do skály až z ní vytryskl pramen slané vody. Athéna následně vrazila do země kopí, z níž vyrostla oliva.[2] Kekrops se rozhodl jednoznačně pro vzácný strom, který přináší lidem užitečné plody a tím i bohatství. Bohové jeho rozhodnutí uznali a vláda a ochrana nad městem připadla Athéně.[2] Athéna byla od počátku až do konce antických dějin ochrannou bohyní všech Řeků, ale byli to Athéňané,[3] kteří jí byli nejmilejší a její ochranná ruka bděla i nad jejich panovníky.
Králové[editovat | editovat zdroj]
Následující tabulka uvádí seznam králů Athén, (Kekropovců) zaznamenaných řeckým historikem Eusebiem z Kaisareie.[4]
| Seznam králů Atén | |||||
| Jméno | Období vlády (letopočty jsou fiktivní) | Rodinný původ | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Kekrops I. | 1556–1506 př. n. l. | Narodil se ze země | |||
| Kranaos | 1506–1497 př. n. l. | Syn Kekropa I. | |||
| Amfiktyón | 1497–1487 př. n. l. | Syn Deukalión | |||
| Erichthonios | 1487–1437 př. n. l. | Syn boha Héfaista | |||
| Pandion I. | 1437–1397 př. n. l. | Syn Erichthonia | |||
| Erechtheus | 1397–1347 př. n. l. | Syn Pandion I. | |||
| Kekrops II. | 1347–1307 př. n. l. | Syn Erechthea | |||
| Pandion II. | 1307–1282 př. n. l. | Syn Kekropa II. | |||
| Aigeus | 1282–1234 př. n. l. | Syn Pandiona II. | |||
| Théseus | 1234–1204 př. n. l. | Syn boha Poseidona | |||
| Menestheus | 1204–1181 př. n. l. | Syn Peteóa | |||
| Démofón | 1181–1147 př. n. l. | Syn Thésea | |||
| Oxyntes | 1147–1135 př. n. l. | Syn Démofóna | |||
| Afeidas | 1135–1134 př. n. l. | Syn Oxynta | |||
| Thymoites | 1134–1126 př. n. l. | Syn Oxynta | |||
| Melanthos | 1126–1089 př. n. l. | Syn Andropompa | |||
| Kodros | 1089–1068 př. n. l. | Syn Melantha | |||
Archonti[editovat | editovat zdroj]
Podle legendárního vyprávění byla monarchie za vlády Medona, syna Kodrova, v Athénách zrušena[5] a vystřídalo ji aristokratické zřízení s vládnoucí třídou tzv. eupatridů (řecky Εὐπατρίδαι, Eupatridai – „z dobrých otců, urození“); v čele státu pak stanuli archonti („vládnoucí“), které volil nebo potvrzoval pravděpodobně (přímé doklady chybí) lidový sněm. Původně se volil jeden archón doživotně (v mytických dobách).[6] Prvním archontem se stal Medon. (Jeho potomci patřili také do rodu Melanthovců.)
Následující tabulka uvádí seznam mytických archontů Athén, zaznamenaných řeckým historikem Eusebiem z Kaisareie.[7]
| Seznam mytických archonta Atén | |||||
| Jméno | Funkční období (letopočty jsou fiktivní) | Rodinný původ | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Medon | 1068–1048 př. n. l. | Syn Kodra | |||
| Akastos | 1048–1012 př. n. l. | Syn Medon | |||
| Archippos | 1012–993 př. n. l. | Syn Akasta | |||
| Thersippos | 993–952 př. n. l. | Syn Archippovi | |||
| Forbo | 952–922 př. n. l. | Syn Thersippa | |||
| Megakles | 922–892 př. n. l. | Syn Forbo | |||
| Diognétos | 892–864 př. n. l. | Syn Megakla | |||
| Ferekles | 864–845 př. n. l. | Syn Diognéta | |||
| Arifrón | 845–825 př. n. l. | Syn Ferekla | |||
| Thespieus | 824–797 př. n. l. | Syn Arifróna | |||
| Agaméstor | 796–778 př. n. l. | Syn Thespiea | |||
| Aischylos | 778–755 př. n. l. | Syn Agaméstora | |||
| Alkmaión | 755–753 př. n. l. | Syn Aischyla | |||
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zoznam mýtických panovníkov Atén na slovenské Wikipedii.
- ↑ Vojtěch Zamarovský. Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 15.
- ↑ a b c d Vojtěch Zamarovský. Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava: Mladé letá, 1980. 66-048-80. S. 244–245.
- ↑ Vojtěch Zamarovský. Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava: Mladé letá, 1980. 66-048-80. S. 83.
- ↑ Eusebios, Kronika 2,185.[1][2]
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 7,2,1
- ↑ Vojtěch Zamarovský. Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 192.
- ↑ Eusebios, Kronika 2,187.[3]