Seznam kamenů zmizelých v Trenčínském kraji

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Seznam kamenů zmizelých v Trenčínském kraji obsahuje tzv. kameny zmizelých (slovensky pripomienkové kamene, respektive alternativně Stolpersteine) na území Trenčínského kraje. Kameny zmizelých připomínají osud těch lidí, kteří byli nacisty deportováni, vyhnáni, zavražděni nebo dohnáni k sebevraždě. Původcem projektu je Gunter Demnig.

Data pokládání kamenů zmizelých v Trenčínském kraji:

  • Prievidza, první kameny 7. srpna 2016 za osobní účasti Guntera Demniga.[1][2][3][4] Akce byla připravena a financována sdružením "Spolu sme Prievidza".[5]

Prievidza[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
.
Námestie slobody Félix Rosenthal (* 1870 Prievidza; † 1944/45 Nemecká). Rosenthalova rodina patřila k nejstarším a velmi váženým židovským rodinám v Prievidzi. Felix Rosenthal, obchodník se smíšeným zbožím a železem, byl v zastupitelství obce a v dozorčí radě První priedvidzské banky. Podporoval různé dobročinné a charitativní sbírky. Byl posledním předsedou spolku Chevrah kadiša. Po obsazení obce Německou armádou 1944 se Félix Rosenthal s manželkou Bertou Rosenthalovou museli skrývat, byli dopadeni ve vápence v Nemecké a přibližně 1944/1945 zavražděni.[6][7]
.
Námestie slobody Berta Rosenthalová roz. Steinerová (* 1880 Martin; † 1944/45 Nemecká), manželka Félixe Rosenthala, byla se svým mužem hledána nacisty, dopadena ve vápence v Nemecké a přibližně 1944/1945 zavražděna.[6][8]
ZDE ŽIL
JOZEF WERNER
NAR. 1889
DEPORTOVANÝ 1942
DO OSVIENČIMU
ZAVRAŽDĚNÝ
Pribinovo námestie / Námestie slobody Jozef Werner (* 1889 Hričovské Podhradie; † 1942 Osvětim) byl velkoobchodníkem. Do Prievidzi přišel v roce 1918 a provozoval tam parní pilu a obchodoval se stavebním materiálem. Náležel k nejúspěšnějším podnikatelům města, podporoval finančně charitativní spolky. Po přijetí Židovského kodexu v září 1941 došlo k perzekuci i rodiny Wernerových, kterým byl zabaven majetek a jejich dcera Judita byla vyloučena z gymnázia. Jozef a Margita Wernerovi jakož i dcery Judita a Erika byli posláni do shromažďovacího průchodního tábora v Novákách a poté 22. září 1942 deportováni do Osvětimi, kde byli zavražděni. Syn Pavol (* 1923) zemřel při bombardování Budapešti roku 1944.[6]
ZDE ŽILA
MARGITA WERNEROVÁ
ROD. BIENENSTOCKOVÁ
NAR. 1896
DEPORTOVANÁ 1942
DO OSVIENČIMU
ZAVRAŽDĚNÁ
Pribinovo námestie / Námestie slobody Margita Wernerová roz. Bienenstocková (* 1896 Prievidza; † 1942 Osvětim) manželka Jozefa Wernera. Jako on a velká část rodiny byla poslána do shromažďovacího průchodního tábora v Novákách a poté 22. září 1942 deportována do Osvětimi, kde byla zavražděna.[6]
ZDE ŽILA
JUDITA WERNEROVÁ
NAR. 1923
DEPORTOVANÁ 1942
DO OSVIENČIMU
ZAVRAŽDĚNÁ
Pribinovo námestie / Námestie slobody Judita Wernerová (* 1923 Prievidza; † 1942 Osvětim), dcera Jozefa Wernera a Margity Wernerové. Jako její rodiče a sestra Erika byla poslána do shromažďovacího průchodního tábora v Novákách a poté 22. září 1942 deportována do Osvětimi, kde byla zavražděna.[6]
ZDE ŽILA
ERIKA WERNEROVÁ
NAR. 1929
DEPORTOVANÁ 1942
DO OSVIENČIMU
ZAVRAŽDĚNÁ
Pribinovo námestie / Námestie slobody Erika Wernerová (* 1929 Prievidza; † 1942 Osvětim), dcera Jozefa Wernera a Margity Wernerové. Jako její rodiče a sestra Judita byla poslána do shromažďovacího průchodního tábora v Novákách a poté 22. září 1942 deportována do Osvětimi, kde byla zavražděna.[6]
.
Košovská cesta Izák Godel Hellmann (* 1873 Łęczyca; † 1942 [Polsko]), který v Prievidzi žil od konce 19. století, byl posledním kantorem židovské náboženské obce v Prievidzi a jako starší kantor dohlížel na rituály bohoslužeb a pečoval o synagogu, vedle které bydlel. Mimo to byl rituálním řezníkem. Roku 1942 byl s manželkou Matildou Hellmannovou deportován do neznámého koncentračního tábora v Polsku, ze kterého se nevrátil.[6]
.
Košovská cesta Matilda Hellmannová roz. Šimková (* 1880 Rajčany; † 1942), manželka Izáka Godela Hellmanna, se kterým byla zavlečena do neznámého koncentračního tábora v Polsku, ze kterého se nevrátila.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Osadia pripomienkové kamene obetiam holokaustu, zpráva webové stránky obce Prievidza z 5. srpna 2016, online: prievidza.sk/...
  2. Tri zavraždené židovské rodiny pripomínajú v Prievidzi pamätné kamene, zpráva portálu TASR z 7. srpna 2016, online: teraz.sk/...
  3. Zavraždené židovské rodiny majú v Prievidzi v dlažbe pamätné kocky, zpráva listu oblasti Nitra (lokální vydání Prievidza), internetové vydání z 8. srpna 2016, online: myprievidza.sme.sk/...
  4. Kronika pokládání kamenů, oficiální stránka Guntera Demniga, online: www.stolpersteine.eu/chronik/...
  5. Stolpersteine, stránka spolku "Spolu sme Prievidza", online: spolusmeprievidza.sk/...
  6. a b c d e f g h Erik Kližan: Stolpersteine, sestaveno podle materiálu z www.stolpersteine.eu a www.spolusmeprievidza.sk, v: Prievidzský občasník 4/2016, str. 13nn., online: historia.maticapd.sk/...
  7. FELIX ROSENTHAL, databáze serveru Yed Vashem, online: yvng.yadvashem.org/.../Id=-5060792240166244819
  8. BERTHA ROSENTHAL, databáze serveru Yed Vashem, online: yvng.yadvashem.org/.../Id=516011

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]