Sergej Ryžikov (kosmonaut)
| Sergej Nikolajevič Ryžikov | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut CPK | |
| Státní příslušnost |  Rusko |
| Stav | aktivní |
| Místo narození |  Bugulma, SSSR |
| Hodnost | podplukovník (od 2012 v záloze) |
| Čas ve vesmíru | 603 dny, 1 hodina a 41 minut |
| Kosmonaut od | 11. října 2006 |
| Mise | Expedice 49/50 (Sojuz MS-02/ISS) Expedice 63/64 (Sojuz MS-17/ISS) Expedice 73 (Sojuz MS-27/ISS) |
| Znaky misí |      |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sergej Nikolajevič Ryžikov (rusky Сергей Николаевич Рыжиков; * 19. srpna 1974, Bugulma, RSFSR, Sovětský svaz) je ruský kosmonaut, člen oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů Roskosmosu, 548. člověk ve vesmíru. V letech 2016/2017, 2020/2021 a 2025 strávil celkem 20 měsíců na Mezinárodní vesmírné stanici, kde se zúčastnil celkem tří výstupů do volného prostoru a dvakrát byl velitelem stanice.
Mládí, vzdělání a vojenská kariéra
[editovat | editovat zdroj]Narodil se ve městě Bugulma v nynějším Tatarstánu (tehdejší Tatarská autonomní socialistická republika).[1] Po střední škole rok (1991–1992) studoval na Orenburské vojenské vysoké letecké škole (Оренбургское высшее военное авиационное училище летчиков), po jejím zrušení pokračoval na Kačinské vojenské vysoké letecké škole (Качинское высшее военное авиационное училище летчиков), kterou absolvoval roku 1996. Poté krátce sloužil v útvarech 37. letecké armády v Saratovské a Tverské oblasti a od roku 1997 v Domně v Čitinské oblasti v útvarech 23. a 14. letecké armády,[2] naposled jako velitel roje v hodnosti majora.[1] Během své vojenské služby nalétal přes 700 hodin na letadlech L-39 a MiG-29, získal kvalifikace důstojník-potápěč a instruktor parašutistické přípravy (s více než 350 seskoky).[2]
Kosmonaut
[editovat | editovat zdroj]Přihlásil se k výběru kosmonautů a 11. října 2006 získal doporučení Státní meziresortní komise k zařazení do oddílu kosmonautů CPK. Absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a 9. června 2009 získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“.[1] Poté se připravoval na dlouhodobý pobyt na Mezinárodní vesmírné stanici. Jeho první nominací se stalo místo palubního inženýra Expedice 49/50 a velitele lodi Sojuz MS-02. V jeho posádce byli ještě Andrej Borisenko a Robert Kimbrough. Posádky byla současně záložní pro Expedici 47/48 v Sojuzu TMA-20M.[1]
1. kosmický let – Sojuz MS-02/ISS
[editovat | editovat zdroj]Do vesmíru měli vzlétnout v září 2016, ale kvůli problémům se Sojuzem MS-02 odstartovali až 11. října 2016.[3] S Mezinárodní vesmírnou stanicí (ISS) se loď spojila 21. října 2016 v 09:58 UTC. Poté se trojice kosmonautů zapojila do práce Expedice 49, resp. od konce října 2016 Expedice 50. Dne 10. dubna 2017, 07:57 UTC se Ryžikov, Borisenko a Kimbrough s lodí odpojili od stanice a týž den v 11:21 UTC přistáli v kazašské stepi. Ve vesmíru strávil 173 dní, 3 hodiny a 15 minut.[1][3]
2. kosmický let – Sojuz MS-17/ISS
[editovat | editovat zdroj]Na ISS zamířil i při svém druhém letu a stal se členem Expedice 63/64. Jako velitel lodi Sojuz MS-17 odstartoval 14. října 2020 s ruským kosmonautem Sergejem Kuď-Sverčkovem a americkou astronautkou Kathleen Rubinsovou. Na Zemi se pak společně vrátili 17. dubna 2021[4] po necelých 185 dnech letu, z nichž naprostou většinu Ryžikov strávil jako velitel ISS. Podstoupil také svůj první, 6 hodin a 47 minut trvající výstup do vesmíru, na němž společně se Sergejem Kuď-Sverčkovem zajistili přípravné práce před příletem nového modulu ISS Nauka.
3. kosmický let – Sojuz MS-27/ISS
[editovat | editovat zdroj]Také třetí let ho dovedl na ISS a i tentokrát s rusko-americkou posádkou. Palubní inženýři Alexej Zubrickij a Jonathan Kim ho tam doprovodili v kosmické lodi Sojuz MS-27 ráno 8. dubna 2025,[5] aby se společně stali členy Expedice 73. A aby také jako první z posádek Sojuzů na stanici místo šesti strávili hned osm měsíců, což je nový přístup, který Roskosmos začal vůči zajištění trvalé přítomnosti na stanici uplatňovat.[6]
Protože NASA se v prodloužení směny svých členů expedice nedržela ruského příkladu a svou posádku po Expedici 73 nahradila po pěti měsících novými lidmi, odletěl počátkem srpna na Zemi také japonský astronaut Takuja Óniši, který první čtyři měsíce Expedici 73 velel. Symbolický klíč od stanice a tím i velení od něj 5. srpna 2025 převzal právě Ryžikov, už podruhé v kariéře.[7] Podobným způsobem funkci předal 7. prosince 2025 svému nástupci, kterým se stal Michael Fincke.[8]
Vedle toho Ryžikov během letu absolvoval svůj druhý a třetí výstup do volného prostoru. Při tom druhém 16. října 2025 společně s Alexejem Zubrickým během 6 hodin 11 minut provedli obsluhu experimentů umístěných na povrchu ruského segmentu stanice a údržbářské a opravárenské práce na technologiích a vybavení.[9] Ve stejné sestavě pak 28. října obdobným činnostem věnovali 6 hodin a 54 minut.[10] Ryžikov tak celkovou dobu svých tří výstupů prodloužil na 19 minut a 52 minut.
S oběma svými palubními inženýry odletěl ze stanice 9. prosince 2025 a o pouhých 200 minut později přistál v kažašské stepi po 245 dnech letu.[11] Zvýšil tak na 13 lidí počet členů elitní skupiny astronautů a kosmonautů, kteří ve vesmíru strávili více než 600 dní.[12]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Je rozvedený, má syna Ivana.[1]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Hrdina Ruské federace (13. listopadu 2018),[1]
- Letec-kosmonaut Ruské federace (5. listopadu 2018).[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 6 7 8 IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2017-4-10 [cit. 2017-05-18]. Kapitola Анатолий Алексеевич Иванишин. Dostupné online. (rusky)
- 1 2 ЦПК имени Ю.А.Гагарина. Биографии космонавтов СССР и РФ [online]. Звездный городок, Московская область: ФГБУ "НИИ ЦПК имени Ю.А.Гагарина" [cit. 2017-05-18]. Kapitola РЫЖИКОВ Сергей Николаевич. Životopis na stránkách Střediska přípravy kosmonautů. Dostupné online. (rusky)
- 1 2 HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Praha: rev. 2017-4-10 [cit. 2017-05-18]. Kapitola Sojuz TMA-22. Dostupné online.
- ↑ Новости. Экипаж «Союза МС-17» благополучно вернулся на Землю. www.roscosmos.ru [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online.
- ↑ Корабль «Союз МС-27» с новым экипажем МКС стартовал с космодрома Байконур. roscosmos.ru [online]. Roskosmos, 2025-04-04 [cit. 2025-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Итоги российской космонавтики в 2024 году. roscosmos.ru [online]. Roskosmos, 2024-12-28 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online.
- ↑ Crew Swaps Commanders, Waits for Departure, and Conducts Muscle and Blood Research - NASA [online]. 2025-08-05 [cit. 2025-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Crew Swaps Commanders on Sunday as Trio Packs for Departure - NASA [online]. 2025-12-05 [cit. 2025-12-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEARLMAN, Robert Z. Russian cosmonauts install semiconductor experiment, jettison old HDTV camera during spacewalk outside ISS. Space [online]. 2025-10-16 [cit. 2025-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEARLMAN, Robert Z. Spacewalking Russian cosmonauts install experiments on the International Space Station. Space [online]. 2025-10-28 [cit. 2025-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Союз МС-27 (№758) – Союз-2.1а – Байконур 31/6 – 08.04.2025 08:47 ДМВ - Страница 11. Форум Новости Космонавтики [online]. 2025-12-09 [cit. 2025-12-09]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ MEK - Žebříček hodin nalétaných v kosmu k 09.12.2025. mek.kosmo.cz [online]. [cit. 2025-12-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Ryžikov na Wikimedia Commons - ЦПК имени Ю.А.Гагарина. Биографии космонавтов СССР и РФ [online]. Звездный городок, Московская область: ФГБУ "НИИ ЦПК имени Ю.А.Гагарина" [cit. 2017-05-18]. Kapitola РЫЖИКОВ Сергей Николаевич. Životopis na stránkách Střediska přípravy kosmonautů. Dostupné online. (rusky)
