Sergej Alexandrovič Žukov
| Sergej Alexandrovič Žukov | |
|---|---|
 Sergej Alexandrovič Žukov (2013) | |
| Kosmonaut mimo oddíly (2010-2011 v CPK) | |
| Státní příslušnost | Rusko |
| Datum narození | 8. září 1956 (67 let) |
| Místo narození | Džezkazgan, Kazašská SSR, SSSR |
| Předchozí zaměstnání | jaderný inženýr, ředitel Centra předávání technologií |
| Čas ve vesmíru | dosud neletěl |
| Kosmonaut od | 29. května 2003 |
| Kosmonaut do | 29. dubna 2011 |
| Pozdější zaměstnání | ředitel Klastru kosmických technologií a telekomunikací Fondu Skolkovo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sergej Alexandrovič Žukov (rusky Сергей Александрович Жуков, * 8. září 1956 v Džezkazganu, Kazašské SSR, SSSR) je ruský vědec, ředitel Klastru kosmických technologií a telekomunikací (rusky Кластера космических технологий и телекоммуникаций) Fondu Skolkovo, od května 2003 je také ruským kosmonautem. Zprvu nebyl členem žádného z oddílů kosmonautů v Rusku, v létě 2009 si však podal přihlášku do oddílu Střediska přípravy kosmonautů a od 4. května 2010 do 29. dubna 2011 byl jeho členem. Neabsolvoval žádný kosmický let.
Život[editovat | editovat zdroj]
Vědec[editovat | editovat zdroj]
Sergej Žukov se narodil v Džezkazganu, střední školu dokončil v Severo-Jenisejském v Krasnojarském kraji, kam byl přeložen jeho otec, důlní inženýr. Poté byl přijat na Baumanův institut v Moskvě, obor jaderná energetika. Roku 1979 ji vystudoval s vyznamenáním. Pokračoval postgraduálním studiem, přerušeným v letech 1981–1983, kdy zastával funkci tajemníka univerzitního výboru Komsomolu. Roku 1985 obhájil kandidátskou práci ve stejném oboru.[1][2]
Poté krátce působil na škole jako vědecký pracovník, ještě roku 1986 přešel do NPO Eněrgija. Zde řídil přípravu experimentů na vesmírné stanici Mir v oblasti výzkumu působení radiace na člověka a astrofyziky. V letech 1988–1989 pracoval ve Všesvazovém vědeckovýzkumném institutu problémů strojírenství.[1]
Novinář a manažer[editovat | editovat zdroj]
Poté byl ekonomickým redaktorem sovětsko–německého časopisu Ekonomika + technika («Экономика + Техника», Wirtschaft + Technik). Od roku 1991 byl zástupcem ředitele společnosti Rossijskij biznes (Российский бизнес) a zástupcem šéfredaktora stejnojmenného časopisu. Současně v letech 1991–1992 pracoval jako zástupce vedoucího pracovní skupiny pro kosmonautiku při ruské vládě a nejvyšším sovětu. Skupina navrhla založení Roskosmosu a připravila příslušné zákony.[1]
Od roku 1993 ve funkci prezidenta vedl Moskevský kosmický klub, zde se začal zabývat problémy využití výsledků výzkumu kosmu. Podařilo se mu přesvědčit vedení Roskosmosu a roku 1996 zorganizoval a byl jmenován generálním ředitelem Centra předávání technologií (Центр передачи технологий) s úkolem zabezpečení předávání technologií a znalostí raketového a kosmického průmyslu jiným odvětvím. V roce 2000 bylo centrum reorganizováno v Odvětvové středisko pro patentově-licenční práce a komercionalizaci výsledků vědecko-technické činnosti (Отраслевой центр по патентно-лицензионной работе и коммерциализации результатов научно-технической деятельности). Podílí se na přípravě zákonů týkajících se využití vesmíru a působí jako vedoucí vědeckých týmů zpracovávajících rozbory pro ruské úřady. Od května 2011 je výkonným ředitelem Klastru kosmických technologií a telekomunikací (Кластера космических технологий и телекоммуникаций) Fondu Skolkovo (Фонда «Сколково»).[1][3]
Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]
Už roku 1985 se ze své iniciativy přihlásil na lékařské prohlídky v Institutu lékařsko-biologických problémů. Roku 1988 prošel počátečními prohlídkami v NPO Eněrgija, ale vzápětí ze společnosti odešel. Roku 1990 se účastnil náboru novinářů v programu Vesmír dětem, ale neprošel ze zdravotních důvodů.[1]
Při dalším pokusu se, podle rozkazu velitele vojenského letectva, od srpna 2001 podroboval testům vojenských lékařů v Středisku přípravy kosmonautů. Požadavkům vyhověl, 31. května 2002 získal souhlas k výcviku od meziresortní lékařské komise a 29. května 2003 jej sválila i meziresortní komise pro výběr kosmonautů. Absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a 5. července 2005 získal kvalifikaci zkušební kosmonaut. Nestal se členem žádného oddílu kosmonautů.[1]
V létě 2009 bylo zrušeno Středisko přípravy kosmonautů (CPK) vojenského letectva a nahrazeno stejnojmennou institucí Roskosmosu. Žukov požádal o přijetí do nyní civilního oddílu. Začátkem února 2010 byl vládní meziresortní komisí doporučen k začlenění do oddílu a dne 4. května 2010 byl příkazem náčelníka CPK Sergeje Krikaljova zařazen do oddílu. K 29. dubnu 2011 v souvislosti s novou prací z oddílu odešel.[1]
Sergej Žukov je ženatý, manželka Taťjana je filoložka, mají dva syny.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2010-03-21 [cit. 2009-04-18]. Kapitola Сергей Александрович Жуков. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ЗАО «Центр передачи технологий» [online]. Moskva: ЗАО «Центр передачи технологий» [cit. 2010-04-18]. Kapitola Генеральный директор. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Сергей Александрович Жуков [online]. Сколково: Фонд развития Центра разработки и коммерциализации новых технологий — Фонд «Сколково», 2010-2011 [cit. 2011-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-08. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Alexandrovič Žukov na Wikimedia Commons
