Přeskočit na obsah

Sedmispáči z Efezu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatí
Sedmispáči z Efezu
Sedmispáči v Menologiu císaře Basileia II., kolem r.1000
Sedmispáči v Menologiu císaře Basileia II., kolem r.1000
mučedníci
Narozeníkolem 250
Efez
Úmrtí27. června nebo 12. září
Efez, Turecko
Svátek27. června nebo 12. září
Uctíván církvemiKatolictví, Pravoslaví, Východní pravoslavné církve
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sedmispáči z Efezu, také Sedm spáčů z Efezu, Sedm mučedníků z Efezu nebo Sedm dětí z Efezu[1] je označení pro sedm legendárních řeckých chlapců, kteří uprchli před pronásledováním do jeskyně, ale východ z jeskyně byl zatarasen, takže uvnitř zůstali spát na stovky let nebo navždy.

Císař Decius (vlevo sedící) dává zazdít vchod jeskyně sedmispáčů, francouzský iluminovaný rukopis Zlaté legendy, 14. století

Legenda má nejméně dvě verze. Podle křesťanské šlo o křesťany, syny předních řeckých rodin z Efezu, dvorských služebníků. Při návštěvě římského císaře Decia v Efezu museli všichni obyvatelé přijít obětovat římským bohům. Sedm chlapců odmítlo zradit svou křesťanskou víru a prchlo do jeskyně na hoře Celion. Dlouho se skrývali a jeden z nich (nebo jejich sluha jménem Malchus) v převleku za žebráka jim do města chodil s mošnou pro chleba. Když byl úkryt vyzrazen, dal císař Decius zavalit vchod balvanem, nebo podle jiné varianty zazdít. Spáči zůstali v jeskyni 160 až 372 let, než se probudili, nebo tam zemřeli jako mučedníci a došlo k jejich vzkříšení. Nejčastěji se uvádí setkání vzkříšených sedmispáčů s východořímským císařem Theodosiem II.

Předpokládá se, že námět příběhu je předkřesťanský a byl rozšířen v různých zemích světa.

V islámských textech se také píše o spáčích, nejdříve ve 12. súře Koránu. Pro literární zpracování Johann Wolfgang Goethe v knize Západovýchodní díván použil islámskou verzi příběhu. Křesťanští historikové a legendisté referovali o příběhu v 6.–13. století. Rozcházejí se v počtu i ve jménech sedmispáčů.

Jména sedmispáčů podle autorů
Pramen rok počet spáčů jména
Jakub ze Sarugu ~ 500 8 Jamblichus (+ sedm druhů)
Theodosiusː De situ terrae sanctae ~ 530 7 + 1 pes Achilledes, Diomedes, Eugenius, Stephanus, Probatius, Sabbatius, Quiriacus
Řehoř z Tours ~ 560–590 7 Maximilianus, Malchus, Martinianus, Constantinus, Dionysius, Johannes, Serapion
Dionysius I. Antiochijský ~ 750–770 8 Maximilianus, Jamblicha, Martelus, Dionysius, Johannes, Serapion, Exustadianus
Jakub z Voragine: Legenda aurea ~ 1270 7 Maximian, Malchus, Marcianus, Dionysius, Johannes, Serapion, Constantin
Kaple Sedmispáčů v obci Les Sept-Saints, Bretaň
Bohorodička, Mikuláš a Sedmispáči, ikona, 19. století, Doněck

Svátek a míra úcty k těmto mučedníkům se v různých zemích liší. V římskokatolických martyrologiích je svátek zapsán na 27. června, v bavorské diecézi Řezno se svátek slaví 12. září, v diecézích Aquileia, Salzburg a Pasov nebo 13. září. V ortodoxních církvích je svátkem 23. říjen a v Orientu 22. říjen.

Kostely zasvěcené sedmispáčům jsou vzácnéː

  • Rotthof (místní část Ruhstorfu an der Rott), dolní Bavorsko
  • Sept-Saints u Vieux-Marché, Bretaň; francouzský islamista Louis Massignon inicioval společné poutě křesťanů a muslimů do Sept-Saints.
  1. Lexikon der christlichen Ikonographie 8, 1994, s. 343

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lexikon der christlichen Ikonographie 8, Ikonographie der heiligen (Me-Z), Wolfgang Braunfels (ed.). Herder Rom-Freiburg-Basel-Wien 1994, s. 344-348.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]