Sedmispáči z Efezu
| Svatí Sedmispáči z Efezu | |
|---|---|
.jpg) Sedmispáči v Menologiu císaře Basileia II., kolem r.1000 | |
| mučedníci | |
| Narození | kolem 250 Efez |
| Úmrtí | 27. června nebo 12. září Efez, Turecko |
| Svátek | 27. června nebo 12. září |
| Uctíván církvemi | Katolictví, Pravoslaví, Východní pravoslavné církve |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sedmispáči z Efezu, také Sedm spáčů z Efezu, Sedm mučedníků z Efezu nebo Sedm dětí z Efezu[1] je označení pro sedm legendárních řeckých chlapců, kteří uprchli před pronásledováním do jeskyně, ale východ z jeskyně byl zatarasen, takže uvnitř zůstali spát na stovky let nebo navždy.
Legenda[editovat | editovat zdroj]
Legenda má nejméně dvě verze. Podle křesťanské šlo o křesťany, syny předních řeckých rodin z Efezu, dvorských služebníků. Při návštěvě římského císaře Decia v Efezu museli všichni obyvatelé přijít obětovat římským bohům. Sedm chlapců odmítlo zradit svou křesťanskou víru a prchlo do jeskyně na hoře Celion. Dlouho se skrývali a jeden z nich (nebo jejich sluha jménem Malchus) v převleku za žebráka jim do města chodil s mošnou pro chleba. Když byl úkryt vyzrazen, dal císař Decius zavalit vchod balvanem, nebo podle jiné varianty zazdít. Spáči zůstali v jeskyni 160 až 372 let, než se probudili, nebo tam zemřeli jako mučedníci a došlo k jejich vzkříšení. Nejčastěji se uvádí setkání vzkříšených sedmispáčů s východořímským císařem Theodosiem II.
Předpokládá se, že námět příběhu je předkřesťanský a byl rozšířen v různých zemích světa.
V islámských textech se také píše o spáčích, nejdříve ve 12. súře Koránu. Pro literární zpracování Johann Wolfgang Goethe v knize Západovýchodní díván použil islámskou verzi příběhu. Křesťanští historikové a legendisté referovali o příběhu v 6.–13. století. Rozcházejí se v počtu i ve jménech sedmispáčů.
| Pramen | rok | počet spáčů | jména |
|---|---|---|---|
| Jakub ze Sarugu | ~ 500 | 8 | Jamblichus (+ sedm druhů) |
| Theodosiusː De situ terrae sanctae | ~ 530 | 7 + 1 pes | Achilledes, Diomedes, Eugenius, Stephanus, Probatius, Sabbatius, Quiriacus |
| Řehoř z Tours | ~ 560–590 | 7 | Maximilianus, Malchus, Martinianus, Constantinus, Dionysius, Johannes, Serapion |
| Dionysius I. Antiochijský | ~ 750–770 | 8 | Maximilianus, Jamblicha, Martelus, Dionysius, Johannes, Serapion, Exustadianus |
| Jakub z Voragine: Legenda aurea | ~ 1270 | 7 | Maximian, Malchus, Marcianus, Dionysius, Johannes, Serapion, Constantin |
Úcta[editovat | editovat zdroj]
Svátek a míra úcty k těmto mučedníkům se v různých zemích liší. V římskokatolických martyrologiích je svátek zapsán na 27. června, v bavorské diecézi Řezno se svátek slaví 12. září, v diecézích Aquileia, Salzburg a Pasov nebo 13. září. V ortodoxních církvích je svátkem 23. říjen a v Orientu 22. říjen.
Kostely zasvěcené sedmispáčům jsou vzácnéː
- Rotthof (místní část Ruhstorfu an der Rott), dolní Bavorsko
- Sept-Saints u Vieux-Marché, Bretaň; francouzský islamista Louis Massignon inicioval společné poutě křesťanů a muslimů do Sept-Saints.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Lexikon der christlichen Ikonographie 8, 1994, s. 343
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Lexikon der christlichen Ikonographie 8, Ikonographie der heiligen (Me-Z), Wolfgang Braunfels (ed.). Herder Rom-Freiburg-Basel-Wien 1994, s. 344-348.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sedmispáči z Efezu na Wikimedia Commons
