SMS Novara (1850)
.gif) SMS Novara v Sydney | |
.svg){kind=small} | |
| Spuštěna na vodu | 4. října 1850 |
|---|---|
| Uvedena do služby | 14. června 1851 |
| Osud | 1898 zrušena |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 2107 t (konstrukční) 2600 t (plný) |
| Délka | 67 m (na vodorysce) |
| Šířka | 14,3 m |
| Pohon | 1829 m2 plachet (od r. 1862): parní stroj 1200 iHP |
| Rychlost | 12 uzlů |
| Posádka | 403 |
| Výzbroj | (do roku 1854): 22× 30liberní dělo 4× 60 liberní granátové dělo 16× 18liberní dělo |
SMS Novara byla dřevěná třístěžňová fregata používaná rakouským a později Rakousko-uherským námořnictvem. Až později byla vybavena lodním šroubem a parním strojem. Loď se proslavila vědeckou výpravou z let 1857–1859, během které jako první rakouské plavidlo obeplula svět. Na palubě fregaty Novara také odplul do Mexika Ferdinand Maxmilián Josef Habsbursko-Lotrinský, bratr císaře Františka Josefa I., aby se stal mexickým císařem. Když byl císař Maxmilián popraven, dopravila jeho ostatky zpět do monarchie. Fregata Novara se také účastnila bitvy u Visu, ve které bylo poraženo silnější italské námořnictvo.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]
Loď byla postavena pod jménem Minerva, ale na počest vítězství maršála Radeckého u Novary v roce 1849 přejmenována. Novara byla postavena v Benátkách podle návrhu G. Paresiho. Trup byl na vodu spuštěn 4. října 1850 a fregata byla dokončena 14. června 1851.[1]
Operační služba
[editovat | editovat zdroj]Plavba kolem světa
[editovat | editovat zdroj]V letech 1857–1859 podnikla Novara, jako první rakouská válečná loď, cestu okolo světa. Vypravení vědecké expedice přitom bylo nápadem arcivévody Ferdinanda Maxe, který ji přikládal důležitost i po stránce obchodně-politické. Velitelem expedice se stal Bernhard von Wüllerstorf-Urbair a velitelem lodě byl fregatní kapitán Friedrich von Pöck. Během expedice měla loď posádku 346 mužů, z toho pět vědců, vybraných na základě doporučení předních rakouských vědeckých ústavů.[2] Obrazovou dokumentaci měl pořizovat malíř Josef Selleny, dále byl na palubě přírodovědec Karl von Scherzer, geograf Carl von Ritter, chemik Justus von Liebig, geolog Ferdinand von Hochstetter a zoologii měl na starost Georg von Frauenfeld. Tropické nemoci a tvorbu herbářů měl na starost lodní lékař Eduard Schwarz, meteorologické a hydrografické experimenty prováděl vedoucí expedice von Wüllerstorf.[3]
Novara vyplula 30. dubna 1857 z Terstu, dále navštívila Gibraltar, Madeiru, Rio de Janeiro, Kapské Město, Cejlon, Madras, Nicobary, Singapur, Manilu, Hongkong, Šanghaj, Sydney, Auckland, Tahiti a Valparaiso. V době vypuknutí války mezi Rakouským císařstvím a Francií se Novara nacházela v Jižní Americe. Loď se skrývala, protože se obávala střetu s francouzským loďstvem. Francouzský císař Napoleon III. ji však prohlásil za neutrální území, jelikož nesla poklady vědecké práce; věda je společná všem národům.[4] Zpět do Terstu se Novara vrátila 26. srpna 1859. Plavby kolem světa se účastnili i námořníci z českých zemí, například jako šestnáctiletý člen lodní kapely cestu podstoupil Eduard Plachý ze Ctiněvsi pod Řípem, který si během cesty vedl i deník.[5]
Výprava trvala 849 dní, z nichž loď strávila 298 na kotvách. Během této doby Novara urazila 51 686 námořních mil. Náklady na expedici činily 616 560 rakouských zlatých a dalších 125 894 rakouských zlatých bylo investováno do publikování výsledků expedice, které byly zpracovávány až do roku 1876.[4] Novara přivezla na 26 000 vzorků botanických, zoologických, etnografických i antropologických, včetně nákladu lístků koky. Náklad kokových lístků byl impulzem pro vyvinutí a zdokonalení postupů výroby kokainu.[6]
Přestavba na parní pohon
[editovat | editovat zdroj]
V roce 1862 byla Novara v Terstu přestavěna na šroubovou fregatu vybavenou dvouválcovým ležatým parním strojem.[7] Přestavbu neplánovaně prodloužil požár lodi, způsobený nedbalostí dělníků či sabotáží.[8] Vyhořela celá příď lodi až po kotle.
Přeprava arcivévody Ferdinanda Maxmiliána do Mexika
[editovat | editovat zdroj]Dne 14. dubna 1864 Novara podnikla zámořskou plavbu do Mexika, kam dopravila Ferdinanda Maxmiliána Josefa Habsbursko-Lotrinského, který se nakrátko stal mexickým císařem. Ferdinand Max byl v Mexiku svržen a popraven. Jeho ostatky v lednu 1868 převezla zpět do monarchie opět fregata Novara. Při této plavbě ji velel známý rakouský admirál Wilhelm von Tegetthoff.[1]
Bitva u Visu
[editovat | editovat zdroj]V roce 1866 Novara bojovala v bitvě u Visu, která skončila těžkou porážkou silnější a modernější italské flotily. V bitvě byla zařazena do II. divize, kterou tvořily starší dřevěné lodě. V bitvě ji velel kapitán řadové lodě Eric von Klint.[9] Zajímavostí je, že před bitvou byly na boky fregaty zavěšeny kotevní řetězy a kolejnice, které měly sloužit jako jakési přídavné pancéřování.[10]
Další osudy
[editovat | editovat zdroj]
Z aktivní bojové služby byla Novara vyřazena v r. 1876, částečně odstrojena a využívána jako stacionární školní loď k výcviku námořníků. Od roku 1881 sloužila jako školní delostřelecká loď, později jako plovoucí kasárna v Pule. V roce 1898 byla vyřazena ze stavu a rozebrána na kusy.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. ISBN 80-903149-1-0. S. 66.[Dále Beneš (2004)]
- ↑ Beneš (2004), s. 110.
- ↑ Beneš (2004), s. 111.
- ↑ a b Beneš (2004), s. 112.
- ↑ Historický magazín: Hrabě Erwin Dubský [online]. Česká televize, 2007-04-26, rev. 2009-08-24 [cit. 2009-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09.
- ↑ NEZBEDA, Ondřej. Loď, která přivezla koku. Respekt. 7. 2009, roč. XX, čís. 29, s. 64. ISSN 0862-6545.
- ↑ Beneš (2004), s. 64.
- ↑ Beneš (2004), s. 41.
- ↑ Beneš (2004), s. 144.
- ↑ Beneš (2004), s. 50.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. ISBN 80-903149-1-0. S. 183.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu SMS Novara na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil lodi
