S7 Airlines
| S7 Airlines | ||||
|---|---|---|---|---|
 Airbus 310 | ||||
| ||||
| Zahájení činnosti | 1992 | |||
| Hlavní základna | Novosibirsk | |||
| Další základny | ||||
| Destinace | 80+ | |||
| Velikost flotily |
(březen 2020) | |||
| Přepravené osoby |
| |||
| Člen aliance | Oneworld | |||
| Oficiální web | http://www.s7.ru | |||
S7 Airlines (dříve Sibir Airlines) (rusky: ПАО «Авиакомпания „Сибирь“»), patří spolu se společnostmi Aeroflot a UTair k největším leteckým společnostem v Rusku. Je členem skupiny S7 Group, dříve mj. spolu se společností Globus, která byla vyčleněna z S7 a létá pravidelné i charterové linky.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Počátky společnosti[editovat | editovat zdroj]
Původ společnosti je možné vysledovat až k začátkům provozu civilních letů z vojenského letiště v Novosibirské oblasti v roce 1957. Formálně byla společnost Sibir založena v roce 1992 a v roce 1994 obdržela kód ICAO. Společnost navázala na regionální provoz Aeroflotu.
Rozvoj společnosti[editovat | editovat zdroj]
V roce 2001 společnost koupila Vnukovské aerolinie a stala se společností s největším objemem přepravy na domácích linkách. Většinu svých linek začala provozovat z letiště Moskva-Domodědovo. V roce 2005 jako první ruská společnost zahájila prodej letenek přes internet.
Rebranding[editovat | editovat zdroj]
V roce 2006 se stala společnost členem skupiny S7 group a s tím proběhla i změna značky (rebranding) ze Sibir na S7. S tím souvisela i kompletní změna nátěru letounů z nenápadné modro-bílé na výrazně zelenou s červeným logem. V roce 2007 byla z S7 vyčleněna společnost Globus, která byla v roce 2010 prodána. V roce 2010 se S7 stala členem aliance Oneworld
Destinace[editovat | editovat zdroj]
Společnost provozuje značně rozsáhlou síť linek, převážně do destinací v Rusku a Společenství nezávislých států. Jejich počet se začátkem roku 2011 blížil devadesáti a počet obsluhovaných zemí třiceti. [2]
Do České republiky létá pravidelný spoj z Novosibirsku do Prahy. V letní sezóně 2020 tuto linku bude létat třikrát týdně.[3] Na jaře 2011 obdržela společnost přepravní práva na linku Petrohrad-Pulkovo - Brno-Tuřany, uskutečněna ale nebyla.
4. března 2022 společnost oznámila pozastavení všech zahraničních letů.[4]
Letecké nehody[editovat | editovat zdroj]
4. října 2001 byl letoun Tu-154M na lince 1812 z Tel Avivu do Novosibirska omylem sestřelen nad Černým mořem raketou S-200 ukrajinské armády. Zahynulo všech 78 osob na palubě.
24. srpna 2004 se letoun Tu-154B, na lince 1047 z Moskvy do Soči, stal terčem teroristického bombového útoku. K explozi došlo v prostoru Rostova na Donu. Zahynulo všech 46 osob na palubě.
9. června 2006, už pod značkou S7 Airlines, let 778, došlo k nehodě Airbusu 310 během přistání v Irkutsku. Po chybě posádky, s poruchou na obraceči tahu motorů, letoun nedobrzdil na mokré dráze a po nárazu do betonové zídky došlo k požáru. Zahynulo 124 osob, 79 se zachránilo.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ (rusky) Oficiální statistika Rosaviace. www.favt.ru [online]. [cit. 2019-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-20.
- ↑ (rusky) Letový řád na stránkách společnosti. www.s7.ru [online]. [cit. 2011-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-24.
- ↑ SŮRA, Jan. Více letů na Sibiř. S7 přidá další frekvenci na lince z Prahy [online]. Zdopravy.cz, 2019-06-28 [cit. 2019-06-29]. Dostupné online.
- ↑ WALKER, Steven. Russian Quadjets: Il-86 Returns To Service with S7 Airlines. Simple Flying [online]. 2022-03-24 [cit. 2022-03-26]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu S7 Airlines na Wikimedia Commons - (rusky)(anglicky)(německy) Oficiální stránky společnosti
