S7 Airlines

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
S7 Airlines
Airbus 310
Airbus 310
IATA
S7
ICAO
SBI
CALLSIGN
Сибирь/SIBERIAN AIRLINES
Zahájení činnosti1992
Hlavní základnaNovosibirsk
Další základny
Destinace80+
Velikost flotily

(březen 2020)

Přepravené osoby
  • 4,577 mil. (2009)
  • 4,835 mil. (2010) [1]
Člen alianceOneworld
Oficiální webhttp://www.s7.ru

S7 Airlines (dříve Sibir Airlines) (rusky: ПАО «Авиакомпания „Сибирь“»), patří spolu se společnostmi Aeroflot a UTair k největším leteckým společnostem v Rusku. Je členem skupiny S7 Group, dříve mj. spolu se společností Globus, která byla vyčleněna z S7 a létá pravidelné i charterové linky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky společnosti[editovat | editovat zdroj]

Původ společnosti je možné vysledovat až k začátkům provozu civilních letů z vojenského letiště v Novosibirské oblasti v roce 1957. Formálně byla společnost Sibir založena v roce 1992 a v roce 1994 obdržela kód ICAO. Společnost navázala na regionální provoz Aeroflotu.

Rozvoj společnosti[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 společnost koupila Vnukovské aerolinie a stala se společností s největším objemem přepravy na domácích linkách. Většinu svých linek začala provozovat z letiště Moskva-Domodědovo. V roce 2005 jako první ruská společnost zahájila prodej letenek přes internet.

Rebranding[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 se stala společnost členem skupiny S7 group a s tím proběhla i změna značky (rebranding) ze Sibir na S7. S tím souvisela i kompletní změna nátěru letounů z nenápadné modro-bílé na výrazně zelenou s červeným logem. V roce 2007 byla z S7 vyčleněna společnost Globus, která byla v roce 2010 prodána. V roce 2010 se S7 stala členem aliance Oneworld

Destinace[editovat | editovat zdroj]

Společnost provozuje značně rozsáhlou síť linek, převážně do destinací v Rusku a Společenství nezávislých států. Jejich počet se začátkem roku 2011 blížil devadesáti a počet obsluhovaných zemí třiceti. [2]

Do České republiky létá pravidelný spoj z Novosibirsku do Prahy. V letní sezóně 2020 tuto linku bude létat třikrát týdně.[3] Na jaře 2011 obdržela společnost přepravní práva na linku Petrohrad-Pulkovo - Brno-Tuřany, uskutečněna ale nebyla.

Letecké nehody[editovat | editovat zdroj]

4. října 2001 byl letoun Tu-154M na lince 1812 z Tel Avivu do Novosibirska omylem sestřelen nad Černým mořem raketou S-200 ukrajinské armády. Zahynulo všech 78 osob na palubě.

24. srpna 2004 se letoun Tu-154B, na lince 1047 z Moskvy do Soči, stal terčem teroristického bombového útoku. K explozi došlo v prostoru Rostova na Donu. Zahynulo všech 46 osob na palubě.

9. června 2006, už pod značkou S7 Airlines, let 778, došlo k nehodě Airbusu 310 během přistání v Irkutsku. Po chybě posádky, s poruchou na obraceči tahu motorů, letoun nedobrzdil na mokré dráze a po nárazu do betonové zídky došlo k požáru. Zahynulo 124 osob, 79 se zachránilo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (rusky) Oficiální statistika Rosaviace. www.favt.ru [online]. [cit. 2019-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-20. 
  2. (rusky) Letový řád na stránkách společnosti. www.s7.ru [online]. [cit. 2011-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-24. 
  3. SŮRA, Jan. Více letů na Sibiř. S7 přidá další frekvenci na lince z Prahy [online]. Zdopravy.cz, 2019-06-28 [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]