Přeskočit na obsah

Rychločtení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek má znaky reklamy, politické agitace, propagace, sebepropagace apod.
Můžete pomoci Wikipedii tím, že obsah upravíte podle nezaujatého úhlu pohledu. O článku lze diskutovat na jeho diskusní stránce. Až do vyřešení, prosíme, tuto zprávu neodstraňujte.
ikona
Neutralita tohoto článku byla zpochybněna.
Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte, prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Rychločtení je speciální metoda vnímání textu očima a jeho myšlenkové zpracování, při němž dochází současně se zvyšováním rychlosti i k lepšímu zapamatování přečteného a k lepšímu odlišení podstatného a druhořadého. Zde se synonymicky pro pojem „rychločtení“ používá též pojmu „rychlé čtení“.

Širším pojmem než pojem „rychločtení“ je pojem „racionální čtení“, který se používá pro celý souhrn způsobů, strategií a taktik vnímání textových informací (různé obtížnosti) očima a jeho myšlenkové zpracování. Zjednodušeně: racionální čtení = rychlovyhledávání + rychločtení + rychlostudium.

Metoda rychločtení, že každé zrychlení čtení je provázeno větší povrchností čtení a každé obsahové prohloubení je provázeno snížením rychlosti.

Pojmy „rychločtení“ a „racionální čtení“ byly neprávem zapsanými slovními ochrannými známkami, jejichž majitelem byl David Gruber.[1] V roce 2014 Úřad průmyslového vlastnictví prohlásil obě známky za neplatné z důvodů neschopnosti odlišit soutěžitele na trhu[2]. Potvrdil tak, že oba pojmy bylo možné volně používat i v době, kdy byly známky zapsané.

Z historie rychločtení a podobných metod

[editovat | editovat zdroj]

Novodobé pokusy číst rychleji a více si z textu pamatovat se datují od konce 20. let minulého století. Začaly v USA. Psychologické výzkumy s tachystoskopem prokázaly, že s pomocí určitého tréninku dokáže průměrný člověk rozpoznat obrázky, které se objevovaly na obrazovce pouhou 1/500 sekundy (2 ms). Ačkoliv obrázky použité v USA byly pouze černobílé obrysy letadel, měl tento výzkum dopad na výzkum čtení. Za první moderní knihu o americkém rychločtení se považuje dílo Waltera B. Pitkina The Art of Rapid Reading[3] z roku 1929. Kurzům se věnovaly především Harvard University a University of Texas v Austinu.

Příklad cvičení očních svalů pro rychlé čtení

Během druhé světové války se americké metody rozšířily i do Evropy a rozšířila se obliba různých přístrojů a pomůcek. Učitelka Evelyn Woodová z University of Utah vyšla v 50. a 60. letech z pomocných pohybů rukou a zahájila, rozvinula a zpopularizovala komerční kurzy pod názvem Evelyn Wood Speed Reading Dynamics. Těchto kurzů se účastnili i zaměstnanci Bílého domu.[4] Různé varianty rychločtení se rozvíjely i v jiných státech. Jedna a tatáž metoda (s různými menšími rozdíly) byla vždy založena hlavně na očně technických dovednostech – např. širokém zrakovém rozpětí, zmenšování počtu fixací na řádek, potlačování regresí a subvokalizací, snaze o čtení stránky textu jen svisle shora dolů atp. Mozkové dovednosti (tj. „aby i hlava brala text rychleji, když už oko jej bere rychleji“) byly až sekundární, často i podružné.

V jediném českém knižním překladu těchto zahraničních metod z roku 1972 – v publikaci německého autora Wolfganga Zielke Čteme rychleji, čteme lépe.[5] byl překladateli zvolen termín „rychlé čtení“ nebo synonymický termín „rychločtení“. I některé řídké české pokusy o zkoumání a aplikace této metody do 80. let minulého století používaly pojmů „rychločtení“, „rychlé čtení“.

Rychločtení v Česku a bývalém Československu

[editovat | editovat zdroj]

V bývalé ČSSR se těmto metodám věnoval na Slovensku profesor slovenštiny Univerzity Komenského Bratislava Jozef Mistrík.[6]

David Gruber

[editovat | editovat zdroj]

V 80. letech 20. století zpopularizoval rychločtení David Gruber, jehož kurzy rychločtení vycházely kromě tehdy populárního Mladého světa také v Technickém týdeníku, Květech, slovenském Svetu nebo oborovém časopise Čtenář. [7] [8] [9] [10] [11]V roce 1985 zpracoval David Gruber námět a scénář desetidílného vzdělávacího seriálu „Kurs rychlého čtení“ pro Československou televizi, redakci Publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání, Studio Ostrava. Seriál také moderoval. Díly tohoto televizního seriálu byly doprovázeny dálkovým přenosem softwaru k rychločtení.[pozn. 1][12]

Gruberovy kurzy jsou specifické užíváním tzv. psychovzorců, kapitoly o efektivním studiu angličtiny, komplex trénování paměti s tzv. „paměťovou asociační listinou“, know-how k vyhmátnutí podstaty textu, metodu NEANA, metodu párového synergického čtení, řadu prezentačních a komunikačních dovedností aj.[zdroj?] Gruberova podoba kurzu byla založena hlavně na efektivnější práci mozku při zpracování textových informací. Výcvik v lepší práci očí zde zůstal zachován, ale už jen v okrajové míře. [13] [14] [15] [16] [17] [18]

V roce 2012 vznikla v ČR online aplikace na výuku rychlého čtení pod názvem Rozečti.se, která vyhrála soutěž Nápad roku[19][20].[21]

V roce 2022 publikoval Jan Kohut, kritický článek, ve kterém tvrdí, že rychločtení není reálné.[22] Kohut se odkazuje zvláště na studie amerického psychologa Keitha Raynera, který během desítek let, kdy se věnoval výzkumu čtení, zjistil, že rychlost čtení, která přesahuje 400-500 slov za minutu už nevyhnutelně vede ke zhoršenému porozumění.[23] Dále tvrdí, že rychločtení má uplatnění pouze tehdy, pokud chce čtenář z textu pochopit základní myšlenky, nemůže však očekávat dokonalé porozumění všech detailů. V článku rovněž píše, že tradiční metody rychločtení jako např. rozšiřování fixací nebo potlačování subvokalizace nepomáhají.[22] Ze studií, na které se Kohut odkazuje, vychází, že není možné najednou fixovat více než 7-9 znaků[23], při čtení jsme omezováni velikostí naší fovey (středu žluté skvrny). Z dalších studií se zase ukazuje, že subvokalizace je nezbytná pro dobré pochopení textů.[24]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Šlo o deset tréninkových programů v jazyce BASIC pro osobní mikropočítače Sinclair ZX Spectrum.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Úřad průmyslového vlastnictví - Ochranná známka Rychločtení Archivováno 20. 7. 2020 na Wayback Machine.; Ochranná známka Racionální čtení Archivováno 20. 7. 2020 na Wayback Machine.
  2. ↑ RYCHLOČTENÍ - ochranná známka, majitel Ing.David Gruber. kurzy.cz [online]. [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ PITKIN, Walter. The Art of Rapid Reading New York, McGraw-Hill Book Company, Inc., 1929, 233 s.
  4. ↑ LAWRENCE VAN GELDER. Evelyn Wood, Who Promoted Speed Reading, Is Dead at 86. The New York Times, 1995-08-30. dostupné online (anglicky)
  5. ↑ ZIELKE, Wolfgang. Čteme rychleji, čteme lépe. Překlad Ing. Jiří Loser; Ing. Jaroslav Fingl. Praha : Institiut řízení, 1972. 180 s.
  6. ↑ MISTRÍK, Josef. Rýchle čítanie. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1980. 112 s. S. 12.
  7. ↑ TROJAN, Petr. CUKÁNÍ aneb Rychlé čtení. Mladý svět. 52/1985 (příloha). strana 1-3
  8. ↑ ČERMÁKOVÁ, Olga. K věci. Mladý svět. 52/1985
  9. ↑ TROJAN, Petr. Překvapení. Mladý svět. 36/1987
  10. ↑ TROJAN, Petr. Dejme zelenou racionálnímu čtení (Rozhovor). Mladý svět. 52/1987
  11. ↑ REDAKCE. Dopisy v koši nekončí. Mladý svět. 17/1988
  12. ↑ Kurs rychlého čtení. Desetidílný vzdělávací cyklus. Československá televize Ostrava 1986. (Záznam prvního dílu včetně závěrečných titulků online)
  13. ↑ Leták CKM (Cestovní kancelář mládeže) RYCHLOČTENÍ A RYCHLOSTUDIUM s expresní angličtinou, rok 1992
  14. ↑ GRUBER, David. Tajemství rychlého čtení (Popis vzdělávacího seriálu). Mladý svět. 2/1987
  15. ↑ Kurs rychlého čtení 1-10 (Popis obsahu jednotlivých dílů). Program ČST. 1987
  16. ↑ (jek). Chcete vydělávat 2000 korun denně? Technický týdeník 2/1991.
  17. ↑ DRAGOMÍRECKÁ, Eva. Kromě tělesného je i duševní zdraví. Hospodářské noviny' 1999-10-08
  18. ↑ GRUBER, David. Rychločtení Rychlostudium Info management Praha: Management Press s.r.o., 2010. 326 s. ISBN 978-80-7261-184-3. (přebal knihy psaný nakladatelem)
  19. ↑ Nápadem roku je Rozečti.se http://ekonom.ihned.cz/c1-56137670-napadem-roku-je-rozecti-se
  20. ↑ Vítězem soutěže Vodafone Nápad roku 2012 se stal projekt Rozečti.se (http://startup.lupa.cz/clanky/vitezem-souteze-vodafone-napad-roku-2012-se-stal-projekt-rozecti-se/)
  21. ↑ JANOUŠ, Marek. Online výuka rychlého čtení Rozečti.se: Čím rychleji člověk čte, tím lépe text chápe. lupa.cz 2012-10-31 (cit. 2013-08-07) (Dostupné online.)
  22. ↑ a b KOHUT, Jan. Rychločtení – mýtus nebo realita? Aneb jak skutečně číst rychleji!. JakseRychleNaučit [online]. 2022-11-13 [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b Rayner, K., Schotter, E. R., Masson, M. E., Potter, M. C., & Treiman, R. (2016). So much to read, so little time: How do we read, and can speed reading help?. Psychological Science in the Public Interest, 17(1), 4-34.
  24. ↑ Daneman, M., & Newson, M. (1992). Assessing the importance of subvocalization during normal silent reading. Reading and Writing, 4(1), 55-77.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ZIELKE, Wolfgang. Čteme rychleji, čteme lépe. Překlad Ing. Jiří Loser; Ing. Jaroslav Fingl. Praha : Institiut řízení, 1972. 180 s.
  • MISTRÍK, Josef. Rýchle čítanie. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1980. 112 s.


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rychločtení&oldid=23613317“