Roger Etchegaray

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Eminence
Roger Etchegaray
Kardinál-biskup
Emeritní více-děkan kolegia kardinálů
Roger Etchegaray.jpg
Církev Římskokatolická církev
Jmenování 30. dubna 2005
Předchůdce Angelo Sodano
Titulární kostel Porto–Santa Rufina (suburbikální diecéze)
Svěcení
Kněžské svěcení 13. června 1947
světitel Jean Saint-Pierre
Biskupské svěcení 27. května 1969
světitel Auguste François Marty
1. spolusvětitel Joseph Marie Gouyon
2. spolusvětitel Wladyslaw Rubin
Kardinálská kreace 30. června 1979
kreoval Jan Pavel II.
Titul Kardinál-biskup
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady

(2008-dosud)

Zúčastnil se
Osobní údaje
Země FrancieFrancie Francie
Datum narození 25. září 1922 (96 let)
Místo narození Espelette, Francie
Datum úmrtí 4. září 2019 (ve věku 96 let)
Místo úmrtí Cambo-les-Bains
Alma mater Papežská univerzita Gregoriana
Řády a ocenění Cena míru Félixe Houphouët-Boignyho
velkokříž Řádu čestné legie
komandér Národního řádu za zásluhy
Viareggio-Versilia International Prize
velkokříž Maďarského záslužného řádu
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roger Marie Élie kardinál Etchegaray (25. září 1922, Espelette4. září 2019) byl francouzský římskokatolický kněz, vysoký úředník římské kurie, kardinál.

Kněžské svěcení přijal 13. července 1947, poté ještě dále studoval na Papežské univerzitě Gregoriana. Působil v diecézi Bayonne jako kněz, sekretář biskupa a generální vikář. V roce 1966 se stal sekretářem Francouzské biskupské konference.

V březnu 1969 byl jmenovaný pomocným biskupem Paříže, biskupské svěcení mu udělil 27. května téhož roku pařížský arcibiskup François Marty. V prosinci 1970 přešel na arcibiskupský stolec v Marseille. V letech 1971 až 1979 byl prvním předsedou Rady evropských biskupských konferencí.

Při konzistoři 30. června 1979 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem knězem s titulárním římským chrámem sv. Lva I., který držel až do 24. června 1998, kdy jej papež povýšil do sboru kardinálů-biskupů a udělil mu jako suburbikální diecézi Porto-Santa Rufina. Od dubna 1984 se věnoval práci v římské kurii – byl jmenován prezidentem Papežské komise „Justitia et pax“ a Papežské rady „Cor Unum“. Na funkci arcibiskupa Marseille proto rezignoval (13. dubna 1985). Podílel se na organizaci akcí Jubilejního roku 2000. V prosinci 1995 rezignoval na vedení Papežské rady „Cor Unum“ a po dovršení kanonického věku také na předsednictví Papežské komise „Justitia et pax“.

Vícekrát reprezentoval Jana Pavla II. na církevních slavnostech jako jeho speciální vyslanec či legát. Angažoval se v diplomatických krocích Vatikánu s cílem zabránění válce v Iráku v roce 2003.

Dne 30. dubna 2005 se stal viceděkanem kardinálského kolegia. Dne 13. května 2008 se stal služebně nejstarším kardinálem-biskupem s titulem kardinál-první biskup (protovescovo). Na půlnoční mši 24. prosince 2009 při útoku na papeže Benedikta XVI., kterého porazila žena ze zástupu věřících, byl zároveň kardinál Etchegaray zraněn a utrpěl zlomeninu pravé stehenní kosti.

Dne 25. října 2015 při závěrečném průvodu mše svaté u příležitosti 14. řádné biskupské synody v okamžiku, kdy kardinál seděl v 1. řadě a papež František se chtěl s ním pozdravit, ztratil rovnováhu, upadl a utrpěl zlomeninu levé stehenní kosti.

10. června 2017 přijal papež František jeho rezignaci na úřad víceděkana kardinálského kolegia.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

arcibiskup marseillský
Předchůdce:
Maurice Jacquot
1970 - 1984
Roger Etchegaray
Nástupce:
Robert Coffy