Robert Suckale

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Robert Suckale
Narození 30. října 1943
Královec
Úmrtí 13. února 2020 (ve věku 76 let)
Berlín
Pracoviště Technická univerzita Berlín
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Suckale (30. října 1943, Königsberg13. února 2020, Berlín) byl německý historik umění a medievalista, emeritní profesor na Technické univerzitě v Berlíně.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval dějiny umění, klasickou archeologii a latinskou filologii středověku na univerzitách v Berlíně, Bonnu, Paříži a Mnichově. Roku 1970 obhájil doktorát na Ludwig-Maximilians-Universität München u profesora Wolfganga Braunfelse. Poté pracoval jako historik umění v Ústředním ústavu dějin umění (Zentralinstitut für Kunstgeschichte) v Mnichově a od roku 1971 jako vědecký asistent prof. Braunfelse na Institutu dějin umění (Institut für Kunstgeschichte) na Ludwig-Maximilians-Universität München. Roku 1976 se habilitoval prací o rukopisech z let 1414/1415, uložených v knihovně dolnobavorského kláštera Metten. V roce 1980 byl jmenován vedoucím katedry dějin umění na Univerzitě v Bambergu. V letech 1987–1991 působil jako expert na dějiny umění v Německé nadaci umění (Deutsche Forschungsgemeinschaft, DFG). Roku 1988 byl vedoucím sekce "Interkonference" Mezinárodní asociace umění (CIHA) v Mnichově (dvůr a město v pozdním středověku), zároveň vedoucím sekce Deutsches Kunsthistorikertag ve Frankfurtu (Stavební výzkum a historie budov). Roku 1989 obdržel akademické stipendium Nadace Volkswagen na dokončení publikace „Die Hofkunst Kaiser Ludwigs des Bayern“.

V roce 1990 byl Suckale jmenován vedoucím Institutu dějin umění (Institut für Geschichte und Kunstgeschichte) Technické univerzity v Berlíně. Roku 1992 byl hostujícím profesorem na Harvard Univerzity v USA. V letech 1997/1998 působil díky stipendiu Nadace Maxe Plancka jako profesor v Bibliotheca Hertziana v Římě (Richard Krautheimer residence). Roku 2005 byl vědeckým členem Institutu pokročilých studií na Princeton University v USA. Byl rovněž Directeur d'études associé de l 'Ecole des Hautes Etudes en Sciences Sociales v Paříži.

Roku 2004 musel předčasně odejít do důchodu pro onemocnění, ale i nadále je vědecky aktivní.

Roku 2011 obdržel čestný doktorát na Courtauld Institute of Art Londýnské Univerzity. Roku 2014 byl zvolen členem Americké akademie umění a věd.

Vědecká práce[editovat | editovat zdroj]

Suckaleovo dílo se vyznačuje mezinárodním přesahem a zahrnuje německé země, Francii, Itálii a země střední a východní Evropy. V polovině 80. let získalo velkou popularitu mezi studenty umění jeho dílo o francouzské gotické architektuře, které napsal společně s Dieterem Kimpelem.[1]

Jeho práce ukazují, že věda o umění potřebuje celoevropskou perspektivu a přeshraniční výzkum. Sám o německé kultuře prohlásil: Rysy, které pociťujeme jako „vlastní“ se mohou ukázat jako něco převzatého a přivlastněného. Zpětný pohled ukazuje, že kultura této země byla nejzářivější tehdy, když byla otevřená. Provincialismus ji ochromuje a nacionalismus ji oslepuje.[2]

V centru jeho zájmu jsou samotná umělecká díla, ve kterých hledá technickou blízkost i širší historické zařazení. Suckaleova metodologie historie umění kombinuje otázky stylu a ikonografie s otázkami funkce umění a jeho účinku na pozorovatele, vztahu umění a politiky, teologie a historie zbožnosti. Dal vzniknout množství nových přístupů ke studiu středověkého umění, které dnes patří k základům oboru.[3] Věnuje se rovněž různým stylům středověké deskové malby jako předmětu náboženského kultu a jejich funkci ve středověké architektuře.[4] Součástí jeho univerzitní výuky se stalo ukotvení památkové péče v oboru dějin umění. Pro českou historii umění mají význam jeho studie problematiky symboliky zbožných obrazů, nové narativní malby 15. století a ikonografické a formální inovace českého umění.

Od roku 1996 byl vedoucím interdisciplinárního projektu, financovaného Německou nadací umění, „Malerei vor Dürer: Fränkische Tafelmalerei um Hans Pleydenwurff und Michel Wolgemut“ (Předchůdci Dürera). Na univerzitě v Bambergu byl v letech 1996-2005 vedoucím projektu postgraduálního studia DFG „Kunstgeschichte - Bauforschung – Denkmalpflege“. V Lipském Centru pro humanitní vědy ve střední střední Evropě se spolu s Jiřím Fajtem podílel na založení projektu "Umění a kultura střední Evropy v době Jagellonců (cca 1450 - 1550)." Ve své práci spojuje dějiny umění a aspekty památkové péče. Podílel se také na založení postgraduálního studia památkové péče na Technické univerzitě v Berlíně ("Schinkel-Zentrum für Architektur, Stadtforschung und Denkmalpflege").[5]

Založil výzkumný projekt "Geistliche Frauen" (Duchovní ženy), který se věnuje všem formám ženské religiozity, které se projevily v komunitním životě v klášterech. Výsledky představil v roce 2005 na velké výstavě v Bonnu (Bundeskunsthalle) a Essenu (Ruhrlandmuseum) pod názvem "Krone und Schleier" (koruna a závoj).

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Studien zu Stilbildung und Stilwandel der Madonnenstatuen der Ile-de-France zwischen 1230 und 1300, Phil. Diss. München 1971
  • Claude Monet: Die Kathedrale von Rouen, München 1981
  • Gotik. Von Giotto bis Lochner, (Das neue Museum der Malerei 1, hrsg. von Ingo F. Walther), Herrsching 1983
  • Die gotische Architektur in Frankreich 1130–1270, München (Hirmer) 1985, 2. überarbeitete Auflage München 1995 (mit Dieter Kimpel)
  • Gude Suckale-Redlefsen: Mauritius-Der Heilige Mohr. The Black Saint Maurice, München 1987 (Mitautor)
  • Die Hofkunst Kaiser Ludwigs des Bayern, München (Hirmer) 1993;
  • Rogier van der Weyden. Die Johannestafel. Das Bild als stumme Predigt, (Das Kunststück, Fischer Taschenbuch 11990), Frankfurt/M. 1995
  • Kunst in Deutschland. Von Karl dem Großen bis Heute, Köln 1998; 2. korrigierte Auflage 2005 unter dem Titel: Dumont Geschichte der Kunst in Deutschland ISBN 978-3-8321-7643-3
  • Evangelisches Damenstift Obernkirchen, München (Deutscher Kunstverlag) 1999 (DKV-Kunstführer 165/9)
  • Robert Suckale, Matthias Weniger: Malerei der Gotik, Taschen Verlag, Köln 1999
  • Stift Obernkirchen, Kreis Schaumburg, Königstein/Taunus 2001 (zusammen mit Gude Suckale-Redlefsen)
  • Die mittelalterlichen Damenstifte als Bastionen der Frauenmacht, Köln (Otto Schmidt Verlag) 2001 (Schriftenreihe der Kölner Juristischen Gesellschaft 25)
  • Das mittelalterliche Bild als Zeitzeuge. Sechs Studien, Berlin (Lukas Verlag) 2002 ISBN 3-931836-70-3
  • Peter Schmidt, Gregor Wedekind (eds.), Stil und Funktion. Ausgewählte Schriften zur Kunst des Mittelalters, München und Berlin (Deutscher Kunstverlag) 2003, 2. Auflage 2008 ISBN 978-3-422-06791-2
  • Die Erneuerung der Malkunst vor Dürer, 2 Bde., Petersberg (Imhof) 2009 ISBN 978-3-86568-130-0
  • Klosterreform und Buchkunst. Die Handschriften des Mettener Abtes Peter I., Petersberg 2011 ISBN 978-3-86568-723-4
  • Auf den Spuren einer vergessenen Königin. Ein Hauptwerk der Pariser Hofkunst im Bode-Museum, für die Skulpturensammlung und das Museum für Byzantinische Kunst, Staatliche Museen zu Berlin, hrsg. von Julien Chapuis, mit einer technologischen Untersuchung von Bodo Buczynski, Petersberg 2013 ISBN 978-3-7319-0012-2

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sebastian Preuss, Der bedeutende Berliner Kunsthistoriker Robert Suckale wird 60 Jahre alt Respekt vor dem Original, Berliner Zeitung, 30.10.2003
  2. Robert Suckale, in: Milena Bartlová, Naše, národní umění, Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal, o. s., 2009, s. 107
  3. Die Kunst des Mittelalters, TU Berlin, 2003
  4. Robert Suckale, Stil und Funktion: Ausgewählte Schriften zur Kunst des Mittelalters, 560 s., Deutscher Kunstverlag 2003, ISBN 978-3422064270
  5. Institut für Kunstwissenschaft und Historische Urbanistik, TU Berlin: Prof. Dr. Robert Suckale

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]