Riftie hlubinná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxRiftie hlubinná
alternativní popis obrázku chybí
riftie hlubinná
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen kroužkovci (Annelida)
Třída mnohoštětinatci (Polychaeta)
Podtřída Palpata
Řád rournatci (Canalipalpata)
Čeleď vláknonošci (Siboglinidae)
Rod riftie (Riftia)
M. L. Jones, 1981
Binomické jméno
Riftia pachyptila
M. L. Jones, 1981
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Riftie hlubinná (Riftia pachyptila), někdy nazývaná bradatice[1], je hlubokomořský kroužkovec ze skupiny vláknonošců a jediný zástupce rodu riftie. Riftia pachyptila žije na dně Tichého oceánu v temnotě v hloubce přes 1,6 km v okolí tzv. černých kuřáků (black smokers). Snášejí extrémně vysoké teploty okolní vody a vysokou koncentraci síry. Dorůstají délky až 2,4 m.

Anatomie a fyziologie[editovat | editovat zdroj]

Jejich dlouhé červovité tělo je zakončeno červeným koncem, který slouží k výměně plynů, zejména sirovodíku, oxidu uhličitého, kyslíku a podobně. Velká část těla je krytá v bílých rourkách. Nemá trávicí soustavu, základní živiny se přivádějí do těla do specializovaného orgánu, trofozomu, který obsahuje symbiotické bakterie. Ty pak mohou tvořit až polovinu hmotnosti celé riftie a mění chemosynteticky (oxidací sulfanu) plyny přijaté z vody na organické látky. Tento proces objevila jako první Colleen Cavanaugh[2].

Červená barva riftií je způsobená specializovanými molekulami hemoglobinu. Riftia musela vyřešit problém, že musí dopravovat do trofozomu nejen kyslík, ale i sirovodík. Aby se neotrávila sulfanem, který má u normálního hemoglobinu "přednost", má dva druhy hemoglobinu. První "velký hemoglobin" váže kyslík, druhý "malý hemoglobin" obsahuje 12 atomů zinku a váže sulfan.[3].

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku giant tube worm na anglické Wikipedii.

  1. http://www.osel.cz/index.php?clanek=1922 Osel.cz - Symbióza vznikla z infekce
  2. http://www.oeb.harvard.edu/faculty/cavanaugh/index.htm
  3. Čepička, I., Kolář, F., Synek, P. (2007): Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza. Přípravný text - biologická olympiáda 2007-2008, NIDM ČR, Praha

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Lhotský, Josef (2015). Úvod do studia symbiotických interakcí mikroorganismů. Nový pohled na viry a bakterie. Praha, Academia, 208 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]