Richard III.

Soubor:Richard3England.jpg

Richard III.

Richard III. (2. října 1452 - 22. srpna 1485), syn Richarda, vévody z Yorku, poslední anglický král z rodu Yorků, vyrostl uprostřed Války růží, a stal se také jedním z jejích nejaktivnějších účastníků.

Dětství a mládí

Richard byl nejmladším z dvanácti dětí vévody Richarda z Yorku a jeho ženy Cecily Nevillové. Prvních sedm let života strávil na zámku Fotheringhay. V roce 1460 padl v bitvě u Wakefieldu Richardův otec a také starší bratr Edmund. Richardova matka uprchla i s dětmi do Flander a poté do Burgunska, kde se rodiny ujal Filip Burgundský. Situace v Anglii se však v období válek růží neustále měnila a tak již 28.6.1461 byl další Richardův starší bratr Eduard korunován jako Eduard IV. na anglického krále. V devíti letech se tak malý Richard stává bohatým šlechticem, když ho bratr Eduard IV. učinil r. 1461 vévodou z Gloucestru. Následující roky pak strávil Richard na hradě Middlehamu, kde se mu dostalo patřičného vzdělání pod dohledem Richarda Nevilla, hraběte Warwicka. Roku 1465 pak přesídlil ke dvoru do Westminsteru a zde se stal nejvěrnějším přítelem svému bratovi Eduardovi IV. V roce 1469 a 1470 se pokusil opakovaně zmocnit trůnu další Richardův a Eduardův bratr Jiří, vévoda z Clarence, podporovaný Richardem Nevillem, hrabětem Warwickem. Eduard IV. s Richardem byly nuceni za této situace uprchnout do Francie. Všichni tři bratři se ale nakonec usmířili a 21.5.1471 vstupují triumfálně zpět do Londýna. Richard se poté oženil s dcerou zrádce Richarda Nevilla, hraběte Warwicka, kterou miloval již od dětství. Se svou manželkou Annou Nevillovou se přestěhoval na hrad Middleham, v kraji Yorkshire, který tolik miloval. Zde se Richard projevil jako zdatný správce panství a spravedlivý soudce, kterého si poddaní vážili a ctili jej pro jeho moudrost a mírnost.

Příbuzenstvo

otec	Richard, vévoda z Yorku
matka	Cecílie Nevillová
manželka	Anna Nevillová
syn	Eduard z Middlehamu
bratr	Edmund z Yorku
bratr	Eduard IV.
bratr	Jiří, vévoda z Clarence
synovec	Eduard V.
sestřenice	Alžběta z Yorku
děd	Richard, vévoda z Cambridge
babička	Anna Mortimerová
děd	Ralf Neville
babička	Anna Beaufortová

Od lorda protektora k titulu krále

Po smrti Eduarda IV. roku 1483 se stal Richard lordem protektorem a poručníkem nad svými dvěma synovci, zejména nezletilým následníkem trůnu Eduardem V té době byl Richard u obyvatel velmi populární. Vůbec jej však neměla ráda vdova po Eduardu IV. Alžběta Woodvillová a její příbuzní, kteří se snažili moc v zemi strhnout na svou stranu. Královna vdova a její rádci se rozhodli, že nezletilý Eduard bude korunován co nejdříve a za den korunovace určili 4.5.1483. Lord protektor Richard, vévoda z Gloucesteru, se rozhodl neprodleně jednat. Muže z doprovodu malého Eduarda nechal zatknout a později popravit. Zajal i svého synovce Eduarda. Po příjezdu do Londýna byl Richard přivítán s jásotem a byl potvrzen v úřadu protektora. Z právního hlediska se Richard nedopustil ničeho nezákonného, jelikož pouze plnil poslední vůli svého zemřelého bratra Eduarda IV. a snažil se vést státní záležitosti za svého synovce až do doby jeho plnoletosti. Korunovace třináctiletého následníka trůnu byla odložena na 22.6.1483. Richard si jistě uvědomoval, že korunovací svého synovce ztatí část své moci, jelikož i nezletilý korunovaný král si už mohl vybírat sám své rádce. A bylo zcela jasné, že Eduard si určitě za rádce nezvolí nenáviděného strýce Richarda. Richard se tedy rozhodl k tvrdému a radikálnímu řešení. Příznivce královny vdovy Alžběty Woodvillové a některé členy její rodiny nechal zatknout. Uvěznil i samotnou Alžbětu a její dva syny - následníka trůnu Eduarda a jeho mladšího bratra Richarda. Plánovaná korunovace byla zrušena. Svého zesnulého bratra Eduarda IV. obvinil z bigamie a jeho manželství s Alžbětou Woodvillovou nechal prohlásit za neplatné. Tím byli i synové Eduarda IV. Eduard a Richard označeni za nemanželské. 6.7.1483 se nechal Richard, vévoda z Gloucesteru slavnostně korunovat jako Richard III. za krále Anglie. Mladý, trůnu zbavený Eduard a jeho bratr Richard byli od roku 1483 vězněni v Toweru, kde neznámo kdy a jak, zemřeli. Jedna z dosud nepotvrzených teorií praví, že je nechal Richard III. zavraždit. Parlament potvrdil v lednu 1484 právo Richarda III. na trůn. V Anglii ale postupně narůstal značný odpor proti Richardovi, jakožto uchvatiteli trůnu, a do čela odporu se postavili Jindřich Tudor (potomek Lancasterů) a vévoda z Buckinghamu, dřívější Richardův spojenec, který se s ním ve zlém rozešel.

Buckingham byl 1483 zajat a popraven, avšak Jindřich Tudor uprchl do Francie a s francouzskou pomocí se znovu vypravil do Anglie a v bitvě u Bosworthu 22. srpna 1485 porazil Richarda III. Ten byl v bitvě, jejímž byl smělým a odvážným účastníkem, zabit. Královská koruna, kterou si Richard nasadil na hlavu do boje, zapadla do křoví, byla však po bitvě nalezena a lordem Stanleym vložena na hlavu jeho nevlastního syna, který se tak stal králem Jindřichem VII. (tím začala vláda dynastie Tudorovců).

Špatná pověst Richarda III.

V pozdější tradici žil Richard jako krvežíznivý netvor a podle ní je líčen v Shakespearově tragédii. Obecně se usuzuje, že Shakespearovo podání je silně přemrštěné a ovlivněné tím, že tento dramatik žil v době vlády Tudorovců, kteří své královské předchůdce z rodu Yorků neměli příliš v oblibě. Pravdou zůstává, že Richard III. byl panovník rázný a obratný, který se nevyhýbal žádné ukrutnosti ani zločinu, kdekoliv je mohl považovat za užitečné pro svůj prospěch. Tím se však nijak nelišil od ostatních šlechticů své doby.

Ve světě existují jak skupiny obhajující Shakespearovu verzi Richarda III. coby zakomplexovaného tyrana, hrbáče s uschlou paží, který byl v matčině lůně dva roky místo devíti měsíců a při narození už měl zuby a dlouhé vlasy, tak i lidé, kteří argumentují proti takovým pomluvám a nařčením. Brání Richarda III. zejména těmito argumenty: V dobových záznamech (rozuměj z doby Richarda III., ne půl století a déle po jeho smrti) neexistují žádné doklady o tom, že by byl Richard tyran nebo neoblíbená pletichařící zrůda nebo že by byl nějak tělesně indisponován.

Richard III. byl poslední Plantagenet, nastupující Jindřich byl Tudor musel tedy nějak ospravedlnit uzmutí trůnu právoplatnému dědici. Jindřichův dvorní pisatel Thomas More svému chlebodárci vyšel vstříc, a Shakespeare pak vycházel právě z něj.

Dva mladí princové nebyli jediní, kdo měl nárok na anglický trůn, ve hře byli ještě další Richardovi příbuzní, kteří měli k trůnu blíže, než on. Zabitím dvou chlapců by se tedy k trůnu nijak zvlášť nepřiblížil. Ostatně smrt obou princů přišla vhod i Jindřichu VII. Tudorovi.

Záleží tedy na každém, kolik toho přečte a k jakému názoru se přikloní. S průzkumem se dá začít třeba v útlounké knize Josephine Tey „Vrah či oběť“ nebo na stránkách http://www.r3.org/ a http://www.richardiii.net .

Související články

• Království za koně!

Externí odkazy

Galerie Richard III. Anglický na Wikimedia Commons

• • Lokální šablona odkazuje na jinou galerii Commons než přiřazená položka Wikidat:
    • Lokální odkaz: Category:Richard III of England
    • Wikidata: c:Richard III of England

Král Anglie
Předchůdce:	1483–1485 Richard III.	Nástupce:

Šablona:Link FA Šablona:Link FA