Báňská a hutní společnost

Báňská a hutní společnost
Základní údaje
Adresa sídla	Český Těšín, Česko
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	výroba základních kovů, těžba železných rud, těžba černého uhlí a těžba
Dceřiné společnosti	Eisenindustrie Wspólnota Interesów Górniczo-Hutniczych Blechwalzwerke
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palác Báňské a hutní společnosti, ve kterém společnost sídlila ve 30. letech (Lazarská 7, Praha)

Báňská a hutní společnost (Berg- und Hüttenwerks-Gesellschaft) byla významná těžební a metalurgická společnost, která vznikla v roce 1905 a existovala v období konce Rakouska-Uherska a první republiky.

Historie společnosti

Založení společnosti

Arcivévoda Bedřich, původní vlastník majetku

Důl Hohenegger v Karviné, který společnost získala od Těšínské komory

Společnost se vyvinula z Těšínské komory, respektive převzala majetek bývalé Těšínské komory. Těšínská komora, vlastněná arcivévodou Bedřichem Habsburským, prodala svůj majetek Pozemkovému úvěrnímu ústavu ve Vídni. Povolení k založení společnosti bylo vydáno 18. prosince 1905, ustavující valná hromada se konala 29. prosince 1905 s tím, že společnost začala fungovat od 1. ledna 1906. Společnost byla původně založena jako Eisenwerk Trzynietz der Österreichischen Berg- und Hüttenwerks-Gesellschaft (Rakouská báňská a hutní společnost), přičemž zaknihovaný akciový kapitál činil 25 000 000 korun (62 500 kusů akcií po 400 korunách).

Majetek, který společnost získala při založení, se skládal především z:

• černouhelných důlních děl (16.738 ha výhradních kutišť a 1214 ha důlních měr)
  • důl Albrecht v Petřvaldě s výhradními kutacími právy
  • důl Hohenegger v Karviné
  • důl Gabriela v Karviné
  • Koksovna Hohenegger
• železorudných podniků a železáren
  • Třinecké železárny
  • železorudný důl v Gelnici
  • železorudný důl ve Spiši
  • Válcovny v Karlově Huti (Frýdek-Místek) a Bedřichově Huti (Sporysz-Obszar u města Żywiec)
  • Ustroňské závody
  • slévárny v Bašce

Na společnosti se z počátku velkou měrou podílel původní majitel, ovšem Pozemkový úvěrní ústav měl opční právo na získávání akcií, které v následujících letech využíval a stal se ve společnosti rozhodující silou. Georg Günter uvádí, že při založení společnosti panovaly obavy, že aktiva jsou nadhodnocena a společnost nebude schopna s touto hodnotou aktiv efektivně pracovat. Při této příležitosti jsou také zmiňování největší konkurenti společnosti: Pražská železářská společnost, Alpská montánní společnost a Vítkovice. V roce 1905 společnost vytěžila 685 000 tun černého uhlí (tj. 10 % produkce ostravsko – karvinského revíru) a 105 000 tun koksu (8 % produkce ostravsko – karvinského revíru). V tomto roce bylo vyprodukováno 80 000 tun železa a cca 90 000 tun ocele (velké konkurenční společnosti produkovaly cca 2,5krát více). Georg Günther uvádí, že budoucnost společnosti by měla být zejména v produkci uhlí, jelikož společnost má poměrně velké zásoby uhlí v různých oblastech ostravsko – karvinska, zejména ve východní oblasti revíru a Petřvaldské pánvi, ve kterých bylo kvalitní uhlí v příznivé hloubce a sloje velké mohutnosti. V prvním roce existence společnosti bylo vyprodukováno vlastními železorudnými doly 172 000 tun železné rudy, která obsahovala 65 000 tun železa.

Rozšiřování majetku

Důl Barbora, který společnost založila

Koupený důl Ignát

Společnost po převzetí majetku od Těšínské komory provedla mnohé rekonstrukce a rozšiřování majetku. Došlo k prohlubování a zdvojování těžních jam a budování nových těžních jam, investice byly realizovány jak v dolech, tak na povrchových zařízeních. Společnost také začala budovat hornické byty, které umožnily ubytovat potřebné množství dělníků. V železárenské produkci byla společnost svázána množstvím kartelových kvót, které držela. Původní Těšínská komora držela malé množství kvót a hrála v kartelu podružnou roli. Po vzniku Báňské a hutní společnosti využila společnost právo, které měla Těšínská komora domluvené a kartel vypověděla. Následné jednání přineslo zvýšení kvót, celkově ovšem množství kvót bylo vzhledem k ostatním podnikům podružné. Společnost rozšiřovala svůj podíl na produkci především nákupem kartelových kvót od jiných společností (např. 1911 – Schoellerovy ocelárny v Ternitz). V roce 1912 představovaly prodeje Báňské a hutní společnosti 12 % celkového prodeje kartelu). Společnost také začala využívat vedlejších produktů výroby koksu (dehet, amoniak, benzol) a také plynů z vysokých pecí.

Báňská a hutní společnost také podstatně změnila způsob nákupu železorudných surovin, jelikož její vlastní zásoby nestačily a postupně se vyčerpávaly. Nakupoval se především švédský magnetovec, přičemž byly dohodnuty dlouhodobé smlouvy s těmito doly. Společnost také dohodla nákup menšího množství rudy z bližších zdrojů, přičemž tyto rudy nedosahovaly kvality švédské rudy.

Společnost také rozšiřovala svůj majetek postupnými akvizicemi – v roce 1911 přibyly doly Ostravského kamenouhelného těžířstva Marie Anna (důl Ignát a důl Odra) a také koksovna této společnosti, jež produkovala 300 000 – 400 000 tun uhlí ročně. Tyto doly byly zakoupeny celkem za 15 000 000 korun (8 000 000 korun – vydání nových akcií společnosti a 7 000 000 dluh společnosti se splatností 20 let).

V roce 1916 společnost získala doly Ludvík a Salm VII (od Moravsko-Ostravské montanní společnosti – známé taktéž pod původním názvem kníže Salm). Po roce 1918 společnost získala drátovny v Bohumíně, řetězárnu v Malé Morávce, vápencové doly v Varíně a doly na mangan ve Švabovcích. Společnost iniciovala taktéž zakládání nových závodů, především dolu Pokrok a Barbora.

Společnost nakupovala i kartelové kvóty – např. Pohernadská priemyslová úč. spol., továrny na železo "Union" (obě v Bratislavě a v roce 1922), polovinu kartelových kvót na ocel společnosti Schwarz & Beck ve Fryštátě (rok 1923), produkční kvóty na drátěnky od firmy Schwarz & Beck v Plzni a od firmy L. G. Bondy v Praze (1923). V roce 1924 získala společnost spolu s Vítkovickým horním a hutním těžířstvem většinový podíl na společnosti Ferry (tato společnost byla dříve známa jako L. G. Bondy v Praze). K tomuto spolupodílnictví se v roce 1928 přidala ještě společnost Pražská železářská společnost. Od 1. 1. 1924 vlastnila společnost 25 % podíl na společnosti Kontinentální společnosti pro obchod se železem, která jí měla zajistit zvýšení zahraničního odbytu.

Na základě akvizic a rozšiřování majetku se stala společnost největším producentem uhlí v Československu (4 000 000 tun ročně) a patřila mezi největší výrobce metalurgických výrobků (475 000 tun surového železa a 500 000 tun oceli).

Vedení společnosti

Informace o vedení společnosti vychází z knihy Dvacet pět let Báňské a hutní společnosti.

Předsedové správní rady

Jméno	Funkce	Ve funkci
Teodor Taussig	Viceguvernér Bodenkredit banky	29. 12. 1905 – 1. 12. 1909
Julius Herz	Náměstek guvernéra Bodenkredit banky	14. 12. 1909 – 3. 5. 1911
Rudolf Sieghart	guvernér Bodenkredit banky	3. 5. 1911 – 11. 5. 1921
Evžen Schneider	průmyslník	11. 5. 1921 – ????

Náměstkové předsedy správní rady

Jméno	Funkce	Ve funkci
Emerich Kohl	arcivévodský dvorní rada	29. 12. 1905 – 1. 6. 1912
Emil Maier	arcivévodský ředitel statků	20. 2. 1913 – 3. 7. 1920
Rudolf Sieghart	guvernér Bodenkredit banky	11. 5. 1921 – 16. 12. 1929
Jaroslav Preiss	vrchní ředitel Živnostenské banky	27. 5. 1929 – ???

Generální ředitelé

Společnost zřídila funkci generálního ředitele v roce 1909.

Jméno	Ve funkci
Georg Günther	15. 3. 1909 – 15. 1. 1923
Otokar Kruliš-Randa	15. 1. 1923 – 1941

Odkazy

Externí odkazy

• Obálka s logem společnosti
• Palác Báňské a hutní společnosti v Praze - Archiweb.cz
• Stavba pražského sídla v hledání Ztraceného času
• Obraz novostavby pražského ředitelství Archivováno 26. 12. 2013 na Wayback Machine.
• Dům pro zaměstnance společnosti v Brně
• Sídlo ředitelství společnosti v Brně
• Obytné domy penzijního ústavu Báňské a hutní společnosti v Praze Dejvicích Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
• Informace o paláci Báňské a hutní společnosti v Ostravě

Autoritní data	NKC: ko2017954849 VIAF: 1154145857143922922993

Portály: Těžba