Rakouská Jižní dráha

Společnost Jižní dráhy; (Südbahn)
	Logo
Základní údaje
Dřívější jména	Vídeňsko-raabská dráha; Gloggnická dráha;
Zakladatel	Georgios Sinas
Klíčoví lidé	Friedrich JuIIius Schüler (*1831), generální inspektor (1861), člen představenstva (1865) a generální ředitel (1878-1894†) - rozvíjel turistický potenciál dráhy a turistické aktivity společnosti;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rakouská jižní dráha, německy (Österreichische) Südbahn je 577,2 km dlouhá, dnes převážně dvoukolejná elektrifikovaná železniční trať. Vznikala v letech 1839–57 jako strategická spojnice hlavního města Vídně s Terstem, hlavním námořním přístavem bývalého Rakouska-Uherska, a do roku 1866 i s rakouským Benátskem. Její součástí je i Semmeringská dráha, považovaná za první horskou železnici na evropském kontinentu. Nyní je rozdělena na rakouský úsek z Vídně přes Štýrský Hradec na slovinské hranice u Spielfeldu, a na dráhu Spielfeld-Straß – Terst ve Slovinsku a Itálii.

Trať postavila s významnou pomocí státu mocná společnost Jižní dráhy (něm. K. u. k. priv. österr. Südbahngesellschaft - SB, zpočátku uváděná též jako Erzherzog Johann-Bahn). Ještě jako Vídeňsko-raabská dráha, resp. Vídeňsko-raabská železniční společnost (Wien-Raaber Eisenbahn-Gesellschaft, WRE) postavila v letech 1839–1841 úsek trati mezi Wiener Neustadt a Vídní, po přejmenování jako Gloggnická dráha (něm. Wien-Gloggnitzer Eisenbahn-Gesellschaft) trať roku 1842 prodloužila až do Gloggnitz. Trať převzal roku 1851 rakouský stát a jako společnost Státní jižní dráhy (k.k. Südliche Staatsbahn) pokračoval ve stavbě až do tehdy rakouského Terstu (1857), včetně nejnáročnějšího úseku přes Alpy (Semmeringská dráha, Semmeringbahn Gloggnitz–Mürzzuschlag, otevřen 1854). Roku 1858 byla celá dokončená trať Wien – Wr.Neustadt – Semmering – Bruck an der Mur – Graz – Trieste prodána zpět soukromé Jižní dráze; zestátněna rakouským státem byla až roku 1923.^[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Austrian Southern Railway na anglické Wikipedii.

↑ VASKO-JUHÁSZ, Désirée. Die Südbahn: Ihre Kurorte und Hotels. [s.l.]: Böhlau VERLAG Wien, Köln, Weimar, 2006. 415 s. (Semmering Architektur; sv. 1). Dostupné online. ISBN 3-205-77404-3. OCLC 881124830 S. 41-46. (německy)

Související stránky

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] VASKO-JUHÁSZ, Désirée. Die Südbahn: Ihre Kurorte und Hotels. [s.l.]: Böhlau VERLAG Wien, Köln, Weimar, 2006. 415 s. (Semmering Architektur; sv. 1). Dostupné online. ISBN 3-205-77404-3. OCLC 881124830 S. 41-46. (německy)

[1]