Rákoska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rákoska patřila již od středověku ke klasickým trestným nástrojům, využívaným zejména ve školství a v soudnictví. Až do 80. let 20. století pak stále ještě oficiálně přežíval tento trest na některých anglických školách, než byl zákonem také zrušen, v Čechách bylo používání rákosky na školách zakázáno mnohem dříve. Rákoska má mnoho podob, liší se použitým materiálem, zpracováním, délkou, tloušťkou prutu. Typická rákoska pro školní (nebo domácí) využití měla v průměru cca 8 mm a délku 70 cm, k výrobě se používal ratan, bambus příp. i jiné vhodné materiály. Povrch rákosky byl vždy absolutně hladký (rozdíl oproti obyčejnému prutu), pro větší pružnost bývala máčena v octové vodě, případně potírána tukem, za ideálního stavu ji bylo možno ohnout až do kruhu (oba konce spojit), aniž by praskla. Při vyplácení nebylo třeba nijaké zvlášť velké síly, sama pružnost rákosky dokázala při dopadu na nahé pozadí trestaného nadělat paseku dostatečnou, při silnějších úderech došlo snadno k proseknutí kůže, výjimkou nebyly výprasky až do živého masa.

Rákoska tzv. „španělka“ se vyznačuje větší délkou, 90 – 120 cm, a typickou zahnutou rukojetí, připomínající vycházkovou hůl. Jedná se o sofistikovaný trestný nástroj, který dokázal v povolaných rukách nadělat provinilci veliké problémy. Typickým představitelem pro používání „španělky“ je anglická guvernantka (vychovatelka k dětem).

Pro účely spankingu se nejčastěji používá rákoska ratanová z hlazeného nebo loupaného ratanu o průměru 6 – 11 mm a délce od 60 do 120 cm. Pravidlem je, že čím tenčí rákoska, tím nebezpečnější – při vyplácení snadno prosekne kůži. Rákoska větších průměrů zanechává spíše modřiny a její účinky rychleji mizí.