Pud (psychologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pud je v psychologickém významu vrozené nutkání; někdy bývá označován jako instinkt. Pud je fylogeneticky nejstarší a ontogeneticky nejranější motivační funkce. Charakteristikou pudu a jeho druhy se zabýval například Sigmund Freud.

Druhy pudů[editovat | editovat zdroj]

Pud výživy[editovat | editovat zdroj]

Pud výživy je jedním z nejsilnějších pudů. V krajních případech může nabýt agresivního charakteru. Tento pud může přerůst do tzv. alimentačního libida; to je situace, kdy se jídlo stává slastí. Důvod pro toto „přerůstání“ může být neuspokojení jiných potřeb a nahrazení uspokojení jinou potřebou, v tomto případě právě jídlem. Výsledek této slasti může být buď obezita, nebo bulimie.

Pud sebezáchovy[editovat | editovat zdroj]

Tento pud je rovněž velmi silný. Je to totiž spojen s potřebou přežít, vyhnout se bolesti a též se schopností bolest snášet.

Většinou brání sebevrahům provést sebevraždu, lze však snadno potlačit. Na Lince bezpečí využívají při záchraně sebevrahů „aktivaci“ tohoto pudu – sebevrah si uvědomí, co ho může potkat, a tak čin nespáchá.

Pud agresivity[editovat | editovat zdroj]

Agresivita se může objevit v souvislosti se strategií dosahování cíle. U některých jedinců je pud agresivity potlačen a nahrazen jinou strategií; může se ale objevit v okamžiku, kdy původní strategie selže.

Pohlavní pud[editovat | editovat zdroj]

Pohlavní pud se dělí na erotický a sexuální. Erotický pud je zaměřen na uspokojující prožitek, účelem pudu sexuálního je rozmnožování a zachování rodu.

Pud péče o potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Tento pud se promítá do péče a citových vazeb k dítěti. Souvisí s potřebou člověka otevřené budoucnosti a transcendence, tj. přesah do budoucnosti pomocí potomků. Pro některé jedince je to také prostředek seberealizace.