Protokol II

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Protokol II, plným názvem Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter z roku 1977 je dodatkový protokol doplňující Ženevské úmluvy. Protokol definuje mezinárodní zákony, které usilují o ochranu obětí interních vnitrostátních ozbrojených konfliktů probíhajících uvnitř hranic jednoho státu. Rozsah těchto zákonů je více limitován než zbývající Ženevské úmluvy v důsledku svrchovaných práv a povinností národní vlád.

Ke květnu 2011 protokol ratifikovalo 165 státu s výjimkou USA, Izraele, Íránu, Pákistánu a Iráku. Spojené státy, Írán a Pákistán však protokol podepsali 12. prosince 1977 s úmyslem ho ratifikovat.[1] Podle zprávy mezinárodní komise Červeného kříže z roku 1997 jsou články obou protokolů oznány jako pravidla mezinárodního zvykového práva platnými pro všechny státy bez ohledu na to, zda je ratifikovaly.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Protocol II na anglické Wikipedii.

  1. Protocol Additional to the Geneva Conventions of 12 August 1949, and relating to the Protection of Victims of Non-International Armed Conflicts (Protocol II), 8 June 1977 [online]. International Committee of the Red Cross. [1]. (anglicky) 
  2. Appeal by the International Committee of the Red Cross on the 20th anniversary of the adoption of the Additional Protocols of 1977 [online]. International Committee of the Red Cross. [2]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]