Postnatální vývoj člověka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Postnatální vývoj člověka je fáze jeho ontogeneze, která probíhá po porodu. Jde o produktivní a nejdelší část vývoje jedince, která se dělí do 12 stádií. Stádia jsou charakterizována a ovlivňována fyzickými (fyziologické a anatomické změny), psychickými i sociálními faktory. Mezi fáze patří:

  • novorozenecké období (0–28 dnů)
  • kojenecké období (29 dnů – 1 rok)
  • batolecí období (1–3 roky)
  • předškolní věk (3–6 let)
  • mladší školní věk (6–10 let)
  • starší školní věk (11–14 let)
  • dorostové období (14–18 let)
  • dospělost (18–30 let)
  • zralost (30–45 let)
  • střední věk (45–60 let)
  • stáří (60–75 let)
  • vysoké stáří (nad 75 let)
  • kmetský věk (nad 90 let)

Charakteristické je, že první fáze ontogeneze člověk jsou časovány především z fyzického a psychického hlediska, kdežto v pozdějším věku již spíše z pohledu sociálního. Hranice nejsou nikdy absolutní, ale mohou se měnit (a většinou se mění) z důvodů zrychlení (zpomalení) vývoje jedince, nebo nastavení jiných kulturně-společenských pravidel. Nejrychleji vývoj probíhá v raných fázích a s rostoucím věkem se zpomaluje. Zejména v oblasti psychických a fyzických schopností člověka nastává vrchol vývoje zhruba kolem 24. roku věku.

Nerovnoměrnosti a defekty v ontogenezi může posuzovat nejlépe pedagog, psycholog a lékař. Existuje celá škála různě spolehlivých testů, které dokáží zjistit zda nedochází ke zpoždění v některých ze stádií. Testovat je možné i děti poměrně malé.

Fáze postnatálního vývoje člověka[editovat | editovat zdroj]

Novorozenecké období (0. – 28. den)[editovat | editovat zdroj]

Období ve vývoji člověka určené především k adaptaci na nové vnější prostředí. Upravuje se termoregulace, mění se anatomie oběhové soustavy (zaniká foramen ovale a další součásti), klesá počet červených krvinek (novorozenecká žloutenka), startuje činnost ledvin, které do této chvíle nefungovaly apod. V důsledku velkých a energeticky náročných změn se dočasně snižuje váha dítěte (ztráta tuku). V dýchací soustavě dochází k uzavření cévní spojky mezi plicnicí a aortou a oválného okénka (způsobuje mísení krve). To samé se děje s pupečníkovými cévami.

Ve stavbě těla dominuje hlava, která tvoří až 1/3 velikosti dítěte. Tento rozdíl se ale rychle vyrovnává. Lebeční kosti jsou nespojené.

Dítě ještě plně nevnímá smysly. Nejvíce vyvinuté je ústrojí polohové a pohybové. Čočka oka ještě neakomoduje (neostří) a potřebuje silné podněty. Uplatňují se především reflexy (sací, polykací, dýchací, obranný = pláč, uchopovací), jelikož reflexní oblouky jsou již plně vyvinuty. Dítě je plně závislé na péči matky na kterou se vytváří prvotní citový vztah.

Kojenecké období (do konce 1 roku)[editovat | editovat zdroj]

Po úspěšné adaptaci na prostředí mimo dělohu, dochází k rychlému rozvoji orgánů a smyslů. Dítě je závislé na příjmu mléčné potravy (nejlépe mateřské mléko). Zhruba po 6 měsících se prořezávají první mléčné zuby.

Stavba těla rychle nabývá na objemu a váze díky růstu svalů a tukové tkáně. To umožňuje rozvoj pohybového aparátu (zvedání hlavičky, převalování, počátky lezení apod.) a formování dvojesovitého zahnutí páteře.

Smysly dosahují nového stupně vývoje. Čočka oka již dokáže zaostřit na předměty v zorném poli a rozlišuje tak například tváře. S tím se rozvíjí i prostorové vnímání. Hmat a sluch jsou také plně funkční. Může se projevit první vokalizace (žvatlání).

Citový vztah k matce se prohlubuje a dítě je na ní stále plně závislé. Můžeme pozorovat i první známky socializace.

Batolecí období (1. – 3. rok)[editovat | editovat zdroj]

Navazuje na kojenecké období především rozvojem pohybového aparátu. Dítě přijímá již stravu kombinovanou. Tedy polotekutou, tuhou i mléčnou. Mléčné zuby se již prořezaly.

Lebeční kosti srůstají. Končetiny jsou stále poměrně krátké vůči celému tělu. Dítě se začíná pohybovat nejprve na čtyřech a posléze i po dvou končetinách (batolení). Pohyby jsou v prvopočátku nemotorné, ale v průběhu věku se upravují.

Smyslová soustava se již příliš nezdokonaluje, ale v prudkém rozvoji pokračuje soustava nervová. Dítě je již schopné rozlišovat rodinné příslušníky, díky pohybu se již dobře orientuje v prostoru a má tendenci jej objevovat. Řečové schopnosti se rychle zkvalitňují a rozšiřuje se slovní zásoba.

V sociální oblasti se dítě sbližuje s blízkými lidmi a učí se komunikovat. Je stále závislé na matce (rodičích). Umí uskutečňovat některé hygienické potřeby.