Primární reflexy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Primární reflexy (nebo také novorozenecké a kojenecké reflexy) můžeme definovat jako komplexní automatické pohybové vzory, nebo jak říkají Casteillo et al. [1] a Zoia et al. [2] soubor pohybových modelů, zprostředkovaný mozkovým kmenem, nebo hřbetní míchou. Arnett ve své učebnici vývojové psychologie uvádí, že při narození a v následujících měsících je dítě vybaveno sadou až 27 různých reflexů[3]. Formují se již během prenatálního období. Tyto reflexy jsou rozhodující pro přežití, protože po opuštění intrauterinního prostředí je dosud plně nevyvinutý CNS novorozence doslova bombardován nepřeberným množstvím stimulů. Primární reflexy pomáhají na tyto stimuly adekvátně reagovat. Jedná se především o reakce na nepříjemné nebo život ohrožující stimuly (např. bolest, změny teploty), reakce směřující k zabezpečení základních životních potřeb (např. přístupu vzduchu pro pravidelné dýchání, přísunu jídla) a reakce k zachování homeostázy, neboli stálosti vnitřního prostředí[3]. Jiné reflexy pomáhají při adaptaci na nové prostředí a orientaci, další jsou základem pro pozdější vývoj volního chování[4]. Proto jsou primární reflexy dobře vyvolatelné hlavně v období prvních šesti měsíců života dítěte [5] [6][7][8] [9]. Primární reflexy slouží také jako příprava pro později se objevující úmyslnou hybnost a pro rozvoj kognitivních dovedností. Samotné primární reflexy, spolu s posturální kontrolou, představují základní vývojové vzorce, které jsou integrovány a modifikovány do komplexnějších vzorců, které umožní rozvoj volní motoriky [10]. Většina z nich vymizí během prvních měsíců života dítěte a jejich přetrvávání či úplná absence poukazují na možný abnormální vývoj mozkových funkcí[3].Přetrvávání primárních reflexů může souviset s ranými traumaty dítěte v prenatálním stavu, během porodu a po porodu či v prvním roce života a souviset mohou též s biomechanickou dysfunkcí krční páteře tzv. Kiss syndrom.

Význam primárních reflexů[editovat | editovat zdroj]

S maturací centrální nervové soustavy (CNS), tj. s nastupující volní motorikou, primární reflexy postupně slábnou, až úplně zaniknou během prvního roku života [11][8][12][10][13]. Kolář [14] udává, že primární (primitivní) reflexy mizí v době, kdy dochází k nástupu řídicího systému automatického ovládání polohy těla (tzn. s nástupem rovnovážných mechanismů ve 4. – 6. týdnu života) a podle Fong [15] a Geuze [16] jsou primární reflexy inhibovány, jak zraje nervový systém a nahrazovány posturálními reflexy. Jejich výskyt v této rané fázi vývoje již naznačuje, že mohou hrát důležitou roli při vývoji fungování centrální nervové soustavy [17]. Novorozenecký mozek má objem okolo 380 až 420 ml, což je asi čtvrtina až třetina objemu mozku dospělého člověka [18], makroskopicky je rozvinut a v hrubých rysech se příliš neliší od mozku dospělého jedince. Funkčně i anatomicky však není plně vyvinut [19]. Kvůli nedostatečně rozvinuté mozkové struktuře nemůže dítě svoje pohyby dobře ovládat. Dětský mozek přichází na svět s větším počtem nervových buněk a synapsí, než bude mít v rané dospělosti. V důsledku radikální změny prostředí po porodu, dochází k vytváření nových interneurálních spojů a nových nepodmíněných reflexů [18]. Komárek a kol. [20]uvádí, že při porodu jedince je myelinizována sotva jedna třetina nervových vláken. Myelinizace postupuje od páteřní míchy přes mozkový kmen, bazální ganglia, mozeček až k mozkové kůře [21]. S postupující myelinizací mozkových struktur se centrum řízení motoriky posouvá do vyšších etáží CNS, do podkorových center.

Primární reflexy jsou subkortikálně (podkorově) založené reflexy, řízené primitivními mozkovými strukturami. Neustálá interakce s okolím a zážitky během vývoje stimulují vytváření propojení v mozku, diferenciaci nervových buněk, a hlavně propojení k vyšším mozkovým centrům, která následně přeberou celkové řízení těla. Pohyby vyvolané primárními reflexy tedy pomáhají vytvářet hustou neuronovou síť, která umožňuje propojení různých oblastí mozku. Tato propojení jsou velmi důležitá pro budoucí procesy učení, komunikační schopnosti, emocionální a citové vztahy a motivaci [22][7].

Motorický vývoj souvisí s aktivitou primárních reflexů, kdy dítě postupně dozrává a inhibuje primitivnější motorické formy [23]. První roky života musí docházet ke strukturování a organizaci těchto propojení. Vývoj držení těla a pohybových funkcí je v podstatě zrcadlem vývoje mozku. Primární reflexy představují vrozenou odpověď na klíčové stimuly, facilitující motorickou reakci na specifické smyslové podněty. Čím více se dítě hýbe, tím lépe se naučí ovládat své pohyby. Zlepšení ovládání pohybu je ukazatelem posilujících se propojení mezi mozkem a tělem i v mozku samotném. Takovým způsobem pomáhá pohyb dotvářet mozek [24]. S maturací CNS ve skutečnosti nedochází k jejich naprosté ztrátě, nýbrž k pouhé inhibici. Pedroso a Rotta [9]udávají, že jejich přítomnost značí nekompletní maturaci inhibiční aktivity centrálního nervového systému. Proto při lézích ve specifických oblastech CNS, podle Sudo [25] hlavně oblast frontálního laloku, dochází ke ztrátě této inhibice a jejich opětovnému objevení se.

Přetrvávající primární reflexy[editovat | editovat zdroj]

Jak uvádí J. Czochańska [26], primární reflex by měl být chápán v širším smyslu, ne jako neměnná stereotypní reakce na působící podnět, ale spíše jako složka motorického vývoje dítěte. Primární reflexy utvářejí určitý motorický vzor a díky tomu se v prvním a druhém roce života vyvíjejí děti podobným způsobem. Role reflexů by proto měla být chápána nikoli pouze jako cvičení určitého motorického vzoru, díky němuž si dítě může osvojit vzpřímené držení těla, ale také, jak se později prokázalo, daný reflex otevírá a aktivuje nervové dráhy a vede impuls k různým strukturám v mozku. Proto pokud primární reflexy vydrží déle, než je fyziologické období jejich výskytu, mohou narušit psychomotorický vývoj [27].

Přetrvávající primární reflexy způsobují, že [28]:

•                se nevytvoří optimální smyslově-motorická cesta, což vede k nekontrolovaným a nekoordinovaným pohybům;

•                tyto nekontrolované pohyby a obecně držení těla, musí být vědomě kompenzovány;

•                nezralost v mozkovém kmeni negativně ovlivňuje funkci vyšších center mozku (emocionální i kognitivní), protože vzruchy musí procházet nervovými dráhami přes nezralý mozkový kmen, aby dosáhly kortexu[28].

Přetrvávající primární reflexy mohou také způsobit problémy se zpracováním smyslové informace.  Každý reflex je spojen s jedním nebo více smyslovými systémy [29]. Senzorická integrace je schopnost mozku správně zpracovat příchozí podněty a umožňuje člověku vytvářet tzv. adaptivní odpověď. Pokud zpracování senzorické informace neprobíhá optimálně, mluvíme o dysfunkci senzorické integrace, a to souvisí s vývojem nervového systému, což může způsobovat mimo jiné problémy s výslovností a řečí [30].

Pokud primární reflexy nevymizí, mohou do značné míry ovlivnit fyzický i psychický aspekt vývoje dítěte. Mají mimo jiné vliv na hrubou motoriku, jemnou motoriku, pohyby očí, na koordinaci oka-ruky nebo i na koordinaci horní či spodní části těla, mají vliv na soustředění, klidné a rovné sezení, působí problémy s rovnováhou, ovlivňují též kvalitu řeči. Silně ovlivňují školní úspěšnost. Mají vliv tedy na ADHD, na specifické poruchy učení, dyslexie, dysortografie, dysgrafie, vývojová dysfázie či autismus.

Teitelbaum[23] se dokonce domnívá, že téměř všechny poruchy pohybu u autismu jsou způsobeny přetrvávajícími primárními reflexy. To znamená, že některé reflexy nejsou inhibovány ve správném okamžiku vývoje dítěte a jiné se naopak neobjeví včas. Jiní se domnívají, že opoždění v motorickém vývoji během prvního roku života dítěte může předpovědět hlavní symptomy, které jsou charakteristické pro poruchy autistického spektra [31][32]. Tato hypotéza byla ověřena ve výzkumu, kdy testovali sourozence dětí s poruchou autistického spektra, kteří mají vyšší riziko rozvoje poruchy autistického spektra (PAS). V tomto dlouhodobém (longitudinálním) výzkumu vědci sledovali vývoj dětí s vyšším rizikem rozvoje PAS v období 3. - 6. měsíce věku. Z výzkumu vyplynulo, že 70 % dětí s opožděným motorickým vývojem v raném věku následně vykazovalo opoždění v komunikaci [31]. Konicarová[33] poukázala ve svém výzkumu, že děti s ADHD mají vyšší výskyt primárních reflexů než v kontrolní skupině. To pravděpodobně ukazuje na kompenzaci nedokončených vývojových stádií souvisejících s inhibicí Moroova reflexu a spinálního Galantova reflexu. V dalším výzkumu z roku 2013 pak potvrdila domněnku, že také přetrvávající symetrický tonický šíjový reflex má úzkou souvislost se symptomy ADHD [34].

Rizikové faktory[editovat | editovat zdroj]

Vývoj motoriky a dynamika vývoje jsou v raném dětství vynikajícím ukazatelem správného vývoje nervové soustavy [35]. Pokud jsou viditelné odchylky v psychomotorickém vývoji dítěte, primární reflexy pravděpodobně přetrvávají. Rizikové období má rozsah zejména od embryonální fáze vývoje dítěte do konce prvního roku věku dítěte[24].

Chodící reflex[editovat | editovat zdroj]

Chodící reflex lze pozorovat po prvním měsíci od narození, vymizí obvykle již kolem druhého měsíce života. Později se objevuje znovu jako volní činnost kolem jednoho roku, kdy se dítě učí chodit[3].
Reflex je vyvolán podržením dítěte pod jeho pažemi ve výšce, která mu dovoluje, aby se jeho nožky dotkly země. Dítě poté vypadá, jakoby dělalo kroky, přičemž se jen lehce dotýká země[3].
Vědci nejsou jednotní v názoru, co přesně reflex způsobuje. Nejčastější se setkáme s vysvětlením, že člověk je od narození uzpůsoben na chůzi, ale bez cizí pomoci může začít chodit až později, když se mu vyvinou příslušné svaly[36].

Moroův reflex[editovat | editovat zdroj]

Moroův reflex, poprvé popsaný Rakušanem Ernstem Moroem, můžeme u dětí pozorovat od narození do zhruba třetího měsíce života[37]. Reflex se spustí, když se dítě náhle uslyší hlasitý zvuk nebo má pocit, že přepadne dozadu. V tu chvíli se prohne v zádech, rozhodí rukama a nohama a následně se mu ruce přiblíží rychle zpět k sobě jakoby do objetí[3]. Jedná se o jeden z reflexů sloužících původně k přežití jedince, kdy dítěti pomáhal udržet se na matčiných zádech při chůzi[38].
Nepřítomnost nebo asymetrie reflexu u dítěte, stejně jako přetrvávání reflexu do vyššího věku, nejsou zcela normální. Absence reflexu naznačuje poruchu motorického systému nebo centrální nervové soustavy. Asymetrická reakce může ukazovat na hemiplegii, brachiální obrnu nebo zlomeninu klíční kosti. Přetrvávající reflex po pátém měsíci věku je pozorován u dětí se závažnými neurologickými onemocněními[39]. Pokud Moroův reflex přetrvává, může způsobit problémy se soustředěním, dítě může být přecitlivělé na (některé) senzorické stimuly a vykazovat symptomy ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – hyperkinetická porucha, porucha pozornosti s hyperaktivitou) nebo ADD (zkratka anglického "Attention Deficit Disorder" je označení pro poruchu pozornosti bez hyperaktivity)[24]. Přetrvávající Moroův reflex je také často pozorován u dětí s dyslexií[40].

Babkinův reflex[editovat | editovat zdroj]

Babkinův reflex se objevuje u novorozenců a kojenců přibližně do čtvrtého měsíce života a to i u nedonošených dětí narozených po 26. týdnu těhotenství.[41],[42] Je vyvolán současným stisknutím obou dlaní dítěte, na které reaguje dítě otevřením pusy, často doprovázeném zatnutím předloktí, otočením hlavy na stranu a zavřením očí[42].
Na propojení rukou a úst při Babkinově reflexu dle neurologů navazuje další vývoj vědomé koordinace oko-ruka-ústa, která je nezbytná pro příjem potravy. Na rozdíl od úplné absence reflexu u novorozenců a kojenců je jeho přítomnost po pátém měsíci života považována za abnormální. Kojenci s přetrvávajícím Babkinovým reflexem by měli být neurology pečlivě sledováni kvůli možné souvislosti s mozkovou obrnou či mentální retardací[41].
Reflex je pojmenován po ruském neurologovi Borisi Babkinovi, který reflex první popsal a nazval ho reflexem ruka-ústa[43]. V německé literatuře se setkáváme s pojmenováním palmomandibulární znak[42]. Babkinův respons částo přetrvává, pokud přetrvává sací, hledací a/nebo palmární reflex. Souvislost mezi jednou motorikou a problémy s artikulací můžeme vysvětlit právě přetrvávajícím Bakinovým responsem [24].

Sací reflex[editovat | editovat zdroj]

Sací reflex je vyvoláván vložením jakéhokoliv objektu do úst dítěte nebo jejich blízkosti. Automatickou odpovědí dítěte na takový podnět je sání. Správná reflexivní reakce má zřetelný význam pro přežití jedince. Spolu s polykacím reflexem totiž umožňuje novorozenci přijímání potravy z matčina prsu. Sací reflex obvykle vymizí ve věku kolem čtyř měsíců. To samozřejmě neznamená, že dítě přestane sát, ale automatický reflex je nahrazen volním chováním[3].U dítěte s přetrvávajícím sacím reflexem zůstává jazyk příliš vpředu v puse a díky tomu má položený jazyk na spodině úst. Proto je pro ně těžké zavírat pusinku a dýchat nosem, dále mívají také problémy s artikulací hlásek[44].

Hledací reflex[editovat | editovat zdroj]

Hledací reflex je také důležitý pro přežití, protože pomáhá novorozenci při hledání zdroje potravy – matčina prsu[3],[45]. Začíná se projevovat hned po porodu[46]. Reflex se spustí, když novorozenec pocítí dotyk na tváři nebo na okraji úst. Reaguje otáčením hlavičky směrem k dotyku a otevíráním úst[3]. Reflex se začíná vytrácet už ve věku kolem jednoho měsíce[45] a definitivně vymizí ve věku kolem čtyř měsíců[3]. Jeho absence v období prvního měsíce věku dítěte může signalizovat poruchu fungování mozkového kmene. Naopak z jeho přetrvávání můžeme usuzovat na poruchu fungování mozkové kůry[45].Děti s přetrvávajícím hledacím reflexem často potřebují orální stimulaci. Pořád potřebují něco žvýkat nebo sát, a tak dlouho cucají palce, vlasy, tužky, límečky apod. Tím ale může vznikat až “gotické patro”- hodně vysoké a úzké horní patro. Děti se u jídla často ušpiní, protože jim jídlo padá z úst. Přetrvávající sací i hledací reflex také může způsobovat, že dítě nemá rádo různé konzistence jídla[24] .

Úchopové reflexy[editovat | editovat zdroj]

Mezi úchopové reflexy patří palmární úchopový reflex (úchop rukou) a plantární úchopový reflex (úchop nohou). Oba reflexy jsou důležitou součástí neurologického posouzení novorozence a kojence. Jejich vyvolání je zprostředkované reflexním mechanismem páteře, který je pravděpodobně regulován sekundárními motorickými oblastmi skrze páteřní neurony[47].

Palmární úchopový reflex[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Palmární úchopový reflex.

Palmární úchopový reflex můžeme běžně pozorovat u novorozenců (včetně předčasně narozených jedinců po 25. týdnu těhotenství) a kojenců do pátého až šestého měsíce života.[48],[49] Pro vyvolání reflexu stačí dítěti vložit ukazováček do dlaně a jemně na dlaň zatlačit. Podstatou reflexu je semknutí novorozencových prstů kolem ukazováčku s velkou silou[47]. Stisk je velmi silný, ale nepředvídatelný. K uvolnění stisku dochází buď samovolně nebo po pošimrání hřbetu ruky[50].
Vymizení reflexu souvisí se zahájením volního používání horních končetin[51]. Jeho přetrvávání, úplná absence nebo přehnaná reakce na stimul mohou naznačovat nenormální vývoj centrálního nervového systému a motorických oblastí mozku[47]. Palmární reflex má velký vliv na jemnou motoriku, od špatného držení tužky a potíží s opozicí palce proti ostatním prstům, přes tendence “psát ústy” a “mluvit rukama” (Babkinův respons). Kvůli tomu mohou mít tyto děti i potíže s řečí a artikulací[24].

Plantární a Babinského reflex[editovat | editovat zdroj]

Plantární úchopový reflex je vyvolán stimulací střední části chodidla palcem nebo tupým předmětem. Na tuto stimulaci reaguje jedinec skrčením prstů do úchopové pozice směrem od holeně[47].
Zhruba do jednoho roku života je také díky nízké myelinaci kortikospinálního traktu přítomný tzv. Babinského reflex (znak) - extenze palce směrem k holeni. Pokud nedojde v souvislosti s kojencovým volním stavěním se na nohy kolem prvního roku života k vymizení Babinského reflexu, může to naznačovat neurologické poškození míchy nebo mozku[52].

Plavací reflex[editovat | editovat zdroj]

Plavací reflex se projevuje, když dítě ponoříme obličejem dolu do vody. V tomto případě kojenec automaticky zadrží dech a začne provádět koordinované plavací pohyby[3]. Dochází také k zavření očí a úst, zúžení cév, zpomalení tepové frekvence (až na 50% původní frekvence) s cílem šetřit kyslík. Délka reakce je ve většině případů kolem 10 – 15 sekund[53].
Plavací reflex můžeme pozorovat od věku kolem jednoho měsíce a vytrácí se ve věku kolem čtyř měsíců[3]. Je jedním z reflexů, které byly důležité v dřívějších fázích vývoje lidského druhu a dnes je jeho praktičnost přinejmenším diskutabilní[4].

Asymetrický tonický šíjový reflex[editovat | editovat zdroj]

Asymetrický tonický šíjový reflex je přítomný od narození, vymizí většinou kolem pátého měsíce věku[3].
Pokud dítě leží na zádech, automaticky se mu hlava přetočí na jednu stranu, ruku a nohu na téže straně natáhne, zatímco ruku a nohu na druhé straně pokrčí[3]. Při pasivním otáčení dítě zaujímá polohu s vnitřně rotačním nastavením končetin, při aktivním otáčení (a to lze lépe testovat až od 4. týdne) se objevuje zevní rotace končetin. Tím již dítě trénuje první koordinaci ruka-oko. Pro dobrou jemnou motoriku a správnou spolupráci mozkových hemisfér je důležité, aby byl asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR) včas inhibován[24]. Pokud reflex přetrvává déle než 6 měsíců, může dítě trpět poruchou horních motorických neuronů[37], nebo i ADHD[34][54].

Tonický labyrintový reflex[editovat | editovat zdroj]

Vývoj hrubé motoriky je výrazně ovlivněn tonickým labyrintovým reflexem (TLR). Tonický labyrintový reflex je závislý na postavení hlavy (a tedy i labyrintu) dítěte v prostoru. Svůj původ má ve vestibulárním orgánu labyrintu vnitřního ucha. Pokud dítěti zakloníme hlavičku, zvyšuje se tonus v extenzorech v celém těle (dítě se natáhne), když dítěti hlavičku předkloníme, zvýší se tonus ve flexorech, dítě skrčí končetiny a zaujme podobnou polohu, jaká je typická pro polohu v děloze, tzv. „flexor habitus“.[55] V poloze na břiše je tento reflex brzděn a přechází ve všeobecné flekční držení. Rotační pohyby trupu nejsou možné. Děti s přetrvávajícím tonickým labyrintovým reflexem mívají problémy s hrubou motorikou, často mají hypotonus (snížený svalový tonus) a rychle se u nich rozvine vadné držení těla.

Intervence[editovat | editovat zdroj]

V současnosti se ve světě využívají různé metody, které mají za cíl potlačit (inhibovat) přetrvávající primární reflexy, a tím odstranit problémy jimi způsobené. Tyto terapeutické metody jsou založeny na různých principech. Některé metody využívají terapii přes pohyb, jiné přes zvuky (nebo kombinaci zvuku a světla), další pak pomocí očních cvičení (behaviorální optometrie), nebo přes senzorickou integraci.

V Evropě se mezi terapie inhibující primární reflexy přes pohyb řadí např. metoda Primary movement, INPP metoda, dále pak Dore programme, v USA je rozšířena zejména Masgutova method (MNRI), Doman Delacato method a metoda Levinson. V Austrálii se využívá NeuWays, program STNR nebo Braintrain100 Developmental Movement Program.

Metoda Bérard Auditory Integration Training má za cíl inhibovat přetrvávající primární reflexy pomocí různých zvuků, kterými se snaží aktivovat různá mozková centra, přičemž podobně je zaměřena také Quantum Reflex Integration™, která využívá kromě zvuku i světlo (low level laser therapy).

V České republice jsou nejrozšířenější metody Neuro-vývojová terapie a intervenční program pro pedagogy Neuro-vývojová stimulace (Pohybem se učíme). Zakladatelka těchto metod je Mgr. Marja Volemanová, PhD. V současné době se Neuro- vývojová stimulace již aplikuje na několika mateřských a základních školách, a ve pedagogicko-psychologických poradnách v České republice.[40] Dále se využívá v komplexní rehabilitaci poruch řeči.[44]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CASTEILLO, U., BECCHIO, C., ZOIA, S., NELINI, C., SARTORI, L., BLASTON, L., ET AL., U. Wired to be social: The ontogeny of human interaction.. PloS One. 2010, roč. 5, čís. 10, s. e13199.. 
  2. ZOIA, Stefania; BLASON, Laura; D’OTTAVIO, Giuseppina. Evidence of early development of action planning in the human foetus: a kinematic study. Experimental Brain Research. 2007-01-01, roč. 176, čís. 2, s. 217–226. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 1432-1106. DOI:10.1007/s00221-006-0607-3. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j k l m n Arnett, J.J. (2014). Human development: a cultural development (1st ed.). Harlow: Pearson.
  4. a b Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie: dětství a dospívání (Vyd. 2.). Praha: Karolinum.
  5. ALLEN, MARILEE C., CAPUTE, A.J., Marilee. Neonatal neurodevelopmental examintaion as a predictor of neuromotor outcome in premature infants. Pediatrics. 1989, s. 4. Dostupné online. 
  6. CUPUTE, Arnold J.; PALMER, Frederick B.; SHUPIRO, Bruce K. Primitive Reflex Profile: A Quantitation of Primitive Reflexes in Infancy. Developmental Medicine & Child Neurology. 1984, roč. 26, čís. 3, s. 375–383. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 1469-8749. DOI:10.1111/j.1469-8749.1984.tb04456.x. (anglicky) 
  7. a b MCPHILLIPS, Martin; JORDAN-BLACK, Julie-Anne. Primary reflex persistence in children with reading difficulties (dyslexia): A cross-sectional study. Neuropsychologia. 2007-01-01, roč. 45, čís. 4, s. 748–754. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 0028-3932. DOI:10.1016/j.neuropsychologia.2006.08.005. (anglicky) 
  8. a b BERNE, Samuel A. The Primitive Reflexes: Considerations in the Infant. Optometry & Vision Development. Čís. 37, s. 139-145. Dostupné online. 
  9. a b PEDROSO, Fleming S.; ROTTA, Newra T. Babkin Reflex and Other Motor Responses to Appendicular Compression Stimulus of the Newborn:. Journal of Child Neurology. 2016-07-02. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. DOI:10.1177/088307380401900805. (anglicky) 
  10. a b SARAGA, Marijan; REŠIĆ, Biserka; KRNIĆ, Dragan. A Stereotypic “Elbowing” Movement, a Possible New Primitive Reflex in Newborns. Pediatric Neurology. 2007-02, roč. 36, čís. 2, s. 84–87. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 0887-8994. DOI:10.1016/j.pediatrneurol.2006.09.013. 
  11. ALLEN, M. C.; CAPUTE, A. J. The Evolution of Primitive Reflexes in Extremely Premature Infants. Pediatric Research. 1986-12, roč. 20, čís. 12, s. 1284–1289. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 1530-0447. DOI:10.1203/00006450-198612000-00018. (anglicky) 
  12. MCPHILLIPS, M.; SHEEHY, N. Prevalence of persistent primary reflexes and motor problems in children with reading difficulties. Dyslexia. 2004, roč. 10, čís. 4, s. 316–338. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 1099-0909. DOI:10.1002/dys.282. (anglicky) 
  13. ZAFEIRIOU, Dimitrios I. Primitive reflexes and postural reactions in the neurodevelopmental examination. Pediatric Neurology. 2004-07, roč. 31, čís. 1, s. 1–8. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 0887-8994. DOI:10.1016/j.pediatrneurol.2004.01.012. 
  14. KOLÁŘ, Pavel. Posturální aktivita u dětí s DMO.. Zdravotnické noviny. 2000, čís. 49. 
  15. FONG, Shirley S. M.; TSANG, William W. N.; NG, Gabriel Y. F. Altered postural control strategies and sensory organization in children with developmental coordination disorder. Human Movement Science. 2012-10-01, roč. 31, čís. 5, s. 1317–1327. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 0167-9457. DOI:10.1016/j.humov.2011.11.003. (anglicky) 
  16. GEUZE, Reint H. Static balance and developmental coordination disorder. Human Movement Science. 2003-11-01, roč. 22, čís. 4, s. 527–548. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 0167-9457. DOI:10.1016/j.humov.2003.09.008. (anglicky) 
  17. ILLINGWORTH, R.S. The development of the infant and young child. New Delhi: Elsevier, 2012. ISBN 978 813 1234808. 
  18. a b KOUKOLÍK, František. Před úsvitem, po ránu. Eseje o dětech a rodičích. Praha: Univerzita Karlova, 2017. ISBN 978-80-246-3634-4. 
  19. VLACH, Vladimír. Nepodmínené novorozenecké reflexy. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969. 
  20. KOMÁREK, Vladimír. Dětská neurologie: vybrané kapitoly. Praha: Galén, 2000. ISBN 80-7262-081-9. 
  21. MARKOVÁ, Daniela. Vývojová neurologie. VOX Pediatriae. 2005, čís. 10. 
  22. MCPHILLIPS, M; HEPPER, PG; MULHERN, G. Effects of replicating primary-reflex movements on specific reading difficulties in children: a randomised, double-blind, controlled trial. The Lancet. 2000-02, roč. 355, čís. 9203, s. 537–541. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 0140-6736. DOI:10.1016/s0140-6736(99)02179-0. 
  23. a b TEITELBAUM, Osnat; BENTON, Tom; SHAH, Prithvi K. Eshkol–Wachman movement notation in diagnosis: The early detection of Asperger's syndrome. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2004-08-10, roč. 101, čís. 32, s. 11909–11914. PMID: 15282371. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.0403919101. PMID 15282371. (anglicky) 
  24. a b c d e f g VOLEMANOVÁ, Marja. Primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování u dětí. 2. rozšířené vydání. vyd. Statenice: INVTS ISBN 978-80-907369-0-0. 
  25. SUDO, Kazumasa; MATSUYAMA, Tomokiho; GOTO, Yoshiro. Elbow flexion response as another primitive reflex. Psychiatry and Clinical Neurosciences. 2002, roč. 56, čís. 2, s. 131–137. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 1440-1819. DOI:10.1046/j.1440-1819.2002.00941.x. (anglicky) 
  26. CZOCHAŃSKA, Jagna. Neurologia dziecieca. Warszawa: PZWL, 1985. ISBN 832000862X. 
  27. GRZYWNIAK, Celestyna. INTEGRATION EXERCISE PROGRAMME FOR CHILDREN WITH LEARNING DIFFICULTIES WHO HAVE PRESERVED VESTIGIAL PRIMITIVE REFLEXES. Acta Neuropsychologica. 2017-09-12, roč. 15, čís. 3, s. 0–0. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 1730-7503. DOI:10.5604/01.3001.0010.5491. 
  28. a b DE JAGER, Melodie. Sequence of primitive reflex development. [s.l.]: Mind Moves Institute, 2009. 
  29. ROHKAMM, REINHARD, 1946-. Color atlas of neurology. Stuttgart: Thieme 440 pages s. Dostupné online. ISBN 978-3-13-130931-0, ISBN 3-13-130931-8. OCLC 54818322 
  30. BILBILAJ, Dr Sulltane; G, Dr Aranit; S, Dr Fatlinda. Measuring Primitive Reflexes in Children with Learning Disorders. European Journal of Multidisciplinary Studies. 2017-05-19, roč. 2, čís. 5, s. 285–298. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 2414-8385. DOI:10.26417/ejms.v5i1.p285-298. (anglicky) 
  31. a b BHAT, A. N.; GALLOWAY, J. C.; LANDA, R. J. Relation between early motor delay and later communication delay in infants at risk for autism. Infant Behavior and Development. 2012-12-01, roč. 35, čís. 4, s. 838–846. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 0163-6383. DOI:10.1016/j.infbeh.2012.07.019. PMID 22982285. (anglicky) 
  32. KAUR, Maninderjit; SRINIVASAN, Sudha M.; BHAT, Anjana N. Atypical object exploration in infants at-risk for autism during the first year of life. Frontiers in Psychology. 2015, roč. 6. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 1664-1078. DOI:10.3389/fpsyg.2015.00798. PMID 26136702. (English) 
  33. KONICAROVA, Jana; BOB, Petr. Retained Primitive Reflexes and ADHD in Children. Activitas Nervosa Superior. 2012-09, roč. 54, čís. 3-4, s. 135–138. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 2510-2788. DOI:10.1007/bf03379591. 
  34. a b Konicarova, J., & Bob, P. (November 2013). Asymmetric tonic neck reflex and symptoms of attention deficit and hyperactivity disorder in children. International Journal of Neuroscience 123(11), 766-769. DOI: 10.3109/00207454.2013.801471
  35. HUDÁK, RADOVAN. Memorix anatomie. 4. vydání. vyd. Praha: [s.n.] xxi, 607 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-7553-420-0, ISBN 80-7553-420-4. OCLC 1011104675 
  36. Arrigo, M. (November 2002). Newborn reflexes. Parenting 16(9), 140-147.
  37. a b Berk, L. E. (2009). Child Development (8th ed.). Boston: Pearson.
  38. Ricard, R.J. & Slaughter, V. (2014). Encyklopedia of health. Ipswich, MA: Salem Press.
  39. Samuels, M. A.; Ropper, A. H. (2009). Normal Development and Deviations in Development of the Nervous System in Adams and Victor's Principles of Neurology (9th ed.). New York: McGraw-Hill Medical.
  40. a b VOLEMANOVÁ, Marja; KVĚTOŇOVÁ, Lea. Persistent primary reflexes - one of the causes of behavioral and learning disorders. Sborník příspěvků konference Stejné a jiné v filosofické a speciálněpedagogické praxi 3.5.2018. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2018. 
  41. a b Futagi, Y., Yanagihara, K., Mogami, Y., Ikeda, T., & Suzuki, Y. (2013). The Babkin Reflex in Infants: Clinical Significance and Neural Mechanism. Pediatric Neurology, 49(3), pp. 149-155.
  42. a b c Lippmann, K. (1958). Über den Babkin’schen reflex. Arch Kinderheilkd. 157. pp. 234-238.
  43. Babkin, P. S. (1960). The establishment of reflex activity in early postnatal life. In: The central nervous system and behavior. Bethesda, MD: U.S. Department of Health, Education, and Welfare Public Health Service, pp. 24-31.
  44. a b VOLEMANOVÁ, Marja. Primary reflexes and their influence on motor and speech development. Listy klinické logopedie. 2020-07-14, roč. 4, čís. 1, s. 37–44. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. DOI:10.36833/lkl.2020.011. 
  45. a b c Sosa, C, Eiben, R., & Cohn, R. (2004). A new newborn reflex?. Clinical Pediatrics 43, pp. 475 – 478.
  46. Widström, A.-M., Lilja, G., Aaltomaa – Michalias, P, Dahllöf, A., Lintula, M., & Nissen, E. (2011). Newborn behaviour to locate the breast when skin-to-skin: A possible method for enabling early self-regulation. Acta Paediatrica, 100, pp. 79 - 85.
  47. a b c d Futagi, Y., Toribe, Y., & Suzuki, Y. (2012). The Grasp Reflex and Moro Reflex in Infants: Hierarchy of Primitive Reflex Responses. International Journal of Pediatrics, 2012, pp. 1-10.
  48. Allen, M. C., & Capute, A. J. (1986). The evolution of primitive reflexes in extremely premature infants. Pediatric Research, 20 (12), pp. 1284–1289.
  49. Touwen, B. (1976). Reactions and responses: neurological development in infancy. Clinics in Developmental Medicine 58, pp. 83–98.
  50. Prechtl, H. (1977). The neurological examination of the full-term newborn infant. Clinics in Developmental Medicine 63, pp. 48–49.
  51. Dietrich, H. F. (1957). A longitudinal study of the Babinski and plantar grasp reflexes in infancy. American Journal of Diseases of Children, 94(3) pp. 265–271.
  52. Futagi, Y., Suzuki, Y., & Goto, M. (1999). Clinical significance of plantar grasp response in infants. Pediatric Neurology, 20(2), pp. 111–115.
  53. Goksör, E, Rosengren, L, & Wennergren, G. (2002). Bradycardic response during submersion in infant swimming. Acta Paediatrica 91, pp. 307 – 312.
  54. VOLEMANOVÁ, Marja. ADHD ve škole. Co s tím?. Integrace a inkluze ve školní praxi. Říjen 2018, roč. VI, čís. 2. [2336-1212 Dostupné online]. 
  55. BLYTHE, Sally Goddard. Early learning in the balance: priming the first ABC. Support for Learning. 2000-11, roč. 15, čís. 4, s. 154–158. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. ISSN 0268-2141. DOI:10.1111/1467-9604.00168.