Primární reflexy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Primární reflexy (nebo také novorozenecké a kojenecké reflexy) jsou automatické vrozené reakce na prostředí a podněty, které pomáhají přežití novorozence a kojence[1]. Dítě na tento svět nepřichází úplně bezmocné, jako se dlouhou dobu předpokládalo. Arnett ve své učebnici vývojové psychologie uvádí, že při narození a v následujících měsících je dítě vybaveno sadou až 27 různých reflexů[2]. Tyto reflexy jsou z velké části řízeny podkorovými mozkovými centry centrálního nervového systému[1]. Některé z nich jsou důležité pro přežití. Jedná se především o reakce na nepříjemné nebo život ohrožující stimuly (např. bolest, změny teploty), reakce směřující k zabezpečení základních životních potřeb (např. přístupu vzduchu pro pravidelné dýchání, přísunu jídla) a reakce k zachování homeostázy, neboli stálosti vnitřního prostředí[2]. Jiné reflexy pomáhají při adaptaci na nové prostředí a orientaci, další jsou základem pro pozdější vývoj volního chování[3].
Většina reflexů (např. motorické reflexy: Moroův reflex, úchopový reflex, plavací reflex, chodící reflex), už v současnosti není pro přežití dítěte nezbytná. Jedná se o pozůstatky z dřívějších fází vývoje člověka[3]. V dnešní době jsou primární reflexy spíše důležitými indikátory normálního a zdravého vývoje mozkových funkcí. Většina z nich vymizí během prvních měsíců života dítěte a jejich přetrvávání či úplná absence poukazují na možný abnormální vývoj mozkových funkcí[2].

Chodící reflex[editovat | editovat zdroj]

Chodící reflex lze pozorovat po prvním měsíci od narození, vymizí obvykle již kolem druhého měsíce života. Později se objevuje znovu jako volní činnost kolem jednoho roku, kdy se dítě učí chodit[2].
Reflex je vyvolán podržením dítěte pod jeho pažemi ve výšce, která mu dovoluje, aby se jeho nožky dotkly země. Dítě poté vypadá, jakoby dělalo kroky, přičemž se jen lehce dotýká země[2].
Vědci nejsou jednotní v názoru, co přesně reflex způsobuje. Nejčastější se setkáme s vysvětlením, že člověk je od narození uzpůsoben na chůzi, ale bez cizí pomoci může začít chodit až později, když se mu vyvinou příslušné svaly[4].

Moroův reflex[editovat | editovat zdroj]

Moroův reflex, poprvé popsaný Rakušanem Ernstem Moroem, můžeme u dětí pozorovat od narození do zhruba třetího měsíce života[5]. Reflex se spustí, když se dítě náhle uslyší hlasitý zvuk nebo má pocit, že přepadne dozadu. V tu chvíli se prohne v zádech, rozhodí rukama a nohama a následně se mu ruce přiblíží rychle zpět k sobě jakoby do objetí[2]. Jedná se o jeden z reflexů sloužících původně k přežití jedince, kdy dítěti pomáhal udržet se na matčiných zádech při chůzi[1].
Nepřítomnost nebo asymetrie reflexu u dítěte, stejně jako přetrvávání reflexu do vyššího věku, nejsou zcela normální. Absence reflexu naznačuje poruchu motorického systému nebo centrální nervové soustavy. Asymetrická reakce může ukazovat na hemiplegii, brachiální obrnu nebo zlomeninu klíční kosti. Přetrvávající reflex po pátém měsíci věku je pozorován u dětí se závažnými neurologickými onemocněními[6].

Babkinův reflex[editovat | editovat zdroj]

Babkinův reflex se objevuje u novorozenců a kojenců přibližně do čtvrtého měsíce života a to i u nedonošených dětí narozených po 26. týdnu těhotenství.[7],[8] Je vyvolán současným stisknutím obou dlaní dítěte, na které reaguje dítě otevřením pusy, často doprovázeném zatnutím předloktí, otočením hlavy na stranu a zavřením očí[8].
Na propojení rukou a úst při Babkinově reflexu dle neurologů navazuje další vývoj vědomé koordinace oko-ruka-ústa, která je nezbytná pro příjem potravy. Na rozdíl od úplné absence reflexu u novorozenců a kojenců je jeho přítomnost po pátém měsíci života považována za abnormální. Kojenci s přetrvávajícím Babkinovým reflexem by měli být neurology pečlivě sledováni kvůli možné souvislosti s mozkovou obrnou či mentální retardací[7].
Reflex je pojmenován po ruském neurologovi Borisi Babkinovi, který reflex první popsal a nazval ho reflexem ruka-ústa[9]. V německé literatuře se setkáváme s pojmenováním palmomandibulární znak[8].

Sací reflex[editovat | editovat zdroj]

Sací reflex je vyvoláván vložením jakéhokoliv objektu do úst dítěte nebo jejich blízkosti. Automatickou odpovědí dítěte na takový podnět je sání. Správná reflexivní reakce má zřetelný význam pro přežití jedince. Spolu s polykacím reflexem totiž umožňuje novorozenci přijímání potravy z matčina prsu. Sací reflex obvykle vymizí ve věku kolem čtyř měsíců. To samozřejmě neznamená, že dítě přestane sát, ale automatický reflex je nahrazen volním chováním[2].

Hledací reflex[editovat | editovat zdroj]

Hledací reflex je také důležitý pro přežití, protože pomáhá novorozenci při hledání zdroje potravy – matčina prsu[2],[10]. Začíná se projevovat hned po porodu[11]. Reflex se spustí, když novorozenec pocítí dotyk na tváři nebo na okraji úst. Reaguje otáčením hlavičky směrem k dotyku a otevíráním úst[2]. Reflex se začíná vytrácet už ve věku kolem jednoho měsíce[10] a definitivně vymizí ve věku kolem čtyř měsíců[2]. Jeho absence v období prvního měsíce věku dítěte může signalizovat poruchu fungování mozkového kmene. Naopak z jeho přetrvávání můžeme usuzovat na poruchu fungování mozkové kůry[10].

Úchopové reflexy[editovat | editovat zdroj]

Mezi úchopové reflexy patří palmární úchopový reflex (úchop rukou) a plantární úchopový reflex (úchop nohou). Oba reflexy jsou důležitou součástí neurologického posouzení novorozence a kojence. Jejich vyvolání je zprostředkované reflexním mechanismem páteře, který je pravděpodobně regulován sekundárními motorickými oblastmi skrze páteřní neurony[12].

Palmární úchopový reflex[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Palmární úchopový reflex.

Palmární úchopový reflex můžeme běžně pozorovat u novorozenců (včetně předčasně narozených jedinců po 25. týdnu těhotenství) a kojenců do pátého až šestého měsíce života.[13],[14] Pro vyvolání reflexu stačí dítěti vložit ukazováček do dlaně a jemně na dlaň zatlačit. Podstatou reflexu je semknutí novorozencových prstů kolem ukazováčku s velkou silou[12]. Stisk je velmi silný, ale nepředvídatelný. K uvolnění stisku dochází buď samovolně nebo po pošimrání hřbetu ruky[15].
Vymizení reflexu souvisí se zahájením volního používání horních končetin[16]. Jeho přetrvávání, úplná absence nebo přehnaná reakce na stimul mohou naznačovat nenormální vývoj centrálního nervového systému a motorických oblastí mozku[12].

Plantární a Babinského reflex[editovat | editovat zdroj]

Plantární úchopový reflex je vyvolán stimulací střední části chodidla palcem nebo tupým předmětem. Na tuto stimulaci reaguje jedinec skrčením prstů do úchopové pozice směrem od holeně[12].
Zhruba do jednoho roku života je také díky nízké myelinaci kortikospinálního traktu přítomný tzv. Babinského reflex (znak) - extenze palce směrem k holeni. Pokud nedojde v souvislosti s kojencovým volním stavěním se na nohy kolem prvního roku života k vymizení Babinského reflexu, může to naznačovat neurologické poškození míchy nebo mozku[17].

Plavací reflex[editovat | editovat zdroj]

Plavací reflex se projevuje, když dítě ponoříme obličejem dolu do vody. V tomto případě kojenec automaticky zadrží dech a začne provádět koordinované plavací pohyby[2]. Dochází také k zavření očí a úst, zúžení cév, zpomalení tepové frekvence (až na 50% původní frekvence) s cílem šetřit kyslík. Délka reakce je ve většině případů kolem 10 – 15 sekund[18].
Plavací reflex můžeme pozorovat od věku kolem jednoho měsíce a vytrácí se ve věku kolem čtyř měsíců[2]. Je jedním z reflexů, které byly důležité v dřívějších fázích vývoje lidského druhu a dnes je jeho praktičnost přinejmenším diskutabilní[3].

Tonický šíjový reflex[editovat | editovat zdroj]

Tonický šíjový reflex je přítomný od narození, vymizí většinou kolem pátého měsíce věku[2].
Pokud dítě leží na zádech, automaticky se mu hlava přetočí na jednu stranu, ruku a nohu na téže straně natáhne, zatímco ruku a nohu na druhé straně pokrčí[2]. Pro svou vizuální podobu se pro tento reflex vžil také název šermířský reflex[5].
Jeho účel není zcela známý, nicméně tato pozice umožňuje dítěti se soustředit na ruku, kterou má nataženou a tím si nekazit zrak šilháním na předměty v přílišné blízkosti obličeje. Na druhou stranu ale také natažená ruka brání dítěti, aby se naučilo převracet[4].
Reflex je předzvěstí koordinace ruka-oko a také připravuje dítě na volní protahování se[5]. Pokud reflex přetrvává déle než 6 měsíců, může dítě trpět poruchou horních motorických neuronů[5], nebo i ADHD[19].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Ricard, R.J. & Slaughter, V. (2014). Encyklopedia of health. Ipswich, MA: Salem Press.
  2. a b c d e f g h i j k l m n Arnett, J.J. (2014). Human development: a cultural development (1st ed.). Harlow: Pearson.
  3. a b c Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie: dětství a dospívání (Vyd. 2.). Praha: Karolinum.
  4. a b Arrigo, M. (November 2002). Newborn reflexes. Parenting 16(9), 140-147.
  5. a b c d Berk, L. E. (2009). Child Development (8th ed.). Boston: Pearson.
  6. Samuels, M. A.; Ropper, A. H. (2009). Normal Development and Deviations in Development of the Nervous System in Adams and Victor's Principles of Neurology (9th ed.). New York: McGraw-Hill Medical.
  7. a b Futagi, Y., Yanagihara, K., Mogami, Y., Ikeda, T., & Suzuki, Y. (2013). The Babkin Reflex in Infants: Clinical Significance and Neural Mechanism. Pediatric Neurology, 49(3), pp. 149-155.
  8. a b c Lippmann, K. (1958). Über den Babkin’schen reflex. Arch Kinderheilkd. 157. pp. 234-238.
  9. Babkin, P. S. (1960). The establishment of reflex activity in early postnatal life. In: The central nervous system and behavior. Bethesda, MD: U.S. Department of Health, Education, and Welfare Public Health Service, pp. 24-31.
  10. a b c Sosa, C, Eiben, R., & Cohn, R. (2004). A new newborn reflex?. Clinical Pediatrics 43, pp. 475 – 478.
  11. Widström, A.-M., Lilja, G., Aaltomaa – Michalias, P, Dahllöf, A., Lintula, M., & Nissen, E. (2011). Newborn behaviour to locate the breast when skin-to-skin: A possible method for enabling early self-regulation. Acta Paediatrica, 100, pp. 79 - 85.
  12. a b c d Futagi, Y., Toribe, Y., & Suzuki, Y. (2012). The Grasp Reflex and Moro Reflex in Infants: Hierarchy of Primitive Reflex Responses. International Journal of Pediatrics, 2012, pp. 1-10.
  13. Allen, M. C., & Capute, A. J. (1986). The evolution of primitive reflexes in extremely premature infants. Pediatric Research, 20 (12), pp. 1284–1289.
  14. Touwen, B. (1976). Reactions and responses: neurological development in infancy. Clinics in Developmental Medicine 58, pp. 83–98.
  15. Prechtl, H. (1977). The neurological examination of the full-term newborn infant. Clinics in Developmental Medicine 63, pp. 48–49.
  16. Dietrich, H. F. (1957). A longitudinal study of the Babinski and plantar grasp reflexes in infancy. American Journal of Diseases of Children, 94(3) pp. 265–271.
  17. Futagi, Y., Suzuki, Y., & Goto, M. (1999). Clinical significance of plantar grasp response in infants. Pediatric Neurology, 20(2), pp. 111–115.
  18. Goksör, E, Rosengren, L, & Wennergren, G. (2002). Bradycardic response during submersion in infant swimming. Acta Paediatrica 91, pp. 307 – 312.
  19. Konicarova, J., & Bob, P. (November 2013). Asymmetric tonic neck reflex and symptoms of attention deficit and hyperactivity disorder in children. International Journal of Neuroscience 123(11), 766-769. DOI: 10.3109/00207454.2013.801471