Portál:Starověký Egypt/ČLÁNEK MĚSÍCE/2012
Tato stránka slouží jako archiv článků měsíce portálu Starověký Egypt.
Prosinec[editovat zdroj]
Faraon (ve starší literatuře také někdy farao) je titul používaný pro starověké vládce Egypta v hebrejském a později i v řeckém prostředí. Dnes je toto slovo široce používáno právě díky použití v bibli a u řeckých a římských autorů; obvyklý originální egyptský titul byl nisut-bitej, pod vlivem řečtiny překládaný jako „král Horního a Dolního Egypta“.
Slovo pochází z egyptských slov per aa – „velký dům“, tedy „královský palác“. Už v nejstarších pramenech má „palác“ také význam slova „vláda“ a stylizované znázornění průčelí paláce, serech, je používáno jako výsostný symbol pro zápis králova jména; později se toto spojení stalo neoficiálním titulem krále jako označení zastávaného úřadu. První doložené použití obratu v tomto významu se týká Thutmose III. z 18. dynastie, před kartuší se zapsaným královským jménem se poprvé objevuje za 22. dynastie.
V literatuře (zejména starší) se uvádí, že faraoni byli pokládáni za potomky bohů a tedy také bohy. Tato interpretace se ovšem ve světle nových pramenů ukazuje jako zjednodušená. Dnes v egyptologii převažuje názor, že Egypťané své panovníky chápali jako bytosti dvojí podstaty – božské i lidské současně (tak to vyplývá například z Naučení Amenemheta I. synovi nebo z Loajalistického naučení, významných literárních děl z žánru Knih moudrých rad do života z doby 12. dynastie). Božství krále bylo dáno především božstvím jeho úřadu – věčné královské moci.
Listopad[editovat zdroj]
Egyptské náboženství je pojem vztahující se k náboženství starověkého Egypta. Toto náboženství je velmi odlišné od všech ostatních náboženství a to nejen formou, uctíváním, ale i způsobem jak reagovalo na okolní vlivy i svůj vlastní vývoj. Egypťané uctívali jako bohy zvířata, resp. různé fantaskní bytosti, které byly směsí zvířat a lidí. Tento aspekt zarážel např. Řeky, ale z dějin je známo více takovýchto případů, přesto je dodnes pro lidi nepochopitelný způsob jejich pohledu na svět a jejich způsob vyjadřování úcty bohům.
Egyptská mytologie je velmi komplikovaná, figuruje v ní velké množství bohů, kteří měli stejnou nebo velmi obdobnou funkci. Běžné je i to, že si několik bohů činilo nárok být nejvyšším a nejstarším bohem, což egyptští kněží různě dokazovali a vzájemně propojovali z hlediska logiky zcela neslučitelné teorie. V egyptském náboženství se tímto problémem nezabývali, neboť jejich pojetí času bylo diametrálně odlišné od našeho, tzn. dva jevy mohly začít současně a nebýt stejně staré. Egypťany například netrápilo ani to, že někdo zplodil sám sebe, nebo byl-li potomek starší svého rodiče.
Dalším problémem, který komplikuje orientaci v tomto náboženství, je velké množství regionálních bohů a výkladů, často i náznaků mytologie. Celkově je známo přes tři tisíce egyptských bohů a nepředpokládá se, že jde o kompletní seznam. Zvláštností je přísné oddělení božího světa a světa lidí, přičemž jediným prostředníkem mezi těmito světy byl egyptský král, který byl žijícím bohem.