Popelný kout
| Popelný kout | |
|---|---|
 Vrchol kopce (nejvyšší bod osady) | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá osada |
| Obec | vojenský újezd Libavá |
| Okres | Olomouc |
| Kraj | Olomoucký kraj |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°40′3″ s. š., 17°33′32″ v. d. |
| Základní informace | |
| Nadmořská výška | 581 m n. m. |
  Popelný kout | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 10471 |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popelný kout (německy Ascherwinkel) je zaniklá osada v okolí vrcholu stejnojmenného kopce, jehož vrchol se nachází v nadmořské výšce 581 m. Nachází se ve vojenském újezdu Libavá, v pohoří Oderské vrchy v okrese Olomouc v Olomouckém kraji.[1][2]
Další informace[editovat | editovat zdroj]
Popelný kout patřil k zaniklé německé obci Čermná v Oderských vrších. Osada vznikla v roce 1785 a bylo v ní původně 18 domů, ze kterých lze nalézt málo zřetelné ruiny základů domů. Na vrcholu je mokřad a malá halda břidlice. Osada zanikla po vystěhování Němců z Československa v roce 1946 a následném vzniku vojenského prostoru. Některé budovy osady zůstaly zakreslené v mapách až do roku 1981.[3] Jako ruiny byly ovšem zobrazeny už v roce 1951.[4] Protože se místo nachází ve vojenském prostoru, je běžně veřejnosti nepřístupné. Obvykle jedenkrát ročně může být místo a jeho okolí přístupné veřejnosti v rámci cyklo-turistické akce Bílý kámen.[2][5]
Popelný kout patří do povodí řeky Odry.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Vrchol Popelného koutu -
Cesta od Ruského bunkru na Popelný kout
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
- ↑ a b BERAN, Ing Pavel. Zaniklé obce po roce 1945. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2021-05-30]. Dostupné online.
- ↑ Státní mapa 1 : 5 000 (ML Odry 9-7) [online]. Český úřad geodetický a katastrální, 1981 [cit. 2021-12-07]. Dostupné online.
- ↑ Topografická mapá v systému S-1952 1 : 10 000 [online]. Ústřední správa geodézie a kartografie, 1951 [cit. 2021-12-07]. Dostupné online.
- ↑ MACHALA, Jindřich. Kronika Libavska. 6. vyd. [s.l.]: Ing. Hana Martínková, duben 2018. 544 s. ISBN 978-80-270-3568-7.