Polyamorie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeden ze symbolů polyamorie.

Polyamory (z řeckého πολυ /poly/, mnoho/více-(násobný) a latinského amor knižně „láska“ – dosl. mnoholáska, žádný český překlad není vžitý) je životní styl, kdy osoba žije v několika milostných vztazích. Jedná se o druh nemonogamního soužití, založený na toleranci a akceptaci dalších vztahů.

Stoupenci polyamorie zastávají názor, že je možné žít za vzájemného souhlasu všech zúčastněných, nejde pak o nevěru nebo podvádění. Zároveň nemusí být jeden svazek nadřazen ostatním, jak je tradičně chápána kolize mezi manželským a milostným vztahem. Hnutí propagující polyamorii ji označuje za životní styl založený na trvalém postoji.

Za kolébku polyamorie se považuje USA, kde se polyamorici sdružují v hnutí The Polyamory Society, které bylo založeno v roce 1996 ve Washingtonu.[1] Podobné hnutí existuje i v Německu, kde od roku 2008 funguje Poly Amores Netzwerk.[2]

V České republice pozorujeme komunitu polyamoriků a jejich aktivity od roku 2010. Aktivní jsou především na sociálních sítích, kde se snaží informovat o polyamorii, a také pořádají několik setkání ročně.

Polyamorie a polygamie[editovat | editovat zdroj]

Moderní anglosaský pojem polyamorie souvisí s tradičním kulturologickým pojmem polygamie (gamos = sňatek, t.j. vícesňatečnost, možnost jedné osoby žít současně ve více svazcích). V souvislosti s tím se rozlišuje:

V praxi se objevuje více polygynie než polyandrie. Existují však i kultury, kde je možné kombinovat obojí – polygynní polyandrie byla popsána například u Nyinbů v Tibetu. Tato soužití mohou mít buď formu paralelních vztahů (polygamní účastník je členem několika rodin) nebo jednoho skupinového manželství.

Polygamii dnes můžeme nalézt u různých kmenů. Některé polygamní kmeny (např. Hmong či Mien) žijí na území jižní Číny, Thajska, Laosu a Vietnamu. S polyandrií se můžeme i přes oficiální zákaz setkat např. u kmene Šerpů v Nepálu. Vyskytuje se i u kmene Džátů či Todů v Indii. Naopak s polygynií se setkáváme v Africe, v Mikronésii, na Sumatře nebo u některých severoamerických Indiánů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Veřejné orgie a skupinové erotické hrátky byly známé již starým Etruskům ve 4. století př. n. l. V Tóře (pro křesťany známé jako Starý zákon) jsou popisovány předpisy týkající se polygamie, konkrétně o nich pojednává Exodus 21:10, v němž se uvádí, že vícenásobné manželství nesnižuje postavení první manželky; Deuteronomium 21:15-17 připisuje nutnost uznání dědictví prvorozenému synovi, ač má jeho otec více žen i dětí a ve stejné části Deuteronomia 17:17 tvrdí, že král by neměl mít příliš mnoho žen. Jedním z pramenů polygamie je levirátní sňatek, který požaduje po muži, aby si vzal a podporoval vdovu svého zesnulého bratra. Obvykle to však byli pouze bohatí muži, kteří si dopřávali mnohonásobné manželství. Historickými příklady jsou: Ezau, Isakův syn, který měl dvě manželky; Gideon, který měl celkem 70 synů s různými ženami či král Rechabeám, jenž měl 18 manželek a 60 konkubín. V návaznosti na četné oběti třicetileté války povolil roku 1650 Norimberský parlament sňatky kněžím. Ti se po slibu, že budou své manželky čestně zaopatřovat a nepodporovat jejich vzájemné nepřátelství, mohli oženit až s 10 ženami.[3] Polyamorické formy nejen intimních, ale také emočních vztahů se však začaly objevovat během sexuální revoluce 60. a 70. let. Uvolnění vztahů a experimentování vedlo k tvoření nových forem, jakými jsou například skupinová manželství nebo střídání partnerů.[4]

Polyamorie v kontextu náboženství[editovat | editovat zdroj]

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Většina současných křesťanů polyamorii neakceptuje, nicméně někteří lidé se považují za vyznavače křesťanství i polyamorie zároveň.[5] Co se týče novozákonních textů, těžko říci, zda v Ježíšově době žili lidé monogamicky či polygamicky. Jisté je jen to, že Boží vůle, jak ji hlásal Ježíš, je směřovala k monogamii.

V křesťanském prostředí je v současné době polygamie spojována především s Církví Ježíše Krista Svatých posledních dní čili s mormony.

Židovství[editovat | editovat zdroj]

Opět platí, že polyamorii většinou neakceptují, ale existují tací, kteří vyznávají obojí.

Jednou z význačných rabínek, která akceptuje polyamorii, je Sharon Kleinbaum, starší rabínka na Kongregaci Beit Simchat Torah v New Yorku. Říká, že polyamorie je volba, která není v rozporu s životní filosofií židovské společnosti.[6]

Někteří židovští vyznavači polyamorie poukazují také na biblické patriarchy mající několik manželek a konkubín jako důkaz, že polyamorní vztahy mohou být posvěceny i v judaismu.[7]

Islám[editovat | editovat zdroj]

Když Muhammad přišel s islámským učením, byla v Arábii polygamní praxe běžná a ve společenském životě hluboce zakořeněná. V otázce způsobů soužití zde existovala značná volnost. Byla možné nejen polygamie a soužití s konkubínami, ale i polyandrie, manželé si též mohli vyměnit manželky mezi sebou. Možnost polygamních svazků je hojně využívána především v raném středověku, kdy je situace ve společnosti velmi nejistá. Ve 20. století se ukázalo, že polygamie se stává raritou.

Satanismus[editovat | editovat zdroj]

Satanisté jsou pluralisté akceptující polyamorii, bisexualitu i homosexualitu, BDSM, transvestity a asexuály. Na sex je nahlíženo jako na odpustek, který by ale měl být započatý pouze z vlastní vůle. Jedenáct satanistických pravidel země dává pouze dvě instrukce týkající se sexu: Nesnažte se s nikým mít sex, pokud pro to nedostanete signál. Neubližujte malým dětem.[8]

Symboly polyamorie[editovat | editovat zdroj]

Symbol polyamorie - papoušek Polly.

Přestože lidé vyznávající polyamorii (polyamorici) přijali mnoho symbolů, žádný není obecně známý. Nejčastějším symbolem je červené srdce s bílou výplní, spojené s modrým znakem nekonečna, známé jako nekončící srdce.[9] Barvy se často liší.

Jiným symbolem polyamorie je obrázek papouška, jelikož „Polly“ je častým pojmenováním pro tyto ptáky coby domácí mazlíčky. Článek v The Guardian z roku 2003 uvádí: „Dnešní Amerika zná více než 100 poly mailingových listů a podpůrných skupin. Jejich znakem, který označuje stůl v restauraci, když se sejdou, je papoušek (kvůli přezdívce skupiny, Polly).“[10]

Formy polyamorie[editovat | editovat zdroj]

  • Polyfidelita, která zahrnuje několik romantických vztahů se sexuálním kontaktem omezeným pouze na některé členy skupiny (ale může být i se všemi).[11]
  • Sub-vztahy, které rozlišují mezi „primárními“ a „sekundárními“ vztahy.[12] V roce 1906 tuto myšlenku prezentoval a obhajoval anglický spisovatel H. G. Wells v utopické novele Za dnů komety.
  • Tři osoby v romantickém vztahu, jinak nazýváno „triáda“, francouzsky také „ménage à trois“ neboli „domácnost pro tři“.[13]
  • Romantický vztah mezi dvěma páry.[14]
  • Polygamie (polygynie a polyandrie), kdy jedna osoba uzavře sňatek s několika dalšími.
  • Skupinové vztahy a skupinová manželství, kdy se každý cítí být ve vztahu s každým ve skupině.[15] Na tomto typu vztahu jsou založeny některé skupiny v novelách spisovatele R. A. Heinleina (Cizinec v cizí zemi, Dost času na lásku, Friday nebo Měsíc je drsná milenka).
  • Mono/poly vztahy, kdy jeden z partnerů si zachovává monogamii, ale souhlasí s polygamií druhého partnera.[16]
  • Otevřené vztahy/otevřená manželství.[17]

Polyamorie v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Polyamorii nalezneme v literatuře nezřídka a to hlavně v beletrii. Samotný pojem polyamorie se však vyskytuje především v literatuře odborné. Například studie Notions of love (2011) in polyamory staví polyamorii do přímé opozice monogamii. Na základě rozhovorů s lidmi zkušenými v nemonogamních vztazích pak popisuje prvky poly-lásky.[18] Další výzkum Attached to monogamy? (2014) se zajímá o vnímání polygamie a polyamorie jednotlivými pohlavími. Z něj vyplynulo, že muži jsou ochotnější vstoupit do nemonogamního vztahu, stejně tak mají větší strach ze závazků.[19] Co do spektra zkoumání, patří k nejrozsáhlejším odborným pracím kniha Polyamory in the 21st century (2010) anglické spisovatelky Deborah Anapol. Ta se zabývala determinací prostředím, ze kterého polyamoristé pocházejí. To se jí sice nepodařilo prokázat, zmiňuje však menší výzkumy, dle nichž jsou polyamoristé vzdělanější než průměrná populace a  zároveň tíhnou k bisexualitě.[20] Jejich vztahy mohou mít rozmanitou podobu lišící se nejen strukturou, ale například i hierarchií vztahu.

Začátkem 60. let se taktéž objevila ve sci-fi románech amerického spisovatele Roberta Anson Heinleina. V jeho díle se běžně vyskytují a akceptují vtahy mezi více lidmi. Vrcholem jeho představ je pak kniha Měsíc je drsná milenka (1966), kde vytvořil model „nekonečné rodiny“ fungující na základě smlouvy. Staří členové postupně umírají, zatímco noví mladí členové jsou přijímání na základě hlasování. Péče o rodinu a děti je rozdělena mezi všechny členy, bez ohledu na biologické svazky. Častým jevem vyskytujícím se na Měsíci jsou pro něj i tříčlenné milenecké vztahy dvou mužů a jedné ženy vynucených populačním defektem.

Polyamorie a manželství[editovat | editovat zdroj]

Manželství je v tradičním slova smyslu považováno za trvalé soužití muže a ženy. V některých zemích je povoleno i manželství mezi dvěma osobami stejného pohlaví, nebo také stejnopohlavní manželství. Příslušníci stejného pohlaví mohou uzavřít manželství například v Belgii, Francii, Irsku, ve Velké Británii nebo v Kanadě.[21][22] V dalších zemích je homosexuálům povoleno uzavírat registrovaná partnerství, v České republice existuje tato možnost od roku 2006.[23]

V souvislosti s polyamorií, bigamie, tedy dvojí nebo dvojnásobné manželství, je naopak ve většině zemí nepřípustná a podobně jako v České republice je uzavření druhého sňatku klasifikováno jako trestný čin.[24]

V diskusi se čtenáři Pink News uvedla v květnu 2015 Natalie Bennettová, předsedkyně britské strany zelených (Green Party of England and Wales), že je otevřená polyamorním manželstvím a civilním svazkům tří osob a její strana je nakloněná diskusím na toto téma.[25] V reakci na to uveřejnil spisovatel a vyznavač polyamorie Redfern Jon Barrett článek, ve kterém obhajuje nemonogamní soužití, které je podle něj přirozené pro většinu LGBT komunity (tedy lesbičky, gaye, bisexuály a transsexuály) a hovoří o nevýhodách před zákonem, se kterými se potýkali i homosexuálové před zavedením registrovaného partnerství. Tvrdí, že legalizace polyamorních manželství je dalším krokem k rovnosti.[26]

Polyamorie v praxi[editovat | editovat zdroj]

Hodnoty[27][editovat | editovat zdroj]

Věrnost a oddanost – Věrnost není vnímána pouze jako sexuální oddanost, ale především jako schopnost dodržení závazků a domluv ohledně vztahu.

Komunikace – Jelikož neexistuje žádný „standardní model“ polyamorického vztahu, zakládají si polyamorici na vzájemné komunikaci a vyjednávání pravidel se všemi zúčastněnými. Silnými pilíři vztahů je upřímnost a vzájemný respekt, stejně tak ale hranice, které si mezi sebou určí.

Genderová rovnoprávnost - Polyamorici nevěří na genderová pravidla, která řídí běžné vztahy (jedná se především o patriarchát pramenící z křesťanského pojetí manželství). Je běžné, že v momentě, kdy monogamní pár vstupuje do polygamie, partneři si určují pravidla - např. muž či žena odmítá intimní vztah s dalším mužem, ale připouští si romantický vztah s jinou ženou. Postupem času tyto limity odbourávají a dostávají se do čistých polyamorických vztahů.

Nepřivlastňovávání si - Neméně důležitou složkou harmonického polyamorického vztahu je schopnost uvědomit si, že „všichni patří všem“. Ani jeden ze zúčastněných si nemůže klást na jinou osobu větší nároky, než další osoba téhož vztahu.

Benefity sdíleného vztahu[28][editovat | editovat zdroj]

Výhody polyamorického vztahu jsou následující:

  • Možnost řešit problémy a otázky s více lidmi má potenciál stabilizovat problémy a eliminovat polarizaci úhlu pohledů.
  • Emocionální podpora poskytnutá od ostatních dospělých zapojených ve vztahu
  • Širší spektrum zkušeností, dovedností, zdrojů, perspektiv a zodpovědností vnesených do dynamické domácnosti
  • Možnost sdílet práci a výchovu dětí tak, aby tyto služby nemuseli být vyhledávány a placeny mimo rodinný kruh
  • Zvýšení finanční stability domácnosti

Kritika konceptu polyamorie[editovat | editovat zdroj]

Dělení lásky[editovat | editovat zdroj]

V knize The Ethical Slut uvádějí autoři Dossie Easton a Janet Hardy argument proti polyamorií jako stav, kdy je láska jedince rozdělena mezi více partnerů, a tím je oslabena. Označují ho jako argument „nedostatkové ekonomiky“, jelikož zachází s láskou jako s omezenou komoditou (stejně jako je jídlo nebo jiné zdroje), která může být osobě věnována pouze odebráním od jiné.

Easton a Hardy tuto kritiku odmítají analogií rodiče se dvěma dětmi – láska rodiče k jednomu dítěti se neoslabuje narozením druhého.[29] Robert Heinlein tento jev popsal jako: „Čím víc milujete, tím víc můžete milovat – a tím intenzivněji milujete. Není ani žádné omezení, kolik lidí můžete milovat. Kdyby měl člověk více času, mohl by milovat většinu těch, kteří si to zaslouží.“[30]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

http://polyamorycz.blogspot.cz/ České stránky o polyamory

http://ve-svetle-trojuhelniku.blogspot.cz/ Blog o soužití ve třech

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Polyamory Society [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  2. PolyAmores Netzwerk [online]. 2015, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  3. History of Polyamory - It's a Womans Choice. sites.google.com [online].  [cit. 2016-11-29]. Dostupné online.  
  4. MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha : Sociologické nakladatelství, 2006. 139 s. ISBN 80-86429-58-X.  
  5. Liberated Christians: Multiple intimate realtionships a summary of liberated christians' views [online]. 2014, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  6. Jewish Telegraphic Agency: Polyamorous Jews Seek Acceptance [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  7. Jewish Telegraphic Agency: Married and dating: Polyamorous Jews share love, seek acceptance [online]. 2013, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  8. Unitarian Universalists for Polyamory Awareness [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  9. Hevanet Communications [online]. 2002, [cit. 2015-11-24]. A List of Poly Symbols with a little bit of their history. Dostupné online.  
  10. The Guardian: When two just won't do [online]. 2003, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  11. PINES, Ayala. Polyfidelity: An alternative lifestyle without jealousy?. Alternative Lifestyles. 1981.  
  12. More than two: Primary/secondary poly. Hints and tips about hierarchical styles of polyamory [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  13. FOSTER, Barbara; FOSTER, Michael. Three in Love: Ménages à trois from Ancient to Modern Times.. [s.l.] : [s.n.], 1997. ISBN 0-595-00807-0.  
  14. More than two: Guide to dating a couple [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  15. DeoSum… zápisky z cesty ke zdraví a ke štěstí: Jak a proč vzniklo manželství [online]. 2009, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  16. More than two: Poly/mono relationships. Relationships between polyamorous people and monogamous people [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  17. BLOCK, Jenny. Open: Love, Sex and Life in an Open Marriage. [s.l.] : Seal Press, 2009. ISBN 978-1580052757.  
  18. KLESSE, Ch. Notions of love in polyamory: elements in a discourse on multiple loving. [s.l.] : Laboratorium 3, 2011.  
  19. MOORS, A. C. a kolektiv. Attached to monogamy? Avoidance predicts willingness to engage (but not actual engagement) in consensual non- monogamy.. [s.l.] : Journal of Social and Personal Relationships, 2014.  
  20. ANAPOL, Deborah. Polyamory in the 21st Century : Love and Intimacy with Multiple Partners. [s.l.] : Rowman & Littlefield Publishers, Inc, 2010.  
  21. CBS News: Same-sex marriage around the world [online]. 2009, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  22. Deník: Sňatky homosexuálů umožňuje na celostátní úrovni 15 zemí [online]. 2013, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  23. Zákon č. 115/2006 Sb. ze dne 26. ledna 2006, o registrovaném partnerství. In: Sbírka zákonů. 3. 4. 2006, částka 38. PDF online. ISSN 1211-1244 Čl. I. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  24. Zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009, Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů. 9. 2. 2009, částka 11. ISSN 1211-1244 (dále jen TrZ) § 194. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  25. Pink News: Natalie Bennett is ‘open’ to polyamorous marriages and civil partnerships [online]. 2015, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  26. Pink News: Comment: Why polyamorous marriages are the next step to equality [online]. 2015, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  27. Values within polyamory. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 744243942. 
  28. Polyamory. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 751883025. 
  29. EASTON, Dossie; LISZT, Catherine. The ethical slut: a guide to infinite sexual possibilities. San Francisco, CA : Greenery Press, 1997. 279 s. ISBN 1890159018.  
  30. HEINLEIN, Robert. Time Enough For Love. New York : Penguin, 1987.