Polyamorie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeden ze symbolů polyamorie.

Polyamory (z řeckého πολυ /poly/, mnoho/více-(násobný) a latinského amor knižně „láska“ – dosl. mnoholáska, žádný český překlad není vžitý) je životní styl, kdy osoba žije v několika milostných vztazích. Jedná se o druh nemonogamního soužití, založený na toleranci a akceptaci dalších vztahů.

Stoupenci polyamorie zastávají názor, že je možné žít za vzájemného souhlasu všech zúčastněných, nejde pak o nevěru nebo podvádění. Zároveň nemusí být jeden svazek nadřazen ostatním, jak je tradičně chápána kolize mezi manželským a milostným vztahem. Hnutí propagující polyamorii ji označuje za životní styl založený na trvalém postoji.

Za kolébku polyamorie se považuje USA, kde se polyamorici sdružují v hnutí The Polyamory Society, které bylo založeno v roce 1996 ve Washingtonu.[1] Podobné hnutí existuje i v Německu, kde od roku 2008 funguje Poly Amores Netzwerk.[2]

Polyamorie a polygamie[editovat | editovat zdroj]

Moderní anglosaský pojem polyamorie souvisí s tradičním kulturologickým pojmem polygamie (gamos = sňatek, t.j. vícesňatečnost, možnost jedné osoby žít současně ve více svazcích). V souvislosti s tím se rozlišuje:

V praxi se objevuje více polygynie než polyandrie. Existují však i kultury, kde je možné kombinovat obojí – polygynní polyandrie byla popsána například u Nyinbů v Tibetu. Tato soužití mohou mít buď formu paralelních vztahů (polygamní účastník je členem několika rodin) nebo jednoho skupinového manželství.

Polygamii dnes můžeme nalézt u různých kmenů. Některé polygamní kmeny (např. Hmong či Mien) žijí na území jižní Číny, Thajska, Laosu a Vietnamu. S polyandrií se můžeme i přes oficiální zákaz setkat např. u kmene Šerpů v Nepálu. Vyskytuje se i u kmene Džátů či Todů v Indii. Naopak s polygynií se setkáváme v Africe, v Mikronésii, na Sumatře nebo u některých severoamerických Indiánů.

Polyamorie v kontextu náboženství[editovat | editovat zdroj]

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Většina současných křesťanů polyamorii neakceptuje, nicméně někteří lidé se považují za vyznavače křesťanství i polyamorie zároveň.[3] Co se týče novozákonních textů, těžko říci, zda v Ježíšově době žili lidé monogamicky či polygamicky. Jisté je jen to, že Boží vůle, jak ji hlásal Ježíš, je směřovala k monogamii.

V křesťanském prostředí je v současné době polygamie spojována především s Církví Ježíše Krista Svatých posledních dní čili s mormony.

Židovství[editovat | editovat zdroj]

Opět platí, že polyamorii většinou neakceptují, ale existují tací, kteří vyznávají obojí.

Jedním z význačných rabínů, který akceptuje polyamorii, je Sharon Kleinbaum, starší rabín na Kongregaci Beit Simchat Torah v New Yorku. Říká, že polyamorie je volba, která není v rozporu s životní filosofií židovské společnosti.[4]

Někteří židovští vyznavači polyamorie poukazují také na biblické patriarchy mající několik manželek a konkubín jako důkaz, že polyamorní vztahy mohou být posvěceny i v judaismu.[5]

Islám[editovat | editovat zdroj]

Když Muhammad přišel s islámským učením, byla v Arábii polygamní praxe běžná a ve společenském životě hluboce zakořeněná. V otázce způsobů soužití zde existovala značná volnost. Byla možné nejen polygamie a soužití s konkubínami, ale i polyandrie, manželé si též mohli vyměnit manželky mezi sebou. Možnost polygamních svazků je hojně využívána především v raném středověku, kdy je situace ve společnosti velmi nejistá. Ve 20. století se ukázalo, že polygamie se stává raritou.

Satanismus[editovat | editovat zdroj]

Satanisté jsou pluralisté akceptující polyamorii, bisexualitu i homosexualitu, BDSM, transvestity a asexuály. Na sex je nahlíženo jako na odpustek, který by ale měl být započatý pouze z vlastní vůle. Jedenáct satanistických pravidel země dává pouze dvě instrukce týkající se sexu: Nesnažte se s nikým mít sex, pokud pro to nedostanete signál. Neubližujte malým dětem.[6]

Symboly polyamorie[editovat | editovat zdroj]

Symbol polyamorie - papoušek Polly.

Přestože lidé vyznávající polyamorii (polyamorici) přijali mnoho symbolů, žádný není obecně známý. Nejčastějším symbolem je červené srdce s bílou výplní, spojené s modrým znakem nekonečna, známé jako nekončící srdce.[7] Barvy se často liší.

Jiným symbolem polyamorie je obrázek papouška, jelikož „Polly“ je častým pojmenováním pro tyto ptáky coby domácí mazlíčky. Článek v The Guardian z roku 2003 uvádí: „Dnešní Amerika zná více než 100 poly mailingových listů a podpůrných skupin. Jejich znakem, který označuje stůl v restauraci, když se sejdou, je papoušek (kvůli přezdívce skupiny, Polly).“[8]

Formy polyamorie[editovat | editovat zdroj]

  • Polyfidelita, která zahrnuje několik romantických vztahů se sexuálním kontaktem omezeným pouze na některé členy skupiny (ale může být i se všemi).[9]
  • Sub-vztahy, které rozlišují mezi „primárními“ a „sekundárními“ vztahy.[10] V roce 1906 tuto myšlenku prezentoval a obhajoval anglický spisovatel H. G. Wells v utopické novele Za dnů komety.
  • Tři osoby v romantickém vztahu, jinak nazýváno „triáda“, francouzsky také „ménage à trois“ neboli „domácnost pro tři“.[11]
  • Romantický vztah mezi dvěma páry.[12]
  • Polygamie (polygynie a polyandrie), kdy jedna osoba uzavře sňatek s několika dalšími.
  • Skupinové vztahy a skupinová manželství, kdy se každý cítí být ve vztahu s každým ve skupině.[13] Na tomto typu vztahu jsou založeny některé skupiny v novelách spisovatele R. A. Heinleina (Cizinec v cizí zemi, Dost času na lásku, Friday nebo Měsíc je drsná milenka).
  • Mono/poly vztahy, kdy jeden z partnerů si zachovává monogamii, ale souhlasí s polygamií druhého partnera.[14]
  • Otevřené vztahy/otevřená manželství.[15]

Polyamorie a manželství[editovat | editovat zdroj]

Manželství je v tradičním slova smyslu považováno za trvalé soužití muže a ženy. V některých zemích je povoleno i manželství mezi dvěma osobami stejného pohlaví, nebo také stejnopohlavní manželství. Příslušníci stejného pohlaví mohou uzavřít manželství například v Belgii, Francii, Irsku, ve Velké Británii nebo v Kanadě.[16][17] V dalších zemích je homosexuálům povoleno uzavírat registrovaná partnerství, v České republice existuje tato možnost od roku 2006.[18]

V souvislosti s polyamorií, bigamie, tedy dvojí nebo dvojnásobné manželství, je naopak ve většině zemí nepřípustná a podobně jako v České republice je uzavření druhého sňatku klasifikováno jako trestný čin.[19]

V diskusi se čtenáři Pink News uvedla v květnu 2015 Natalie Bennettová, předsedkyně britské strany zelených (Green Party of England and Wales), že je otevřená polyamorním manželstvím a civilním svazkům tří osob a její strana je nakloněná diskusím na toto téma.[20] V reakci na to uveřejnil spisovatel a vyznavač polyamorie Redfern Jon Barrett článek, ve kterém obhajuje nemonogamní soužití, které je podle něj přirozené pro většinu LGBT komunity (tedy lesbičky, gaye, bisexuály a transsexuály) a hovoří o nevýhodách před zákonem, se kterými se potýkali i homosexuálové před zavedením registrovaného partnerství. Tvrdí, že legalizace polyamorních manželství je dalším krokem k rovnosti.[21]

Kritika konceptu polyamorie[editovat | editovat zdroj]

Dělení lásky[editovat | editovat zdroj]

V knize The Ethical Slut uvádějí autoři Dossie Easton a Janet Hardy argument proti polyamorií jako stav, kdy je láska jedince rozdělena mezi více partnerů, a tím je oslabena. Označují ho jako argument „nedostatkové ekonomiky“, jelikož zachází s láskou jako s omezenou komoditou (stejně jako je jídlo nebo jiné zdroje), která může být osobě věnována pouze odebráním od jiné.

Easton a Hardy tuto kritiku odmítají analogií rodiče se dvěma dětmi – láska rodiče k jednomu dítěti se neoslabuje narozením druhého.[22] Robert Heinlein tento jev popsal jako: „Čím víc milujete, tím víc můžete milovat – a tím intenzivněji milujete. Není ani žádné omezení, kolik lidí můžete milovat. Kdyby měl člověk více času, mohl by milovat většinu těch, kteří si to zaslouží.“[23]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

http://polyamory.eleferno.cz/ České stránky o polyamory

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Polyamory Society [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  2. PolyAmores Netzwerk [online]. 2015, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  3. Liberated Christians: Multiple intimate realtionships a summary of liberated christians' views [online]. 2014, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  4. Jewish Telegraphic Agency: Polyamorous Jews Seek Acceptance [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  5. Jewish Telegraphic Agency: Married and dating: Polyamorous Jews share love, seek acceptance [online]. 2013, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  6. Unitarian Universalists for Polyamory Awareness [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  7. Hevanet Communications [online]. 2002, [cit. 2015-11-24]. A List of Poly Symbols with a little bit of their history. Dostupné online.  
  8. The Guardian: When two just won't do [online]. 2003, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  9. PINES, Ayala. Polyfidelity: An alternative lifestyle without jealousy?. Alternative Lifestyles. 1981.  
  10. More than two: Primary/secondary poly. Hints and tips about hierarchical styles of polyamory [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  11. FOSTER, Barbara; FOSTER, Michael. Three in Love: Ménages à trois from Ancient to Modern Times.. [s.l.] : [s.n.], 1997. ISBN 0-595-00807-0.  
  12. More than two: Guide to dating a couple [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  13. DeoSum… zápisky z cesty ke zdraví a ke štěstí: Jak a proč vzniklo manželství [online]. 2009, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  14. More than two: Poly/mono relationships. Relationships between polyamorous people and monogamous people [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  15. BLOCK, Jenny. Open: Love, Sex and Life in an Open Marriage. [s.l.] : Seal Press, 2009. ISBN 978-1580052757.  
  16. CBS News: Same-sex marriage around the world [online]. 2009, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  17. Deník: Sňatky homosexuálů umožňuje na celostátní úrovni 15 zemí [online]. 2013, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  18. Zákon č. 115/2006 Sb. ze dne 26. ledna 2006, o registrovaném partnerství. In: Sbírka zákonů. 3. 4. 2006, částka 38. PDF online. ISSN 1211-1244 Čl. I. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  19. Zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009, Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů. 9. 2. 2009, částka 11. ISSN 1211-1244 (dále jen TrZ) § 194. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  20. Pink News: Natalie Bennett is ‘open’ to polyamorous marriages and civil partnerships [online]. 2015, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  21. Pink News: Comment: Why polyamorous marriages are the next step to equality [online]. 2015, [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.  
  22. EASTON, Dossie; LISZT, Catherine. The ethical slut: a guide to infinite sexual possibilities. San Francisco, CA : Greenery Press, 1997. 279 s. ISBN 1890159018.  
  23. HEINLEIN, Robert. Time Enough For Love. New York : Penguin, 1987.