Plumlov (zámek)
| Plumlov | |
|---|---|
.jpg) jižní průčelí nad Podhradským rybníkem | |
| Základní informace | |
| Sloh | manýrismus (zámek) |
| Výstavba | přelom 13. a 14. století (hrad) 1680–1685 (nový zámek) |
| Přestavba | 15.–19. století |
| Další majitelé | páni z Kravař Pernštejnové Lichtenštejnové |
| Současný majitel | Město Plumlov |
| Poloha | |
| Adresa | Zámek 99, Plumlov,  Česko |
| Ulice | Zámecká |
| Souřadnice | 49°27′52,92″ s. š., 17°0′51,12″ v. d. |
  Plumlov | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 37405/7-5689 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plumlov je zámek ve stejnojmenném městě v okrese Prostějov. Založen byl na přelomu třináctého a čtrnáctého století. Na počátku sedmnáctého století byl požárem poškozený hrad opraven a získal kvalitní bastionové opevnění. V osmdesátých letech sedmnáctého století byl v sousedství hradu postaven nový zámek, ale staré hradní budovy byly zbořeny až počátkem devatenáctého století. Zámek je národní kulturní památkou.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Hrad a starý zámek
[editovat | editovat zdroj]Hrad Plumlov byl podle nalezeného archeologického materiálu založen na přelomu třináctého a čtrnáctého století snad Mikulášem I. Opavským.[2] Za zakladatele bývá považován také Přemysl Otakar II.,[zdroj?] ale proti tomu svědčí malé rozměry a použitá bergfritová stavební dispozice. Po roce 1310 prodal Mikuláš II. Opavský plumlovský hrad a panství králi Janu Lucemburskému. Ten jej někdy v letech 1322–1325 prodal Vokovi z Kravař.[2]
Páni z Kravař drželi hrad až do roku 1466, kdy rod vymřel po meči, a hrad přešel na Jana Heralta z Kunštátu, manžela Johanky, dcery posledního mužského potomka Jiřího z Kravař. Po Heraltovi, který zemřel bez mužského potomka roku 1490, hrad získal Vratislav I. z Pernštejna, který se oženil s Heraltovou dcerou Ludmilou. Začátkem šestnáctého století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Pernštejnové si však v té době vybudovali novou rezidenci v Prostějově a pro své finanční problémy plumlovský zámek zanedbali. Jeho úpadek dovršil požár roku 1586.
Rekonstrukci hradu zahájil až další majitel kníže Karel z Lichtenštejna, který vybudoval arkády na nádvoří a zmodernizoval opevnění. V roce 1619 hrad vyplenilo stavovské vojsko a za třicetileté války jej dobyli, vypálili a pobořili Švédové. Po skončení třicetileté války byl renesanční zámek jen provizorně opraven.
Nový zámek
[editovat | editovat zdroj]
Jan Adam Ondřej (1662–1712), syn majitele panství Karla Eusebia knížete z Lichtenštejna (1611–1684), pojal záměr vybudovat v Plumlově nové reprezentativní sídlo panství.[3] Karel Eusebius se jako amatérský architekt chopil příležitosti a navrhl novostavbu v manýristickém stylu. Přitom se značně inspiroval dílem Regola delli cingue ordini d´architetura (Pravidla pěti řádů architektury) Giacoma Barozziho z Vignoly. Podle propozic Karla Eusebia nakreslil knížecí stolař Johann Distler stavební plány pro jednokřídlou, původně snad trojtraktovou budovu o délce 32 sáhů a šířce 7 sáhů 2 stopy.[p 1]
V roce 1680 Jan Adam Ondřej zahájil výstavbu zámku. Budova byla založena na stavebním celku jižní části vnějšího opevnění hradu, zpevněné dřevěnými trámy. Jan Adam Ondřej zachoval základní rozměry budovy podle otcova návrhu, ale proměnil vnitřní dispozici na dvoutraktovou, s obytnými místnostmi při jižní straně a průběžnou spojovací chodbou podél severního (dvorního) průčelí. V prvním a druhém patře zřídil jídelny sahající přes celou šířku budovy. Výstavbu zámku vedl zednický mistr Melcher pod dohledem lichtenštejského zednického mistra Andrease Kloseho z Valtic. Zakázku na zhotovení kamenických prvků a sloupů na fasádě získal Václav Schuller, který dohlížel na jejich zhotovení v lichtenštenských lomech u Svojanova.[4] V letech 1680–1681 na stavbu osobně dohlížel také Jan Adam, který zde tehdy trávil líbánky s manželkou Erdmundou z Ditrichštejna. Začal však mít rozepře s otcem, protože kromě změny dispozice se také snažil projekt zjednodušit a zúspornit. Jižní průčelí nechal bez kamenické výzdoby, pískovcové prvky dal nahrazovat za cihlu a štuk. Jan Adam nakonec Plumlov v létě 1681 opustil a dohled na stavbou nechal na plumlovském hejtmanovi. V dubnu 1684 Karel Eusebius zemřel a Jan Adam nákladnou výstavbu zámku přerušil. Roku 1685 dostal nehotový zámek střechu a začaly práce na interiéru.[3] Štukovou výzdobu fasády prováděl podle smlouvy z ledna 1685 Giovanni Brentani a jeho tovaryši Perri, Trabello a Quadri. Brentani byl však propuštěn, jeho tovaryši pak samostatně vytvořili štukovou výzdobu většiny interiéru. Jednodušší štukové prvky zhotovil plumlovský zedník Jan Pavlas. Stropy sálů opatřil malbami Johann Georg Greiner, pracující v letech 1687–1688.[4] Práce na interiérech zámku byly natrvalo přerušeny roku 1690, poslední patro zámku zůstalo nedokončeno. Zámek zůstal prakticky trvale neobydlený a nevybavený nábytkem. Teprve roku 1692 byly kvůli návštěvě knížete Jana Adama vybaveny čtyři místnosti.[3]
Zámek a starý hrad stály vedle sebe až do roku 1801, kdy oba objekty poškodila vichřice. Tehdejší majitel, Alois z Lichtenštejna, neměl dostatek prostředků na obnovu obou objektů, a proto hrad nechal zbořit. Roku 1850 byl zámek pronajat okresnímu soudu a bernímu úřadu. V několika místnostech bývalo vězení, ostatní obyvatelné části zámku sloužily jako byty úředníků.
Novodobé dějiny
[editovat | editovat zdroj]V roce 1931 byl zámek v rámci pozemkové reformy Lichtenštejnům zabrán a přešel do vlastnictví Státního pozemkového fondu. Ve čtyřicátých letech dvacátého století bylo na zámku zřízeno muzeum, které tu bylo až do let šedesátých, kdy zámek získaly Vojenské lesy Plumlov. Ty jej nechaly opravit a stáhnout ocelovými lany, aby se nezřítil. Po Vojenských lesích Plumlov byly vlastníky zámku ještě Památkový ústav Brno a Muzeum Prostějovska. Jejich prostředky však stačily sotva na nejnutnější údržbu chátrající stavby.
V roce 1994 byl zámek předán do majetku města Plumlova, které zahájilo nejnutnější opravy.
V noci z 10. na 11. října 2016 poničily plameny levé křídlo zámku.[5][6] V listopadu 2022 byl zámek s účinností od 1. července 2023 prohlášen národní kulturní památkou.[7]
| Rok | Počet návštěvníků |
|---|---|
| 2015 | 15 360 |
| 2016 | 30 342 |
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]Hrad
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší stavební fáze hradu zaujala vrcholovou část pahorku a měla čtyřboký půdorys. Její dominantou byl okrouhlý bergfrit o vnějším průměru 10,2 metru a vnitřním průměru 1,9 metru, jehož patra spojovalo vřetenové schodiště. Palác stával na jižní nebo východní straně. Na počátku patnáctého století proběhly stavební úpravy, během nichž byly obestavěny všechny strany nádvoří a nové budovy svou hmotou postupně pohltily věž.[2]
Během přestavby knížete Karla z Lichtenštejna bylo nově opevněno předhradí. Kvalitu opevnění zajišťovala čtveřice bastionů, které po mladších úpravách získaly podobu rizalitů. Hradba předhradí se dochovala zejména v severním průčelí nízkého zámku. Ze stejného období pochází i budova brány, ve které se dochovala zazděná branka pro pěší a stopy vpadlin pro padací most. Dochovaný hrotitý portál pochází až z období romantismu.[2]
Vysoký zámek
[editovat | editovat zdroj]Tak zvaný vysoký zámek stojí na jižní straně ostrohu nad Podzámeckým rybníkem. Je to samostatně stojící budova obdélného půdorysu, se šesti nadzemními a dvěma podzemními podlažími. Výška pater je nestejná, střídají se patra plné výšky (s vysokými okny) a dvoutřetinové výšky (s menšími obdélnými okny). Zvenčí proto zámek vypadá jako dvoupatrový. Jižní fasádu člení lizény vytažené k podstřešní kordonové římse. Vysoká okna plných pater mají parapetní a nadokenní římsy. Všechna okna lemují kamenné šambrány. Boční průčelí se štítem jsou členěna lizénami a štítovými římsami. Reprezentativnímu severnímu průčelí dominují sloupy předsazené před pilastry, spojující vždy plné patro a polopatro. Sestava a tvarosloví sloupů (zdola nahoru styl dórský, iónský, korintský) odpovídá antickému kánonu v pojetí Vignolova spisu Pravidla pěti řádů architektury. Kolem osy průčelí a na nárožích jsou sloupy zdvojené. Vystupující profilovaná římsa mezi přízemím a prvním patrem je doplněná zubořezem a zdobená vlysem s triglyfy a bukranii. Římsa mezi prvním a druhým patrem má vlys s námětem dvojice gryfů s vázou uprostřed. Vysoká okna plných pater rámují kamenné šambrány, završené střídavě trojúhelníkovými a segmentovými frontony, nesenými volutami. Okna polopater mají šambrány s rozetami v rozích.[4]
Budova má tři obdélníkové vstupní portály. Portál uprostřed je největší, zasahuje až do výšky polopatra nad přízemím. Je rámovaný kamenným ostěním. Menší, podobně utvářené portály jsou při rozích průčelí. Všechny vstupy vedou do společné chodby, zaklenuté valenou klenbou s výsečemi. V chodbě u východního portálu je umístěno obslužné točité schodiště, procházející všemi patry. Západní portál vede k dvouřadému reprezentačnímu schodišti. Podhledy schodiště mají valenou klenbu, podesty klenbu křížovou. Místnosti v přízemí mají převážně valenou klenbu s výsečemi. Jsou propojené navzájem a do chodby shodnými kamennými portály. Chodby ve vyšších patrech a místnosti polopater mají rovné podhledy na fabionech, stropy členěné štukovými zrcadlovými rámy. Pět pokojů prvního a druhého patra má bohatou štukovou a malířskou výzdobu. Malby ve štukových zrcadlových rámech tvoří provázaný sled s hlavním námětem milostného vztahu trojského hrdiny Aenea a Dídony.[4]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Pahorek na zámeckém nádvoří se zbytky středověkého hradu -
Fragmenty zdí středověkého hradu -
Torzo bergfritu -
Severní průčelí zámku -
tzv. Nízký zámek -
Levé křídlo zámku po požáru v roce 2016
.jpg)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zámek Plumlov - národní kulturní památka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-12-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d PLAČEK, Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha: Libri, 2002. 768 s. ISBN 80-7277-046-2. Heslo Plumlov, s. 489–492.
- ↑ a b c Historie Plumlovského zámku [online]. Klubové zařízení Plumlov, p. o. [cit. 2025-12-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e SAMEK, Bohumil; DOLEJŠÍ, Kateřina. Umělecké památky Moravy a Slezska 3.2. O/P. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3122-8. S. 761–768.
- ↑ Plameny zničily část zámku v Plumlově na Prostějovsku. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-10-11 [cit. 2016-10-11]. Dostupné online.
- ↑ Plumlovský zámek v plamenech! Noční požár napáchal škody za 12 milionů. Prostějovský Deník [online]. 2016-10-11 [cit. 2016-10-11]. Dostupné online.
- ↑ GLASEROVÁ, Dominika. Osm zámků či klášterů se stane národními kulturními památkami, schválila vláda [online]. Ceskatelevize.cz, 2022-11-23 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Plumlov na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
