Pigouova daň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pigouova daň je v ekonomii označení pro zdanění negativních externalit, tzn. nepříznivých vlivů dopadajících na okolí (případně náhrad za pozitivní externality). Jejím cílem je tyto externality „internalizovat“, tj. promítnout jejich vliv do rozhodování jejich původců. Je pojmenována podle anglického ekonoma Arthura Cecila Pigou (1877–1959), který zavedl pojem externalit[1].

Například u továrny znečišťující okolí (negativní externality) by znečišťovatel měl platit daň za znečištění. Pokud naopak např. včely nějakého chovatele opylují sousedovy ovocné stromy, bude včelař požadovat subvence za svou pomoc, např. formou záporné daně.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Pigou navrhl řešit problém externalit soustavou daní a subvencí, tedy intervencí státu.

Ekonom Frank Knight přišel s tvrzením, že externality vznikají, nejsou-li vymezena nebo respektována vlastnická práva. Zavedení daní a subvencí by vyvolalo náklady (mohou být vyšší než ztráta blahobytu způsobená externalitami) a zvýšilo moc státních úředníků.

Ekonom Ronald H. Coase ukázal, že při vymezení a respektování vlastnických práv může dojít k soukromému vyjednávání a strany se vzájemně kompenzují. Bude tak dosaženo efektivního řešení bez státní intervence. K vzájemné kompenzaci však nedojde, je-li spojena s vysokými transakčními náklady.[2]

Pigouovy subvence[editovat | editovat zdroj]

Opakem Pigouovy daně jsou Pigouovy subvence. Jedná se dotace řešící pozitivní externality, které jsou v ideálním případě rovny externímu prospěchu.
Příkladem jsou dotace státu do oblasti školství nebo například vědy a výzkumu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Pigou, A. C. The Economics of Welfare. London: Macmillan, 1920. Print.
  2. Holman, R. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2005.