Přeskočit na obsah

Perfluorované karboxylové kyseliny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kyselina perfluornonanová

Perfluorované karboxylové kyseliny jsou karboxylové kyseliny odpovídající vzorci CnF2n+1COOH, patří mezi perfluorované sloučeniny; nejjednodušším případem je kyselina trifluoroctová. Jejich pKa jsou o několik jednotek nižší než u odpovídajících nesubstituovaných kyselin; atomy fluoru jim dodávají hydrofobitu. Popsány jsou i perfluorované dikarboxylové kyseliny, například C2F4(CO2H)2.[1]

Kyselina trifluoroctová se používá často, například při přípravě peptidů. Její estery mají využití v analytické chemii.

Perfluorované karboxylové kyseliny s delšími řetězci, většinou pěti- až devítiuhlíkovými, se používají jako tenzidy a jako emulgátory při výrobě polytetrafluorethylenu a podobných fluoropolymerů.[1]

Tyto kyseliny se obvykle vyrábí elektrochemickou fluorací fluoridů karboxylových kyselin a následnou hydrolýzou:

CnH(2n+1)COF + (2n+1) HF → CnF(2n+1)COF + (2n+1) H2
CnF(2n+1)COF + H2O → CnF(2n+1)CO2H + HF

V životním prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Používání perfluorovaných karboxylových kyselin s delšími řetězci, například kyseliny perfluoroktanové, se omezuje, protože se tyto látky vyznačují značnou bioakumulativností. Kyseliny s kratšími řetězci se mohou vytvářet atmosférickou oxidací fluorotelomerů a chlorfluorovaných uhlovodíků.[2][3]

Polymery s fluorovanými postranními řetězci, u nichž jsou fluorotelomery navázané na vedlejší řetězce polymerů, mohou, prostřednictvím hydrolýzy, uvolňovat fluorotelomerové alkoholy, které se následně přeměňují na perfluorované kyseliny.[4][5][6]

Zjednodušený průběh rozkladu polymerů fluorovaných na urethanových postranních řetězcích: hydrolýzou vznikají fluorotelomerové alkoholy, které se následně rozkládají na perfluorované karboxylové kyseliny (zde na perfluorhexanovou, perfluorheptanovou, a perfluorbutanovou).

Příklady

[editovat | editovat zdroj]
Název Vzorec Molární hmotnost (g/mol) Registrační číslo CAS
Kyselina trifluoroctová CF3COOH 114,02 76-05-1
Kyselina perfluorpropanová C2F5COOH 164,03 422-64-0
Kyselina perfluorbutanová C3F7COOH 214,04 375-22-4
Kyselina perfluorpentanová C4F9COOH 264,05 2706-90-3
Kyselina perfluorhexanová C5F11COOH 314,05 307-24-4
Kyselina perfluorheptanová C6F13COOH 364.06 375-85-9
Kyselina perfluoroktanová C7F15COOH 414,07 335-67-1
Kyselina perfluornonanová C8F17COOH 464,08 375-95-1
Kyselina perfluordekanová C9F19COOH 514,08 335-76-2
Kyselina perfluorundekanová C10F21COOH 564,09 2058-94-8
Kyselina perfluordodekanová C11F23COOH 614.10 307-55-1
Kyselina perfluortridekanová C12F25COOH 664,10 72629-94-8
Kyselina perfluortetradekanová C13F27COOH 714,11 376-06-7

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perfluoroalkyl carboxylic acids na anglické Wikipedii.

  1. a b G. Siegemund; W. Schwertfeger; A. Feiring; B. Smart; F. Behr; H. Vogel; B. McKusick. Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry. [s.l.]: Wiley-VCH, 2002. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a11_349. S. a11_349. 
  2. M. McGrath. Ozone layer: Concern grows over threat from replacement chemicals [online]. 2020-05-14 [cit. 2024-05-23]. Dostupné online. 
  3. H. M. Pickard, A. S. Criscitiello, D. Persaud, C. Spencer, D. C. Muir, I. Lehnherr, M. J. Sharp, A. O. De Silva, C. J. Young. Ice Core Record of Persistent Short‐Chain Fluorinated Alkyl Acids: Evidence of the Impact From Global Environmental Regulations. Geophysical Research Letters. 2020-05-28. DOI 10.1029/2020GL087535. 
  4. Synthesis Report on Understanding Side-Chain Fluorinated Polymers and Their Life Cyclet. [s.l.]: Environment, Health and Safety, Environment Directorate, OECD, 2022. Dostupné online. DOI 10.1029/2020GL087535. 
  5. R. J. Letcher; S. Chu; S. A. Smyth. Side-chain fluorinated polymer surfactants in biosolids from wastewater treatment plants. Journal of Hazardous Materials. 2020, s. 122044. DOI 10.1016/j.jhazmat.2020.122044. PMID 31955025. 
  6. S. Brendel; É. Fetter; C. Staude; L. Vierke; A. Biegel-Engler. Short-chain perfluoroalkyl acids: environmental concerns and a regulatory strategy under REACH. Environmental Sciences Europe. 2018-02-27, s. 9. DOI 10.1186/s12302-018-0134-4. PMID 29527446. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]