Pelikán krmící mláďata svou krví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pelikán krmící mláďata svou krví je oblíbeným výjevem pocházející z gotiky, který často byl námětem náboženských písní (Klaním se ti vroucně Tomáše Akvinského), zdobil fasády katedrál (např. chrám svaté Barbory či chrám sv. Víta), byl zpodobňován ve knihách (Physiologus) a dokonce se dostával i do erbů měst (starý, dnes již neužívaný erb Duchcova) a panovnických rodů či jednotlivých panovníků (anglická královna Alžběta I.).

Vůbec první zmínka v křesťanské literatuře se objevuje ve 2. století našeho letopočtu v řeckém bestiáři Physiologus. Píše se v něm, že malí pelikáni svými zobáky zraňují matku, ta na odplatu zraňuje je a to tak dlouho, dokud mláďata nejsou mrtva. Avšak třetí den si matka otevře rány, svou vlastní krví potřísní mláďata, ta obživnou a těší se dobrému zdraví. Autor v tom vidí podobenství s Ježíšem Kristem, který vykupuje lidstvo svou vlastní krví (eucharistie).[1] Existuje i mírnější verze, že pelikán svá mláďata živí vlastní krví v období hladu, aby nezemřela. I v tom lze najít podobenství s Ježíšem Kristem.

Legenda může mít reálné základy v tom, že pelikán krmí mláďata čerstvými rybami vyvrženými ze svého vaku, zraněné ryby mohou přitom svou krví potřísnit pelikánovu hruď.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pelican Symbol [online]. ReligionFacts.com [cit. 2014-07-06]. Dostupné online.