Pecihrádek
| Pecihrádek | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Plzeň,  Česko |
| Souřadnice | 49°45′54,81″ s. š., 13°24′55,21″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 26554/4-4484 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pecihrádek je zachovalé pozdně středověké tvrziště. Leží na ostrohu nad řekou Berounkou proti kostelu svatého Jiří na okraji městské části Bolevec v Plzni, v katastrálním území Bolevec. Jeho pozůstatky jsou chráněny jako kulturní památka ČR.[1][2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Přirozeně chráněná poloha na ostrožně nad řekou zaujala již pravěké obyvatelstvo. Přímo na vrcholové plošině byla v roce 1987 nalezena malá broušená kamenná sekerka z pozdní doby kamenné (eneolitu). Ovšem až nálezy keramických zlomků v letech 2003 a 2007 potvrdily, že ostrožna byla v pravěku skutečně osídlena, tedy že se sekerka na místo nedostala jako obětina nebo tzv. hromový klín.[3] Konkrétně mohlo být na Pecihrádku výšinné sídliště chamské kultury,[4] přičemž stopy po opevnění zahladila výstavba středověké tvrze. Dále byla na Pecihrádku nalezena bronzová sekerka z konce střední doby bronzové, okolnosti nálezu ale zůstávají neznámé.[5] Doklady osídlení z doby halštatské mohylové kultury zachytil v roce 1991 drobný výzkum na severním předpolí středověkého tvrziště. Není vyloučeno, že týž výzkum odhalil dokonce i přítomnost paleolitických lovců.[3]
Středověká tvrz stála na místě snad již od konce 13. století,[3] její stavitel však není znám. Jednalo se zřejmě o drobného šlechtice, který si nad ohybem Berounky vystavěl sídlo pro svou rodinu. Počátkem 14. století tvrz vyhořela a už nebyla obnovena. Zmínky o příčinách požáru ani o dalších osudech majitelů se v písemných pramenech nedochovaly. Přilehlý hospodářský dvůr však mohl fungovat až do konce 15. století, jak naznačují nálezy keramických zlomků. Nejpozději v této době pak bylo zaniklé tvrziště s přilehlými pozemky prodáno městu Plzeň.[3]
Místo se v nejstarších zprávách nazývá jednoduše Hrádek. Slovo Pecihrádek se objevuje až v pramenech z konce 18. století.[3][6] Jako Hrádek je v soudobých pramenech ovšem označován rovněž nedaleký Kunčin Hrádek. Protože není možné s jistotou rozhodnout, k jaké lokalitě se zprávy vztahují, je interpretace dochovaných písemných zmínek sporná.[3]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Tvrziště je ze západu a z jihu chráněno strmými svahy, zatímco na severu a severovýchodě je terén rovinatý. Z této přístupové strany je proto hrádek obehnán dobře dochovaným, 3–5 metrů hlubokým příkopem, který doplňuje val. Akropole má přibližně kruhový půdorys s průměrem zhruba 20 metrů, zabírá tudíž plochu přibližně 320 m². V severní až severozápadní části centrální plošiny byl terén nejvyšší – zde patrně stála hlavní obytná věžovitá stavba. Jen na základě znalostí z jiných, obdobných lokalit lze předpokládat, že budova měla čtvercový či mírně obdélný půdorys.
Přístupová cesta vedla k hrádku zřejmě od severovýchodu, kde je v dochovaném valu patrné snížení - přístupové místo na most, překonávající hluboký příkop. Na severním předpolí tvrze, se po pravé straně vjezdu nacházelo hospodářské zázemí - přítomnost staveb zde naznačuje nápadně nerovný terén. Nálezy keramických střepů ukazují, že tento hospodářský dvůr mohl na rozdíl od tvrze fungovat ještě koncem 15. století.[3]
Na Pecihrádku chybí pozůstatky zděných konstrukcí i nálezy zbytků malty. Lze proto předpokládat, že stavby byly převážně dřevěné, snad jen s nízkou kamennou podezdívkou. Takové představě odpovídají i poměrně hojné nálezy mazanice, která je zbytkem omazu dřevěných nebo proutím vyplétaných stěn.
V současnosti je tvrziště Pecihrádek zarostlé lesem a výhledy z něj nejsou ideální. V blízkosti se nachází chatová osada a několik obytných domů.
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Z centra Plzně vede komunikace k rozhraní ulic Mohylová, Chrástecká a odtud severním směrem na parkoviště u kostela svatého Jiří. Nedaleko je železniční zastávka Plzeň-Doubravka. Cesta pro pěší vede z centra města po naučné stezce Údolím Úslavy, na niž navazuje naučná stezka Údolím Berounky, která pokračuje až k visuté ocelové lávce u svatého Jiří. Od kostela svatého Jiří vede přes lávku směrem na Bílou Horu také žlutá turistická trasa. Značená cesta přímo k tvrzišti nevede.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-11]. Identifikátor záznamu 137741 : Tvrz – tvrziště Pecihrádek, archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ tvrziště Pecihrádek - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-07-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g HAJŠMAN, Jan. Zaniklá ves s tvrzí Týnec a Pecihrádek v Plzni. 1. vyd. Plzeň: [s.n.], 2007. 60 s. ISBN 978-80-86596-93-8.
- ↑ METLIČKA, M. Bolevec, o. Plzeň 1, okr. Plzeň-město. Výzkumy v Čechách. 1998, roč. 1993-1995, s. 11.
- ↑ BENEŠ, Antonín. Pravěké a slovanské osídlení Plzně-Doubravky. In: Milénium kostela svatého Jiří v Doubravce v Plzni 992-1992. Plzeň: Magistrát města Plzně, 1992. S. 16–27.
- ↑ STRNAD, J. Zaniklé vesnice a tvrze v okolí Plzně. Památky archaeologické a místopisné. 1895, roč. XVI, čís. 10, s. 677–678.
- ↑ S.R.O., Turistika.cz. Tvrziště Pecihrádek na okraji Plzně v katastru městské části Bolevec. www.turistika.cz [online]. [cit. 2017-12-04]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ANDERLE, Jan. Drobné středověké opevněné sídlo "Pecihrádek". In: Milénium kostela svatého Jiří v Doubravce v Plzni 992-1992. Plzeň: Magistrát města Plzně, 1992. S. 30.
- BENEŠ, Antonín. Pravěké a slovanské osídlení Plzně-Doubravky. In: Milénium kostela svatého Jiří v Doubravce v Plzni 992-1992. Plzeň: Magistrát města Plzně, 1992. S. 16–27.
- HAJŠMAN, Jan. Zaniklá ves s tvrzí Týnec a Pecihrádek v Plzni. Plzeň: P. Mikota, 2007. 60 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 37). ISBN 978-80-86596-93-8.
- ÚLOVEC, Jiří a kol. Encyklopedie českých tvrzí II. díl (K-R). 1. vyd. Praha: Argo, 2000. ISBN 80-7203-279-8.