Pavel Andrejevič Žilin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pavel Andrejevič Žilin
Pavel Zhilin.jpg
Narození 5.jul. / 18. března 1913greg.
Vorobjovka
Úmrtí 6. února 1987 (ve věku 73 let)
Moskva
Místo pohřbení Kuncevský hřbitov
Alma mater Frunzeho vojenská akademie
Zaměstnavatel Ruská akademie státní služby
Ocenění Řád 9. září 1944 (1944)
medaile 20 let vítězství ve velké vlastenecké válce 1941–1945
Stalinova cena
medaile 30 let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Andrejevič Žilin (rusky Павел Андреевич Жилин; 18. března 1913 Vorobjovka, Voroněžská gubernie – 6. února 1987 Moskva) byl ruský vojenský historik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rolnické rodině a v roce 1930 absolvoval zemědělskou střední školu. Pracoval v sovchoze, poté na ruském lidovém komisariátu zemědělství. V letech 1937 až 1940 byl na vědecké expedici na Čukotce. Během Velké vlastenecké války se zúčastnil bitvy o Moskvu a osvobození Běloruska.[1]

V roce 1942 se stal členem komunistické strany a ukončil vojenskou školu; roku 1946 absolvoval Frunzeho akademii, v roce 1949 absolvoval na katedře vojenské historie Univerzity marxismu-leninismu. V letech 1947 až 1958 působil v generálním štábu ozbrojených sil SSSR na pozicích vedoucího výzkumného pracovníka a vedoucího vojensko-vědeckého oddělení a dohlížel na zveřejňování dokumentů v časopise Военная мысль. Profesuru obhájil v roce 1961. V období 1964 až 1966 byl prorektorem na akademii společenských věd a přednášel na Vojensko-politické akademii V. I. Lenina. Jako vedoucí Ústavu vojenské historie Ministerstva obrany SSSR působil v letech 1967 až 1987. Do hodnosti generálporučíka byl povýšen v roce 1968.[2]

Je autorem více než 150 vědeckých prací. Byl zástupcem šéfredaktora Vojenského historického časopisu (1958-1964), místopředsedou hlavních redakčních komisí pro Dějiny druhé světové války 1939–1945 (sv. 1–12, 1960–1965) a Sovětské vojenské encyklopedie “ (sv. 1–8, 1976–1980), členem redakčních rad edic Světové dějiny (sv. 1–13, 1955–1983) a Druhá světová válka (sv. 1–3, 1966). Mezi jeho funkce patřily i zástupce akademika-tajemníka oddělení historie Akademie věd SSSR, předseda Komise historiků SSSR a NDR či viceprezident Mezinárodního výboru pro dějiny druhé světové války.

Je pohřben v Moskvě na Kuncevském hřbitově.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Жилин, Павел Андреевич na ruské Wikipedii.

  1. Талантливый ученый и организатор. Генерал-лейтенант П.А. Жилин глазами военных историков. К 100-летию со дня рождения [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. (rusky) 
  2. ЗАМУЛИН, Валерий. Курск-43. Как готовилась битва «титанов». Книга 1. [s.l.]: Litres, 2019. ISBN 9785041733940. (rusky)