Panoptikum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Panoptikum (rozcestník).
Joseph Merrick vystupoval ve viktoriánské Anglii v panoptiku jako „Sloní muž“

Panoptikum (ze starořeckého pānoptikón, tj. παν = pān, vše + οπτικό = k vidění) je sbírka zajímavých předmětů či rarit (např. voskové figuríny, anomálie lidského těla apod). Nejtypičtějším příkladem panoptik jsou tzv. freak shows rozšířené v 16. až 19. století v Anglii a Spojených státech amerických. Z hlediska lidských anomálií byli v panoptikách vystavováni například intersexuálové, osoby s různým druhem tělesného postižení (např. Joseph Merrick, známý jako „Sloní muž“),[1] siamská dvojčata apod. Často se jednalo o putovní vystoupení (v 17. století takto po Evropě vystupovala italská siamská dvojčata Lazarus a Joannes Baptista Colloredovi). Vystavování osob s různým druhem tělesné anomálie se rozmohlo v Anglii za viktoriánského období, byť do jisté míry existovalo i dříve.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rozvoj panoptik se řadí do poloviny 16. století na území Anglie. Lidské anomálie a deformace se v tomto období dostávají do povědomí a začínají být aktivně vystavovány. Příkladem raného výstavního kousku jsou bratři Lazarus a Joannes Baptista Colloredovi, siamská dvojčata narozená ve městě Genoa, v Itálii. Lazarus byl pohledný a plně funkční člověk, zatímco jeho parasitický bratr byl silně zdeformován. Když bratři nevystupovali, Lazarus své siamské dvojče běžně zakrýval kusem látky ve snaze vyhnout se nechtěné pozornosti.[3]

Později bylo běžné spojit výstavu tělesné anomálie s ukázkou talentu daného člověka. Matthias Buchinger, narozen bez rukou a nohou, bavil publikum v Anglii a později v Irsku kouzelnickými vystoupeními, či hrou na hudební nástroje.

V 19. století dosahují panoptika vrcholu svého úspěchu a stávají se rozšířeným zdrojem zábavy v Anglii i ve Spojených státech amerických. V tomto období se panoptické výstavy šíří do zábavních parků, které jsou v USA na vrcholu popularity mezi členy střední třídy. Tento jev lze odůvodnit rozšířením myšlenky, že odpočinek a zábava je nezbytnou součástí života, přičemž lidé stále častěji viděli zdroj pobavení právě v panopticích.[4]

Panoptika měla zásadní vliv v otázce nahlížení na osoby lišící se od standardu. Ve Spojených státech byli běžně vystavovány i osoby černé barvy kůže nebo váleční veteráni, kteří přišli v boji o končetiny. Společnost navštěvováním výstav těchto jevů postupně ztrácela distanc od odlišností, což vedlo ke snížení diskriminace mířené na osoby s postižením.[5]

Popularita panoptik ustupuje s příchodem 20. století.[6] Rozvoj vědy a medicíny přinesl snahu o léčbu fyzických abnormalit, čímž se jejich veřejné předvádění dostává na naprostý ústup a v dnešní době se s panoptiky prakticky nesetkáme.[7]

The American Museum[editovat | editovat zdroj]

Jedním z nejvýznamnějších a nejslavnějších manažerů v panoptiku byl P. T. Barnum.[8] V popularizaci panoptika v Americe hrál zásadní roli. Ovšem v jeho práci často najdeme podvody a lhaní publiku. Během čtyřicátých let 19. století otevřel muzeum, které zahrnovalo různé exponáty, jako byla například Tlustá dáma (The Fat Lady) obři a liliputi označováni jako trpaslíci. Muzeum ročně navštívilo okolo 400 000 lidi.[9]

P. T. Barnumovo americké muzeum se stalo jedním z nejoblíbenějších muzeí freak show v New Yorku. V roce 1841 Barnum koupil The American Museum, ve kterých byli osoby s fyzickými anomáliemi hlavní atrakci. Barnum byl znám pro svou agresivní reklamu a vytváření bizarních příběhu o jeho exponatech. Fasáda muzea bylo vyzdobena barevnými billboardy vyobrazujícími exponáty a před budovou hrála hudebni skupina.[10] Barnumovo muzeum obsahovalo atrakce, které nejen šokovaly, ale též vzděláváli návštěvníky dělnické třídy.

V roce 1842 Barnum začal oklamávat publikum novým podvodem, stvořením s hlavou opice a rybím ocasem, kterému říkal “Feejee” mermaid. Ve snaze vydělat co nejvíc peněz, snažil se návštěvníky přesvědčit, že se jedná o pravou mořskou pannu.

Dalším slavným stvořením byl trpaslík “General Tom Thumb”, měřil 64cm a vážil 6,8kg. Publikum bavil imitacemi Herkula a Napoleona, pitím vína a kouřením cigaret. V té době mu bylo 7 let. V letech 1844-45 jel Barnum s Tomem do Evropy, kde se setkali s královnou Viktorií, které se Tom velice líbil.[11]

Dalšími atrakcemi v muzeu byla například rodina albínů, 3 trpaslíci, černoška s albánskými dětmi, vousatá žena, potetovaný muž s piercingy. Na rozdíl od Barnuma ovšem vystavovaní lidé nevydělávali tolik jako on, proto jim ve své závěti odkázal polovinu jeho celkového výdělku.[12] To ovšem nebyla jediný veliký obnos, který Barnum svým umělcům vyplatil. Když v roce 1865 jeho muzeum shořelo[13], některým dal částku, která byla podobně vysoká jako příjem některých sportovců v dnešní době.

Panoptikum a veřejnost[editovat | editovat zdroj]

Panoptika byla v druhé polovině 19. století vnímána jako nedílná součást kulturního vyžití v Americe. Nahlíželo se na ně jako na cennou formu zábavy pro střední vrstvu obyvatelstva a byla dobrým zdrojem příjmů pro baviče, kteří zaměstnávali lidi s postižením. Dávali jim tak práci a formu stálého příjmu, jelikož pro ně kvůli jejich postižením bylo často velice obtížné najít si profesi, kterou by mohli vykonávat. Na druhou stranu část populace zastávala názor, že jsou lidé v panoptikách využíváni pro zisk a je s nimi zacházeno jako s věcmi.[14]

Koncem 19. století docházelo ke změnám postojů k této formě zábavy. Dříve záhadné anomálie se začali vědecky vysvětlovat jako genetické mutace a nemoci. To vedlo k úpadku zájmu o Panoptika a široká veřejnost s účastníky začala spíše soucítit a litovat je, než cítit strach a pohrdání. Docházelo k tvoření zákonů, jež měly zakazovat tyto výstavy. Například ve státě Michigan zakazoval zákon výstavy jakýchkoli zdeformovaných lidských bytostí nebo monstrozit. Výjimkou byla výzkumná činnost.[15] Rozvoj práv pro lidi s postižením byl posledním hřebíčkem do rakve panoptik a způsob generování zisku na cizím neštěstí začal být konečně vnímán jako nepřípustný.[16]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOWELL, Michael; FORD, Peter. The True History of the Elephant Man. 3. vyd. London: Penguin Books, 1992. 213 s. ISBN 0-14-016515-0. (anglicky) 
  2. THANEM, Torkin. The Monstrous Organization. Cheltenham: Edward Elgar, 2011. 160 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84542-178-6. S. 66. (anglicky) 
  3. JAN., Bondeson,. The two-headed boy, and other medical marvels. Ithaca, N.Y.: Cornell University Press xxii, 295 pages s. ISBN 9780801437670. OCLC 43296582 
  4. 1968-, Adams, Rachel,. Sideshow U.S.A : freaks and the American cultural imagination. Chicago: University of Chicago Press xi, 289 pages s. ISBN 0226005399. OCLC 46918080 
  5. 1968-, Adams, Rachel,. Sideshow U.S.A : freaks and the American cultural imagination. Chicago: University of Chicago Press xi, 289 pages s. ISBN 0226005399. OCLC 46918080 
  6. ROBERT., Bogdan,. Freak show : presenting human oddities for amusement and profit. Chicago: University of Chicago Press xiii, 322 p. s. ISBN 0226063127. OCLC 17300686 
  7. ROBERT., Bogdan,. Freak show : presenting human oddities for amusement and profit. Chicago: University of Chicago Press xiii, 322 p. s. ISBN 0226063127. OCLC 17300686 
  8. ROBERT., Bogdan,. Freak show : presenting human oddities for amusement and profit. Chicago: University of Chicago Press xiii, 322 p. s. ISBN 0226063127. OCLC 17300686 
  9. The Rise and Fall of Circus Freakshows. Priceonomics. Dostupné online [cit. 2017-11-30]. (anglicky) 
  10. ROBERT., Bogdan,. Freak show : presenting human oddities for amusement and profit. Chicago: University of Chicago Press xiii, 322 p. s. ISBN 0226063127. OCLC 17300686 
  11. MARTIN, Gary. 'We are not amused' - the meaning and origin of this phrase. Phrasefinder [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. The Rise and Fall of Circus Freakshows. Priceonomics. Dostupné online [cit. 2017-11-30]. (anglicky) 
  13. ROBERT., Bogdan,. Freak show : presenting human oddities for amusement and profit. Chicago: University of Chicago Press xiii, 322 p. s. ISBN 0226063127. OCLC 17300686 
  14. 1968-, Adams, Rachel,. Sideshow U.S.A : freaks and the American cultural imagination. Chicago: University of Chicago Press xi, 289 pages s. ISBN 0226005399. OCLC 46918080 
  15. Michigan Legislature - Section 750.347. www.legislature.mi.gov [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. The Rise and Fall of Circus Freakshows. Priceonomics. Dostupné online [cit. 2017-11-30]. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOGDAN, Robert. Freak Show: Presenting Human Oddities for Amusement and Profit. Chicago: University of Chicago Press, 1990. 336 s. ISBN 978-0226063126. (anglicky) 
  • DURBACH, Nadja. The Spectacle of Deformity: Freak Shows and Modern British Culture. Berkeley: University of California Press, 2009. 288 s. ISBN 0-520-25768-5. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]