Pál Makó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pál Makó
Narození 9. července 1723, 1724 nebo 18. července 1724
Jászapáti
Úmrtí 19. srpna 1793 (ve věku 70 let) nebo 1793 (ve věku 69–70 let)
Pešť
Zaměstnavatel Semmelweisova univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavel Makó (9. červenec 1724, Jászapáti18. srpen 1793, Pešť) byl maďarský matematik, fyzik a filosof.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 9. července 1724 v Jászapáti. Noviciát po vstupu do jezuitského řádu (1741) strávil v Brně, později byl repetitorem v Győru. Filozofický kurz absolvoval v letech 17441747 na Trnavské univerzitě, pak působil na středních školách v Užhorodě a v Trnavě, dva roky jako repetitor matematiky na Vídeňské univerzitě. Své univerzitní vzdělání obohatil i teologií na univerzitě v Grazu (17521756). Začal přednášet matematiku na vídeňském Tereziániu (1756/57), krátce pobyl v Banské Bystrici a nakonec se stal profesorem na trnavské univerzitě, kde přednášel matematiku, později logiku a metafyziku. Ve své akademické kariéře pokračoval na vídeňské univerzitě a na doporučení Gerharda van Swietena, dvorního rádce Marie Terezie, ho panovnice v roce 1762 jmenovala profesorem matematických věd. Po zrušení jezuitského řádu (1773) získal titul opata a královského rádce a intenzivně se podílel na přípravě významné uherské školské reformy Ratio educationis (1777). Po přestěhování univerzity z Trnavy do Budína (1777) ho panovnice jmenovala děkanem filozofické fakulty a zároveň profesorem matematiky. V Budíně (později v Pešti) působil až do své smrti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Patřil k nejlepším profesorům matematiky na jezuitských školách v celé habsburské říši a přestože neměl původní matematické výsledky, jeho rozsáhlá učebnicová tvorba výrazně ovlivnila výuku matematicko-fyzikálních disciplín v celé zemi. Byl autorem kvalitních středoškolských i vysokoškolských učebnic matematiky, mezi nimi i první učebnice diferenciálního a integrálního počtu v monarchii (1768). Jeho učebnici algebry vysoce hodnotil i M. Cantor. Ve svých učebnicích fyziky a jiných fyzikálních dílech se projevuje jako stoupenec boškovičovské fyziky. Jeho učebnice logiky a metafyziky, podobně i matematiky, vycházely v celé řadě vydání, dokonce i po autorově smrti. Zemřel 18. srpna 1793 v Budapešti.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]