Othmar Kallina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Othmar Kallina

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1935
Stranická příslušnost
Členství DNP
SdP
NSDAP

Narození 10. září 1889
Hustopeče
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. května 1945
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příbuzní Josef Demel (dědeček)
Profese politik a stavební inženýr
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Othmar Kallina (10. září 1889 Hustopeče[1][2][3]12. května 1945 Praha) byl československý politik německé národnosti a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Německou nacionální stranu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vychodil reálnou školu v rodných Hustopečích a zemskou vyšší reálnou školu v Brně. Pak absolvoval Vysokou školu technickou v Brně a získal titul diplomovaného inženýra. Od roku 1910 pracoval v různých stavebních firmách. V letech 1914–1916 byl stavebním komisařem.[2]

Byl členem studentského německého burschenschaftu Arminia v Brně a Constantia v Praze, předsedou brněnského německého studentského spolku a předsedou brněnské skupiny Svazu Němců severní Moravy. Za první světové války bojoval v rakousko-uherské armádě. V roce 1919 se stal ředitelem vodárny v Karlových Varech.[4] Podle údajů k roku 1929 byl povoláním úředně autorizovaný civilní inženýr a ředitel vodárny v Karlových Varech.[5]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za Německou nacionální stranu. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929.[6]

Patřil mezi nejužší vedení Německé nacionální strany na Moravě.[7] V roce 1932 vyzval k ustavení Sudetoněmeckého nouzového parlamentu, kde měly politické strany a zástupci jednotlivých společenských vrstev německé menšiny řešit ekonomickou situaci. Apel zůstal bez odezvy.[8] Po zrušení Německé nacionální strany přešel koncem roku 1933 do nově zřízeného poslaneckého klubu Klub deutsch-völkischer Abgeordneten.[9] Téhož roku se podílel na přípravě jednoho z prvních veřejných prohlášení Konrada Henleina ohledně vznikající nové německé politické strany (pozdější Sudetoněmecká strana).[10]

V roce 1938 se stal členem NSDAP. Od roku 1940 působil jako ředitel odbočky říšského zbrojního ministerstva v Praze.[4] Zemřel v květnu 1945, když v Praze spáchal sebevraždu z obavy před zatčením.[11]

Jeho dědečkem byl právník a politik Josef Demel, který během revolučního roku 1848 zasedal coby poslanec Říšského sněmu.[12]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí, 1928, s. 1302. [online]. google.cz [cit. 2014-12-17]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b BALLING, Mads Olle: Von Reval bis Bukarest: statistisch-biographisches Handbuch der Parlamentarier der deutschen Minderheiten in Ostmittel- und Südosteuropa 1919-1945, 1991, s. 337. [online]. books.google.cz [cit. 2014-12-17]. Dostupné online. (německy) 
  3. NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 105. (česky) 
  4. a b burschenschaftsgeschichte.de [cit. 2014-11-02]. Dostupné online. (německy) 
  5. 1. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-26]. Dostupné online. (česky) 
  6. Othmar Kallina [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-26]. Dostupné online. (česky) 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 874. (česky) 
  8. Klimek, A.: Velké dějiny zemí Koruny české, Svazek XIV. 1929-1938. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-425-5. S. 262. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-26]. Dostupné online. (česky) 
  10. Klimek, A.: Velké dějiny zemí Koruny české, Svazek XIV. 1929-1938. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-425-5. S. 268. (česky) 
  11. Michal Šimůnek, Vyrovnání se s válečnou minulostí do obnovení platnosti retribučních dekretů [online]. nassmer.blogspot.cz [cit. 2014-11-02]. Dostupné online. (česky) 
  12. TAYLOR, Stephen. Who's who in Central and East-Europe, Svazek 1. [s.l.]: Central European Times Publishing Company, 1935. Dostupné online. S. 450. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]