Přeskočit na obsah

Osvětimský kříž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Osvětimský kříž
Krzyż Oświęcimski
Přední strana
Přední strana
Uděluje

Polsko a Polská lidová republika
Založeno 14. března 1985
Zrušeno 8. května 1999
Stát PolskoPolsko Polsko
Polsko Polská lidová republika
Uděluje se za účast v partyzánském boji proti Němcům během druhé světové války
Status nadále neudílen
Třídy 1
Statistiky
Poprvé uděleno 30. srpna 1985
Celkem uděleno 35 949
Zadní strana
Zadní strana

Osvětimský kříž (polsky Krzyż Oświęcimski) je polské státní vyznamenání založené v době existence Polské lidové republiky v roce 1985.

Historie a pravidla udílení

[editovat | editovat zdroj]

Kříž byl založen dne 14. března 1985 jako pocta lidem uvězněným v nacistických koncentračních táborech. Udílen byl za účast v boji za osvobození Polska od německé okupace, za vlastenecké, revoluční a pokrokové aktivity k národní příslušnosti a z jiných politických důvodů na počest jejich utrpení a odvahy.[1] Název ocenění je odvozen od názvu koncentračního tábora Osvětim, který byl v době existence Polské lidové republiky symbolem utrpení polského obyvatelstva v koncentračních táborech.

Od 8. května 1999 je udílení Osvětimského kříže považováno za ukončené.[2]

Pravidla udílení

[editovat | editovat zdroj]

Kříž byl udílen polským občanům. Mohl být udělen i osobám s jiným občanstvím, které v době uvěznění v koncentračním táboře byli polskými občany. Ve zvláštních případech mohl být udělen i občanům jiných zemí, kteří byli uvězněni z politických důvodů, zejména pokud se v táborech zúčastnili odboje. Vyznamenání mohlo být uděleno i posmrtně.

Udílen byl Státní radou na žádost Svazu bojovníků za svobodu a demokracii ve vztahu k členům tohoto svazu, na žádost předsedy Úřadu pro veterány ve vztahu k jiným osobám a na žádost ministra zahraničních věcí ve vztahu k polským občanům s trvalým pobytem v zahraničí a občanům jiných zemí.

První skupina bývalých vězňů koncentračních táborů byla tímto oceněním vyznamenána dne 30. srpna 1985.[3] Podle záznamů Státního úřadu pro vyznamenání kancléřství Státní rady a Úřadu pro vyznamenání prezidenta Polské republiky bylo celkem uděleno 35 949 křížů.[4]

Kříž se nosí nalevo na hrudi. Osvětimský kříž se v přítomnosti dalších polských vyznamenání nosí za Partyzánským křížem. Od roku 1992 následuje až po moderních polských vyznamenáních.

Popis medaile

[editovat | editovat zdroj]

Autorem návrhu vzhledu medaile je sochař a medailér Edward Gorol. Medaile má tvar řeckého kříže o velikosti 42 × 42 mm. Kříž je postříbřený. Na přední straně je uprostřed kříže červený trojúhelník s písmenem P. Tento znak byl používán na vězeňském oblečení používaném v koncentračních táborech pro označení Poláků. Na ramenou kříže je fragment táborového plotu s ostnatým drátem. Na vodorovných ramenech jsou dvě data 1939 a 1945. Na zadní straně je nápis na čtyřech řádcích PRL • WIĘŹNIOM • HITLEROWSKICH • OBOZÓW KONCENTRACYJNYCH (Polská lidová republika vězňům hitlerovských koncentračních táborů). Po roce 1989 byla písmena PRL nahrazena písmeny PL (Polská republika).[5]

Stuha z hedvábného moaré široká 40 mm sestává z jedenácti svislých pruhů v barvě světle šedé a modré. Tyto barvy odpovídají vězeňskému oblečení používanému v koncentračních táborech.[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Krzyż Oświęcimski na polské Wikipedii.

  1. Ustawa z dnia 14 marca 1985 r. o ustanowieniu Krzyża Oświęcimskiego.. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2021-05-30]. Dostupné online. 
  2. Ustawa z dnia 16 października 1992 r. Przepisy wprowadzające ustawę o orderach i odznaczeniach, uchylające przepisy o tytułach honorowych oraz zmieniające niektóre ustawy.. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2021-05-30]. Dostupné online. 
  3. Nowiny : dziennik Polskiej Zjednoczonej Partii Robotniczej. 1985, nr 203-228 (wrzesień). www.pbc.rzeszow.pl. 1985. Dostupné online [cit. 2021-05-30]. (anglicky) 
  4. BARAN, Danuta. Ordery, odznaczenia i odznaki w II Rzeczpospolitej na przykładzie znalezisk z badań na cmentarzu Orląt we Lwowie. Krakowskie Studia Małopolskie. 2002-12-31, roč. 6, čís. 1, s. 447–460. Dostupné online [cit. 2021-05-30]. ISSN 1643-6911. DOI 10.15804/ksm200236. 
  5. a b BIGOSZEWSKA, Wanda. Polskie ordery i odznaczenia. Wyd. 1. vyd. Warszawa: Wydawn. Interpress 137 s. Dostupné online. ISBN 83-223-2287-9, ISBN 978-83-223-2287-1. OCLC 22859179 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]