Oldřich Wenzl
| Oldřich Wenzl | |
|---|---|
| Narození | 3. října 1921 Mělník |
| Úmrtí | 7. srpna 1969 (ve věku 47 let) Mělník |
| Místo pohřbení | Mělník |
| Povolání | spisovatel, básník, právník a překladatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Oldřich Wenzl (3. října 1921, Mělník – 7. srpna 1969, Mělník) byl český básník, blízký mladým básníkům surrealistické skupiny Ra.
Život[editovat | editovat zdroj]
Otec JUDr. Oldřich Wenzl st. byl mělnickým advokátem. Oldřich Wenzl vystudoval v roce 1940 gymnázium na Mělníku. Od roku 1945 pracoval na ředitelství Škodových závodů v Praze a současně studoval práva. Studium ukončil úspěšně v roce 1948. Po promoci pracoval jako advokátní koncipient v kanceláři svého otce a v advokátní poradně. V letech 1952–1956 byl zaměstnán na Státním úřadu plánovacím a 1957–1958 v neratovické Spolaně.[1]
Už v 50. letech trpěl roztroušenou sklerózou a od roku 1960 do smrti byl hospitalizován, převážně v mělnické léčebně Na Podolí, kde zemřel. Většinu svých básní napsal nebo diktoval v nemocnici.[2][3]
Je pochován na hřbitově v Chloumku u Mělníka.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Oldřich Wenzl začal psát poezii už jako student mělnického gymnázia, tehdy ovlivněnou francouzskými surrealistickými básníky Paulem Eluardem a Benjaminem Péretem. Roku 1938 debutoval v levicovém časopisu Mladá kultura básní Kterýkoliv odstín modré. Roku 1946 vyšly Wenzlovy překlady jednadvaceti Eluardových básní ve výboru, který sestavil Jindřich Heisler.
Ludvík Kundera zhodnotil v roce 1963 dílo Oldřicha Wenzla, tehdy již nemocného, takto:
| „ | Zná ho u nás stěží pět šest lidí. Lyrik, který má u nás nejvíc smyslu pro humor, je zhola neznámý. Napsal dvě sbírky ... a liší se natolik od běžné, to jest poněkud zapšklé představy o poezii, že redaktoři jen krčí rameny. | “ |
| — Ludvík Kundera[4] | ||
Poezie[editovat | editovat zdroj]
- Yehudi Menuhin (předmluva Ludvík Kundera: O třech ctnostech neboli Sólo na basu s doprovodem flétny, Praha, Mladá fronta, 1964)
- Hřích ublížit, Mladá fronta, Praha 1966
- Veliký požár, Mladá fronta, Praha 1968
- Lento (Il. Eva Bednářová), Mladá fronta, Praha 1971
- Veškerá poezie (uspoř., textově připravil a ediční zprávu naps. Ludvík Kundera, doslov Milan Blahynka, il. Jindřich Pileček), Mladá fronta, Praha 1982
- Pohodlný život (výbor z veršů, vybral, uspoř. a doslov napsal Ludvík Kundera, obr. Jindřich Štyrský, typografie Milan Pašek), Československý spisovatel, Praha 1990
- Veškerá poezie (uspořádal, textově připravil, doslov napsal Michal Huvar), Carpe diem, V Brumovicích 2000
Zvukový záznam[editovat | editovat zdroj]
- Oldřich Wenzl (CD, produkce M. Huvar, zvukový záznam nahrávky z roku 1943, Wenzlův pěvecký přednes básně Chanson, kterou zhudebnil, a Wenzlův přednes básně Žalm Karla Hlaváčka, Brumovice, Carpe diem, 2001)
Divadelní inscenace[editovat | editovat zdroj]
Od šedesátých letech 20. století inscenovala jeho verše divadla malých forem a poezie: 1964 Takzvané divadlo poezie, 1967, Malé divadlo hudby Brno, 1972 Viola Praha, 1975 a 1980 Divadlo Orfeus, 1983 Malé divadlo v Ústí nad Labem, 1987 Divadlo Protoč Praha), 1987 Divadlo poezie Teplice, 1989 Divadlo hudby Olomouc, 2012 Hadivadlo Brno.[2]
Knihy vydané v zahraničí[editovat | editovat zdroj]
- Słyszę kroki ementalera, 1996, Polsko, v překladu Leszka Engelkinga[5]
Posmrtné ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Na zdi zahrady vily, ve které Oldřich Wenzl v Mělníku žil, byla v roce 2016 umístěna pamětní deska.[6]
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
Tzv. Wenzlova vila ve které Oldřich Wenzl žil, stojí v Mělníku, Radniční ulici č.p. 2. Secesní vila, kterou navrhl architekt Bohumil Hypšman, přešla sňatkem do rodiny Wenzlů. Je označena jako regionální památka.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Šmejkal F, 1988, s. 144
- ↑ a b Oldřich Wenzl – heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945
- ↑ a b SÍGL, Miroslav. Kdo byl a kdo je kdo, Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-351-0. Kapitola Wenzl Oldřich, s. 515.
- ↑ Od humoru k tragedii. Kulturní tvorba. 7. 3. 1963, s. 6. Dostupné online.
- ↑ Biblionetka.pl: Słyszę kroki ementalera
- ↑ Mělnického básníka Wenzla připomíná pamětní deska. Mělnicko. 29. 11. 2016, s. 3. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-10.
- ↑ Středočeská vědecká knihovna v Kladně: Wenzlova vila
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- František Šmejkal, Skupina Ra, Galerie hl. města Prahy 1988
- M. Blahynka, Tichá vzpomínka. Doslov k soubornému vydání poezie Oldřicha Wenzla: Veškerá poezie, Mladá fronta, Praha 1982
- Ludvík Kundera, Vzpomínka na Oldřicha Wenzla, SUPŠ Brno, 1970
- Z. Pešat, Oldřich Wenzl, Orientace 6/IV, 1966
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oldřich Wenzl
- Oldřich Wenzl – heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Oldřich Wenzl: Osobní (báseň ze sbírky Velký požár). Rudé právo. 24. 5. 1968, s. 5. Dostupné online.
