Okrajová teorie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Okrajová teorie je myšlenka nebo názor, který se v daném oboru liší od dobově přijímaného učení. Mezi okrajové teorie patří modely a návrhy okrajových věd, stejně jako podobné myšlenky v jiných oblastech vědy, například v humanitních vědách. Termín okrajová teorie se běžně používá v užším smyslu jako pejorativní označení, zhruba jako synonymum pro pseudovědu. Přesné definice, které by rozlišovaly mezi široce rozšířenými názory, okrajovými teoriemi a pseudovědou, je obtížné vytvořit kvůli demarkačnímu problému. Problémy s falešnou vyvážeností nebo falešnou ekvivalencí mohou nastat, když jsou okrajové teorie prezentovány jako rovnocenné obecně přijímaným teoriím.

Definice[editovat | editovat zdroj]

Okrajové teorie jsou myšlenky, které se výrazně liší od převládající nebo hlavní teorie. Okrajová teorie není ani většinovým názorem, ani názorem respektované menšiny.[1][2] Obecně má termín okrajová teorie blíže k lidovému chápání slova teorie – hypotéza, odhad nebo nejistá myšlenka – než k pojmu vědecká teorie.[3] Ačkoli se okrajové teorie často používají v souvislosti s okrajovou vědou, diskutuje se o nich i v takových vědních oborech, jako je biblická kritika,[4] historie,[5][6] finance,[7] právo,[8] medicína[9][10] a politika.[11] Existují dokonce i v oborech, které jsou samy o sobě mimo hlavní proud, jako je kryptozoologie a parapsychologie.[12][13]

Okrajové teorie se setkávají s různou mírou přijetí v akademické sféře.[14] Finanční novinář Alexander Davidson charakterizoval okrajové teorie jako "šířené malou skupinou zarytých příznivců", které však nemusí být bez opodstatnění.[7] Daniel N. Robinson je popsal jako "mezistupeň mezi rozhodující slepou uličkou a nakonec věrohodnou produktivní teorií".[15] Tento termín se však používá i v pejorativním významu; zastánci okrajových teorií jsou označováni za podivíny nebo blázny, kteří jsou mimo realitu.[16] V tomto smyslu se do jisté míry překrývají s jinými odmítavými označeními, jako jsou pseudoarcheologie,[6][17] pseudohistorie[6] a pseudověda.[18][19] Označení myšlenek jako okrajových teorií může být méně pejorativní než označení pseudověda.[20] Ačkoli je nepravděpodobné, že by někdo označil svou vlastní práci za pseudovědu, astrolog David Cochrane je "hrdý na to, že je okrajový teoretik".[21][22]

Tento termín se používá také pro označení konspiračních teorií. Takové teorie podle Richarda Hofstadtera "vysvětlují" historické nebo politické události jako dílo mocné tajné organizace – "rozsáhlé, zákeřné, nadpřirozeně účinné mezinárodní konspirační sítě".[23] Spiklenci mají "téměř nadlidskou sílu a lstivost", jak popisuje historička Esther Webmanová.[24]

Margaret Wertheimová navrhla, aby se k okrajovým teoriím přistupovalo podobně jako k umění outsiderů. V roce 2003 byla kurátorkou výstavy v Muzeu umění v Santa Monice, která byla věnována dílu okrajového fyzika Jima Cartera.[25]

Demarkační problém[editovat | editovat zdroj]

Wertheim napsal, že "uznávaný fyzik ... většinou pozná okrajovou teorii na první pohled", když se objeví v podobě výstředně formátovaného rukopisu.[26] Je však obtížné rozlišovat mezi okrajovými teoriemi a respektovanými menšinovými teoriemi. Funkční definice toho, co je okrajová teorie, nemusí být ve skutečnosti možná.[1][2] Jedná se o aspekt demarkačního problému, který se vyskytuje jak ve vědě, tak v humanitních vědách.[27]

Geolog Steven Dutch přistoupil k vymezení problému tak, že rozdělil vědecké myšlenky do tří kategorií: okrajové, hraniční a středové, a to na základě jejich souladu s vědeckou metodologií a úrovně jejich přijetí.[28] Pozdější autoři, včetně Richarda Duschla, tyto kategorie rozšířili. Podle Duschlova systému je okrajová teorie směsicí legitimních nových myšlenek a pseudovědy; čeká na analýzu, která určí, zda přejde mezi "hraniční" teorie, nebo bude zcela odmítnuta.[29]

Přijetí okrajových teorií hlavním proudem[editovat | editovat zdroj]

Alfred Wegener
Alfred Wegener představil teorii kontinentálního driftu, okrajovou teorii, která byla později přijata hlavním vědeckým proudem.

Většina okrajových teorií se nikdy nestane součástí uznávané vědy.[16] Odmítnuté myšlenky mohou přispět k upřesnění hlavního myšlenkového proudu,[30] ale většina vedlejších teorií je prostě nesprávná a nemá širší dopad.[16] Nicméně některé myšlenky jsou postupně přijímány stále šířeji, až přestanou být považovány za okrajové teorie a někdy se dokonce stanou hlavním proudem.

Všeobecně známým příkladem je teorie kontinentálního driftu Alfreda Wegenera, která se nakonec stala základem uznávaného modelu deskové tektoniky.[16][31] Mezi další myšlenky, které tímto přerodem prošly, patří zárodečná teorie nemoci,[32] Birkelandovo vysvětlení polární záře,[33] priony,[16] a teorie komplexity v řízení projektů.[34] Behaviorální finance byly v roce 2002 v jednom článku v časopise popsány jako "na okraji ... moderní finanční teorie",[35] ale od té doby se široce uplatňují v mnoha oblastech podnikání.[36]

Někdy není změna postupná, ale představuje změnu paradigmatu. Andrew Bluestone v časopise New York Law Journal popsal, jak jediný soudní případ v New Yorku změnil používání obskurního zákona obecného práva týkajícího se pochybení advokátů z "okrajové právní teorie" na přijatelný, hlavní důvod pro soudní řízení v tomto státě.[8]

Podobně mohou být dřívější mainstreamové teorie, jako je flogiston a luminiscenční éter, překonány a odsunuty na okraj zájmu.[37]

Takové posuny mezi okrajovými a uznávanými teoriemi nejsou vždy jednoznačné. V roce 1963 napsal Reuben Fine, že hlavní proud psychologie sice přijal některé aspekty psychoanalýzy Sigmunda Freuda, ale mnoho studentů tohoto oboru se domnívá, že psychoanalýza je "šílená okrajová teorie, která má s vědeckou psychologií jen málo společného".[38] V současné době je obecně psychoanalýza považována za zdiskreditovanou. Frederick Crews prohlásil: "Pokud se poradíte s fakultami psychologie na nejlepších amerických univerzitách, nenajdete dnes téměř nikoho, kdo by věřil ve freudovský myšlenkový systém. Jako výzkumné paradigma je v podstatě mrtvý."[39]

Falešná vyváženost[editovat | editovat zdroj]

Zpravodajská média mohou hrát roli v šíření a popularizaci okrajových teorií. Média někdy redukují složitá témata na dvě strany a formulují problémy ve smyslu outsidera, který bojuje proti mainstreamové teorii. Biblista Matthew Collins napsal, že toto zjednodušení může být "zkreslující a zavádějící, zejména když je ve jménu neutrality a spravedlnosti povýšena do role stejně legitimního soupeře za vlasy přitažená okrajová teorie".[4] Tato falešná ekvivalence se může stát očekávaným chováním médií. Když deník The New York Times zveřejnil článek, který důrazně podporoval hlavní vědecký proud v otázce thiomersalu a vakcín,[40] ostatní zástupci médií odsoudili Times za to, že údajnou souvislost mezi očkováním a autismem vykreslují jako okrajovou teorii. Článek v Times označili za "hit piece", tedy publikovaný článek nebo příspěvek, jehož cílem je ovlivnit veřejné mínění tím, že prezentuje nepravdivé nebo neobjektivní informace tak, aby vypadaly objektivně a pravdivě.[41]

Otázky falešné vyváženosti se objevují také ve vzdělávání, zejména v souvislosti se sporem o stvoření a evoluci. Kreacionismus byl zdiskreditován jako okrajová teorie podobná lamarckismu nebo kosmologii Immanuela Velikovského Světy ve střetu. Protože zastánci kreacionismu chtějí, aby se ve školách prezentovala pouze jimi preferovaná alternativa, nikoli celá škála menšinových názorů, snaží se vykreslit vědecké poznatky o této otázce jako rovnoměrně rozdělené pouze mezi dva modely.[42][43]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fringe theory na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b JASANOFF, Sheila. What judges should know about the sociology of science. Jurimetrics. 1992, s. 345–359. 
  2. ↑ a b Rundlett 2013, s. 5-88.
  3. ↑ MORRISON, David. Only a Theory? Framing the Evolution/Creation Issue. Skeptical Inquirer. 2005, s. 35–41. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-06. 
  4. ↑ a b COLLINS, Matthew A. Examining the Reception and Impact of the Dead Sea Scrolls: Some Possibilities for Future Investigation. Dead Sea Discoveries. 2011, s. 226–246. Dostupné online. DOI 10.1163/156851711X582541. 
  5. ↑ JOSEPH, Simon J. Jesus in India? Transgressing Social and Religious Boundaries. Journal of the American Academy of Religion. 2012, s. 161–199. DOI 10.1093/jaarel/lfr094. 
  6. ↑ a b c FRITZE, Ronald H. On the Perils and Pleasures of Confronting Pseudohistory. Historically Speaking. 2009, s. 2–5. DOI 10.1353/hsp.0.0067. S2CID 144988932. 
  7. ↑ a b Davidson 2002, s. 125–126.
  8. ↑ a b BLUESTONE, Andrew Lavoott. Judiciary Law §487 Cases on the Rise After 'Amalfitano' [online]. 25 September 2014. Dostupné online. 
  9. ↑ SABBAGH, Karl. The Psychopathology of Fringe Medicine. Skeptical Inquirer. 1985–86, s. 154–164. 
  10. ↑ Batt 1996, s. 206.
  11. ↑ Quinn 2012, s. 143.
  12. ↑ Shiel 2013, s. 157.
  13. ↑ STOKES, Douglas M. Reviews of Scholarly Books—Christine Hardy; Networks of Meaning: A Bridge Between Mind and Matter. Journal of the American Society for Psychical Research. 1999, s. 366–372. 
  14. ↑ ABRAMS, Eleanor; WANDERSEE, James H. How to infuse actual scientific research practices into science classroom instruction. International Journal of Science Education. 1995, s. 683–694. DOI 10.1080/0950069950170601. Bibcode 1995IJSEd..17..683A. 
  15. ↑ ROBINSON, Daniel N. Theoretical Psychology: What Is It and Who Needs It?. Theory & Psychology. 2007, s. 187–188. DOI 10.1177/0959354307075042. S2CID 143248701. 
  16. ↑ a b c d e TIMMER, John. Examining science on the fringes: vital, but generally wrong [online]. 2009-11-09 [cit. 2014-09-25]. Dostupné online. 
  17. ↑ MAGNUSSON, Magnus. Mortar-board Cagney. The Spectator. 1974-02-02, s. 16–17. Dostupné online. 
  18. ↑ GORDIN, Michael D. The problem with pseudoscience: Pseudoscience is not the antithesis of professional science but thrives in science's shadow. EMBO Reports. 2017, s. 1482–1485. ISSN 1469-221X. DOI 10.15252/embr.201744870. PMID 28794200. (anglicky) 
  19. ↑ Thurs a Numbers 2013, s. 138.
  20. ↑ Fritze 2009, s. 18.
  21. ↑ HANSSON, Sven Ove. The Stanford Encyclopedia of Philosophy. Redakce Zalta Edward N.. Spring 2014. vyd. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Science and Pseudo-Science. 
  22. ↑ COCHRANE, David. Proud to be a Fringe Theorist [online]. 2011-06-09 [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. 
  23. ↑ HOFSTADTER, Richard. The paranoid style in American politics. Harper's Magazine. 1964, s. 77–86. 
  24. ↑ Webman 2011, s. 8.
  25. ↑ Wertheim 2011, s. 11–12, 44.
  26. ↑ Wertheim 2011, s. 4.
  27. ↑ Hansson 2013, s. 64–65.
  28. ↑ Dutch, Steven I. Notes on the Nature of Fringe Science. Journal of Geological Education. 1982, s. 6–13. ISSN 0022-1368. DOI 10.5408/0022-1368-30.1.6. Bibcode 1982JGeoE..30....6D. 
  29. ↑ Erduran a Dagher 2013, s. 117.
  30. ↑ Ullmann-Margalit 2006, s. 20.
  31. ↑ Bell 2005, s. 138.
  32. ↑ Velasquez-Manoff 2013, s. 40.
  33. ↑ Jago 2002, s. 270—272.
  34. ↑ Curlee a Gordon 2013, s. 198.
  35. ↑ LEONG, Clint Tan Chee; SEILER, Michael J.; LANE, Mark. Explaining Apparent Stock Market Anomalies: Irrational Exuberance or Archetypal Human Psychology?. Journal of Wealth Management. 2002, s. 8–23. DOI 10.3905/jwm.2002.320422. S2CID 155028711. 
  36. ↑ STEVERMAN, Ben. Manipulate Me: The Booming Business in Behavioral Finance [online]. 2014-04-07 [cit. 2014-09-25]. Dostupné online. 
  37. ↑ Shermer 2013, s. 220–221.
  38. ↑ Fine 2013, s. 228.
  39. ↑ PBS NewsHour: Professor Frederick Crews. [s.l.]: PBS, 6 Jan 1999. Dostupné online. 
  40. ↑ HARRIS, Gardiner; O'CONNOR, Anahad. On Autism's Cause, It's Parents vs. Research. New York Times. 2005-06-25. Dostupné online [cit. 2014-09-25]. 
  41. ↑ Offit 2010, s. 182.
  42. ↑ EDWORDS, Frederick. Why creationism should not be taught as science. Creation/Evolution Journal. 1980, s. 2–23. 
  43. ↑ WEXLER, Jay D. Intelligent Design and the First Amendment: A Response. Washington University Law Review. 2006, s. 63–98. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BATT, Sharon. Patient No More: The Politics of Breast Cancer. Australian. vyd. [s.l.]: Spinifex Press, 1996. ISBN 978-1-875559-39-8. 
  • BELL, David. Science, Technology, and Culture. [s.l.]: Open University Press, 2005. (Issues in Cultural and Media Studies). ISBN 978-0-335-21326-9. 
  • CURLEE, Wanda; GORDON, Robert Lee. Successful Program Management: Complexity Theory, Communication, and Leadership. [s.l.]: Auerbach, 2013. (Best Practices and Advances in Program Management Series). ISBN 978-1-4665-6879-2. 
  • DAVIDSON, Alexander. How to Win in a Volatile Stock Market: The Definitive Guide to Investment Bargain Hunting. 2nd. vyd. [s.l.]: Kogan Page, 2002. ISBN 978-0-7494-3803-6. 
  • ERDURAN, Sibel; DAGHER, Zoubeida. Reconceptualizing the Nature of Science for Science Education: Scientific Knowledge, Practices and Other Family Categories. [s.l.]: Springer, 2013. (Contemporary Trends and Issues in Science Education). ISBN 978-94-017-9056-7. 
  • FINE, Reuben. Freud: A Critical Re-evaluation of his Theories. Reprint. vyd. [s.l.]: Routledge, 2013. ISBN 978-0-415-71708-3. 
  • FRITZE, Ronald H. Invented Knowledge: False History, Fake Science and Pseudo-religions. [s.l.]: Reaktion Books, 2009. ISBN 978-1-86189-430-4. 
  • HANSSON, Sven Ove. Philosophy of Pseudoscience: Reconsidering the Demarcation Problem. Redakce Pigliucci Massimo. [s.l.]: University of Chicago Press, 2013. ISBN 978-0-226-05196-3. Kapitola Defining Pseudoscience and Science, s. 61–78. 
  • JAGO, Lucy. The Northern Lights. Reprint. vyd. [s.l.]: Vintage, 2002. ISBN 978-0-375-70882-4. 
  • OFFIT, Paul A. Autism's False Prophets: Bad Science, Risky Medicine, and the Search for a Cure. [s.l.]: Columbia University Press, 2010. ISBN 978-0-231-14637-1. 
  • QUINN, Paul. From the Far Right to the Mainstream: Islamophobia in Party Politics and the Media. Redakce Ansari Humayun. [s.l.]: Campus Verlag, 2012. ISBN 978-3-593-39648-4. Kapitola Anti-Catholicism, Islamophobia, and Modern Christian Multi-Media, s. 130–153. 
  • RUNDLETT, Ellsworth T., III. Maximizing Damages in Small Personal Injury Cases. Revision. vyd. [s.l.]: James Publishing, 2013. ISBN 978-0-938065-55-5. 
  • SHERMER, Michael. Philosophy of Pseudoscience: Reconsidering the Demarcation Problem. Redakce Pigliucci Massimo. [s.l.]: University of Chicago Press, 2013. ISBN 978-0-226-05196-3. Kapitola Science and Pseudoscience, s. 203–224. 
  • SHIEL, Lisa A. Forbidden Bigfoot: Exposing the Controversial Truth about Sasquatch, Stick Signs, UFOs, Human Origins, and the Strange Phenomena in Our Own Backyards. [s.l.]: Jacobsville Books, 2013. ISBN 978-1-934631-29-4. 
  • THURS, Daniel L.; NUMBERS, Ronald L. Philosophy of Pseudoscience: Reconsidering the Demarcation Problem. Redakce Pigliucci Massimo. [s.l.]: University of Chicago Press, 2013. ISBN 978-0-226-05196-3. Kapitola Science, Pseudoscience, and Science Falsely So-Called, s. 121–144. 
  • ULLMANN-MARGALIT, Edna. Out of the Cave: A Philosophical Inquiry into the Dead Sea Scrolls Research. [s.l.]: Harvard University Press, 2006. ISBN 978-0-674-02223-2. 
  • VELASQUEZ-MANOFF, Moises. An Epidemic of Absence: A New Way of Understanding Allergies and Autoimmune Diseases. Reprint. vyd. [s.l.]: Scribner, 2013. ISBN 978-1-4391-9939-8. 
  • WEBMAN, Esther. The Global Impact of the Protocols of the Elders of Zion: A Century-Old Myth. Redakce Webman Esther. [s.l.]: Routledge, 2011. (Routledge Jewish Studies Series). ISBN 978-0-415-59892-7. Kapitola Introduction—hate and absurdity: the impact of The Protocols of the Elders of Zion, s. 1–24. 
  • WERTHEIM, Margaret. Physics on the Fringe: Smoke Rings, Circlons, and Alternative Theories of Everything. [s.l.]: Walker Books, 2011. ISBN 978-0-8027-7872-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Okrajová_teorie&oldid=21305041“