Odboje čp. 84 (Kamenický Šenov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odboje čp. 84 (Kamenický Šenov)
Trojkřídlý komplex budov (pohled na spojovací část a pravé křídlo – čp. 84)
Trojkřídlý komplex budov (pohled na spojovací část a pravé křídlo – čp. 84)
Účel stavby

obytný dům

Základní informace
Slohvenkovská architektura
Výstavba2. polovina 17. století (kolem roku 1780)
Materiálydřevo, kámen, (cihla)
StavebníkBartoloměj Zahn
Další majiteléAnton Vogel; Josef Kreibich; Jaroslav Ryšánek
Současný majitelSarka Daniells (čp. 84); David Wedlich (čp. 391)
Technické parametry
Počet podlaží2
Poloha
AdresaOdboje č.p. 84, 471 14 Kamenický Šenov, ČeskoČesko Česko
Nadmořská výška449 m n. m.
Souřadnice
Odboje čp. 84
Odboje čp. 84
Odboje čp. 84 na mapě ČR
Další informace
Rejstříkové číslo památky24200/5-3037 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V hlubokém údolí v dolní partii Kamenického Šenova pod nevýrazným vrchem s kostelem narození svatého Jana Křtitele[1] se na pravém břehu Šenovského potoka u silničního mostku nachází v ulici Odboje roubená venkovská usedlost – trojkřídlý komplex budov[2] (objekt čp. 391, spojovací budova, objekt čp. 84) – označovaný v památkovém katalogu souhrnným názvem Odboje čp. 84 (Kamenický Šenov). Jedná se o bývalý hostinec U Ryšánků[3] (místními též nazývaný Ryšánkova hospoda;[4] dříve označovaný jako Schloss Pillnitz)[1] nacházející se v Libereckém kraji v okrese Česká Lípa v dolní části města Kamenický Šenov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Areál bývalé krčmy “U Ryšánků” je venkovská usedlost pocházející v jádru z poloviny 17. století.[5] Stavba je zmiňována již v roce 1772.[1] Tehdy byl majitelem objektu jeden ze členů rodiny Zahnů – obchodník se sklem Bartoloměj Zahn[1] (* 1748). Stavení jako takové po několik století souviselo s obchodem se sklem.[4] Původní firmu Bartholome & Sohn převzal jeho zeť Anton Vogel.[4][p. 1] V 19. století tady měla sídlo firma Josefa Kreibicha, která obchodovala se sklem.[4] Kreibich vedl pobočný prodejní sklad v Sasku u zámku Pillnitz a jeho firma prosperovala až do roku 1944.[4][p. 2]

Památková ochrana[editovat | editovat zdroj]

Areál domu čp. 84 prošel v průběhu let delším stavebním vývojem.[8][5] Od 20. ledna 1965 požívá celý areál (jedná se o nejen o dům čp. 84, ale i o přilehlý roubený dům čp. 391, který sloužil jako výměnek (vejminek))[3] státní památkové ochrany neboť představuje velmi cenný a dobře dochovaný doklad nejen o vývoji venkovského stavitelství, ale i o venkovském způsobu života.[8][5][p. 3]

Sochy[editovat | editovat zdroj]

Vedle domu čp. 391 hned u silničního mostku přes Šenovský potok stojí barokní mariánská socha Panny Marie, dříve mylně označována jako socha svaté Anny[9] z roku 1735[1] od markvartického sochaře Jana Václava Fügera[1] zhotovená na objednávku obchodníka se sklem Georga Josefa Zahna[9] v rámci širší kompozice sestávající z dalších několika soch.[9] Společně s touto sochou stávalo na stejném břehu Šenovského potoka u téhož můstku (jen naproti Panně Marii „přes silnici“) až do velké povodně v roce 1948, kdy bylo strženo vodou,[1] sousoší „Ukřižování“[9] zpodobňující Krista na kříži. Toto sousoší nechal vybudovat také v roce 1735 obchodník se sklem G. J. Zahn a jeho autorem je sochař Wenzel Füger z Markvartic.[4][9]

Popis areálu[editovat | editovat zdroj]

Popis trojkřídlého komplexu budov zhotovili I. a V. Jirousovi a pochází z roku 1967, kdy vlastníkem objektu byl Jaroslav Ryšánek.[2]

Střední (spojovací budova)[editovat | editovat zdroj]

Střední budova komplexu je zděná, patrová se sedlovou střechou krytou plechem. Byla vybudována na půdorysu obdélníku. V patře se nacházejí 4 okna směřující do prostoru dvora (do ulice Odboje). Mezi okny vystupují mělce z povrchu omítky tři pilastry s nevýraznými patkami a hlavicemi, další dva identické pilastry jsou na okrajích krajních oken. Okna sama jsou ve svých horních částech půlkruhovitě uzavřena. Všech pět pilastrů je spojeno v dolní části do společného soklu a v horní části jsou vetknuty do společného kladí. Stropy této střední (spojovací) budovy jsou trámové, ale v místech, kde byla část budovy přestavěna jsou již místnosti s plochými stropy. V patře se nachází jedna místnost, která má na stropě štukovou výzdobu ve tvaru zrcadla.[2]

Levé křídlo (čp. 391)[editovat | editovat zdroj]

Levé křídlo komplexu je tvořeno v přízemí zděnou, v patře roubenou budovou. Ta je vystavena na obdélníkovém půdorysu a má sedlovou střechu krytou plechem. Průčelí budovy disponuje v roubeném patře dvojicí obdélných, světle orámovaných oken. Nad nimi se klene tmavý svisle bedněný štít s mírně vystupujícími lištami. Podélná stěna směřující do dvora je opatřena dřevěným schodištěm vedoucím do patra na pavlač. V patře nad pavlačovými schody je obdélné okno, v místě, kde končí dřevěné schody na pavlač jsou dveře a na samém konci pavlače je pak druhé obdélné okno. V přízemí této budovy jsou valené klenby.[2]

Pravé křídlo (čp. 84)[editovat | editovat zdroj]

Pravé křídlo komplexu má dvě pod-části: vlastní budovu a k ní přiléhající přístavek.

Budova pravého křídla[editovat | editovat zdroj]

Pravé křídlo komplexu je tvořeno cele roubenou patrovou budovou opatřenou sedlovou střechou opět krytou plechem. Průčelí budovy má dvě okenní osy, v přízemí dvojice tence orámovaných obdélných oken, v patře nad nimi pár šířeji orámovaných, rovněž obdélných oken. Tmavý štít, klenoucí se nad patrem je svisle bedněný s mírně vystupujícími lištami. Přízemí této budovy je vybaveno podstávkou.[p. 4] Podélná stěna pravého křídla směřující do dvora (kolmo na ulici Odboje) disponuje třemi okenními osami. Osa nacházející se nejblíže ke střední (spojovací) budově je v přízemí i v patře zděná; v přízemí obsahuje dveře, v patře pak obdélné okno. Roubené přízemí obsahuje rovněž podstávku.[p. 4] V roubeném patře nad nimi se nachází (v prostoru mezi druhou a třetí okenní osou) dřevěná barokní plastika ukřižovaného Ježíše Krista.[2]

Přístavek pravého křídla[editovat | editovat zdroj]

K pravému křídlu vlastní budovy přiléhá z pravé strany (při pohledu z ulice Odboje) patrový, cele roubený přístavek se dvěma okenními osami (dvě obdélná okna v přízemí + 2 identická v patře). Přístavek má v přízemí rovněž podstávku.[2][p. 4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Johan Franz Vogel (* 1737 – 11. března 1815, Kamenický Šenov) byl obchodník se sklem, který v Kamenickém Šenově a jeho okolí dával práci více než 160 lidem. (Obrat jeho prosperující firmy činil 200 tisíc zlatých za rok.) V někdejším jeho domě, kde bydlela od roku 1769 Vogelova rodina, sídlí dnes (2022) ve městě sklářské muzeum v jehož muzejních sbírkách je také uložena část produkce Vogelovy firmy. V roce 1815 namaloval jeho bratr Anton Ignaz Vogel akvarelový obraz zobrazující úmrtí Franze Vogela (malba se dochovala ve sbírce Petera Ratha z Vídně).[6]
  2. Franz Josef Kreibich byl významným a velice známým členem rodiny Kreibichů v Kamenickém Šenově. V mládí se vyučil malířem a řezačem skla a později se začal věnovat obchodu se sklem. Podnikl mnoho obchodních výprav (ty první s trakařem naloženým zbožím) a to nejen po území Čech, ale později distribuoval svoje zboží až do Londýna, Moskvy nebo Říma.[7]
  3. Katalogové číslo: 1000135247; kulturní památka – rejstříkové číslo ÚSKP 24200/5-3037.[8]
  4. a b c Podstávka (památkáři nazývané často též zaniklým stavařským termínem obvaz) je samostatně předložená opěrná dřevěná konstrukce vyskytující se nejčastěji v přízemí roubených domů. Jejím účelem je rozložit váhu patra (či střechy) objektu staticky tak, aby nespočívala buď vůbec nebo jen částečně na horní hraně roubeného přízemí. Základním prvkem podstávky jsou vodorovné rozpěry (ližiny, prahy) a svislé sloupky (stojny) doplněné šikmými pásky (nebo záporkami), které působí jako „zavětrování“ vodorovného kladí a pilířků. Zjednodušeně řečeno tvoří podstávka jakýsi „dodatečný statický oblouk“ bránící velkému tlaku na roubení v přízemí, které se bez použití podstávky mělo tendenci pod tlakem patra (či střechy) „rozjíždět“ (nebo „rozvalovat“).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Kamenický Šenov [online]. web: Lužické a Žitavské hory [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f JIROUS, I.; JIROUS, V. Bývalý hostinec; Doklad lidové stavby [online]. web: Metainformační systém (MIS); Národní památkový ústav, 1967 [cit. 2022-01-06]. Vznik: kolem 1780; vlastník: Jaroslav Ryšánek; Stav: rok 1986 – Roubená část je nevyužitá, velmi rychle chátrá. Dostupné online. 
  3. a b web: Metainformační systém (MIS); Národní památkový ústav [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f POLÁK, Jaroslav. Kamenický Šenov na starých pohlednicích = Steinschönau auf alten Ansichtskarten. 1. vyd. Děčín; Město Kamenický Šenov: PolArt, 2013. 175 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87286-17-3. S. 57, 58, 59. Souběžný německý text; Obsahuje bibliografii. 
  5. a b c Usedlost (Odboje č.p. 84, Kamenický Šenov) [online]. web: Památkový katalog cz [cit. 2022-01-07]. Dostupné online. 
  6. Franz Vogel (*1737 – 11. března 1815, Kamenický Šenov) [online]. web: Vlastivědný spolek Českolipska [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 
  7. JEDLIČKOVÁ, Jaroslava. Sklářská škola v Kamenickém Šenově ve 40. letech 20. století. Liberec, 2014 [cit. 2022-01-06]. 65 s. Bakalářská. Technická univerzita v Liberci; Fakulta přírodně–humanitní; Studijní program: B7106 – Historická studia; Studijní obor: 7105R062 – Kulturněhistorická a muzeologická studia. Vedoucí práce Mgr. Kateřina Hrušková. s. 21. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online.
  8. a b c areál usedlost (Liberecký kraj, okres Česká Lípa, Kamenický Šenov, Odboje č.p. 84) [online]. web: Památkový katalog cz [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 
  9. a b c d e Socha Panny Marie [online]. web: Památkový katalog [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POLÁK, Jaroslav. Kamenický Šenov na starých pohlednicích = Steinschönau auf alten Ansichtskarten. Vydání 1. Děčín: Město Kamenický Šenov v nakladatelství PolArt, 2013; 175 stran; strany 57, 58, 59; ISBN 978-80-87286-17-3.
  • FRÖMMEL, Václav. Sklářští obchodníci versus řemeslníci v Kamenickém Šenově. Vydání 1.; Kamenický Šenov: Na Výsluní, Praha 2009; strany 84 až 86; ISBN 978-80-86177-22-9. (Kniha o obchodnících a sklářích z let 1630–1868 zachycuje vznik sklářského obchodu a řemesla v Kamenickém Šenově až do velkého požáru města v roce 1868)
  • mip. Před 200 lety zemřel Franz Vogel, šenovský obchodník se sklem. Českolipský deník, ročník 23, 2015, číslo 61, strana 2.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Roubená usedlost Odboje čp. 84 (Kamenický Šenov) na Wikimedia Commons