Pillnitz (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Průčelí Vodního paláce

Zámek Pillnitz leží na pravém břehu Labe v obci Pillnitz, dnes části Drážďan. Svým vzhledem je zámek příkladem evropského stylu zvaného chinoiserie, který napodobuje čínské exteriéry a interiéry. Zejména v 18. století byl tento styl populární a měl ztělesňovat údajně ideální čínský svět - velmi kultivovaný a civilizovaný.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nový palác

Původní panství na místě dnešního zámku se datuje kolem roku 1400. Postupně bylo opevněno jako obhajitelný obytný hrad - i s příkopem a padacím mostem. Kurfiřt Christián I., který dostal hrad roku 1569 jako léno, také položil základní kámen zámeckého kostela. Majitelé se střídali do roku 1694, kdy panství koupil další kurfiřt Johann Georg IV.. Ten jej daroval své konkubíně, stejně jako jej později August Silný věnoval své souložnici hraběnce Cosel. V roce 1718, poté, co Cosel upadla v nemilost, bylo rozhodnuto areál přestavět, aby sloužil pro reprezentaci a zábavu "slušné společnosti".

Přestavba 1720-1730[editovat | editovat zdroj]

Přestavba byla provedena podle návrhu Matthäuse Daniela Pöppelmanna v barokním stylu. Vodní palác a jeho zrcadlový obraz: horní palác, byl postaven podle vzoru bran do císařského paláce v Pekingu (3 spojené pavilony), ale také benátských a římských vil. Zároveň bylo postaveno schodiště k řece a chrám Venuše v parku. Dílem stavitele Pöppelmanna je i malý kostel Weinbergkirche v nedalekých vinicích. Druhým známým architektem, který se na stavbě zámku podílel, byl Zacharias Longuelune, který dodal francouzské klasicistní prvky a obdélníkové tvary.

Přestavba 1778-1791[editovat | editovat zdroj]

Kurfiřt Friedrich August III. zámek užíval jako letní rezidenci a nechal provést druhou přestavbu. Dřevěná křídla paláce byla nahrazena kamennými. V parku vnikly nové pavilony: anglický (1776) a čínský (1804). Přestavbou byl pověřen Christian Friedrich Exner podle plánu architektů Christiana Traugotta Weinliga a Johanna Daniela Schadeho.

Přestavba 1819-1826[editovat | editovat zdroj]

Požár roku 1818 zcela zničil původní zámek (vodní palác a horní palác zůstaly ušetřeny). Král Friedrich August I. nechal vybudovat Nový palác pod vedením stavitele Christiana Friedricha Schurichta. V komplexu budov, které leží na okraji zámeckého areálu, se nachází mimo jiné neoklasicistní sál, pivovar a katolická kaple .

Za posledních 200 let se zámek Pillnitz změnil z provinčního zámečku v královský palác a odrážel tak vzestup jeho majitelů, rodu Wettinů, na společenském žebříčku. Stal se místem, kde byl vytvořen dostatek prostoru pro vědu a umění.

Zámecký park[editovat | editovat zdroj]

Horní palác s barokní zahradou

Vnitřní dvůr zámku je zároveň barokní rajskou zahradou, obklopený třemi budovami, které jsou pojmenované podle jejich polohy vzhledem k Labi anebo podle období dostavby: horní, vodní a nový palác: Bergpalais (1722–1723), Wasserpalais (1720–1721), Neues Palais (1819-1826). Zahrada kolem zámku byla za držení saských kurfiřtů postupně značně rozšířena. Kolem roku 1723 vznikl velký zámecký park nad horním palácem. Roku 1778 byl park rozšířen o anglickou zahradu, roku 1790 o čínskou zahradu a ještě později o sbírku jehličnatých stromů. Dnes zahrnuje zámecký park šest různě koncipovaných zahrad o celkové rozloze 28 hektarů a prezentuje kolekci rostlin z celého světa. Mezi nimi je i nejstarší japonská Kamélie (Camellia japonica) v Evropě, která byla přivezena a zasazena v roce 1801. Park doplňují pavilóny a budovy jako např. dům palem (Palmenhaus) a oranžérie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]