Obětní beránek
Obětní beránek hrál důležitou roli v období před zničením jeruzalémského Chrámu (70 n. l.) důležitou roli v liturgii Dne smíření. Na obětního beránka byly symbolicky položeny viny izraelského lidu a beránek byl poté vyhnán do pustiny jako oběť smíření mezi Bohem a člověkem.
V přeneseném smyslu bývá jako obětní beránek (též obětní kozel) označován člověk (nebo skupina lidí), který je považován za původce všech možných příčin našich vlastních obtíží, osobních chyb či kolektivních nedostatků.
Původ výrazu
[editovat | editovat zdroj]Pojem má kořeny ve starých rituálních obětech. Obětní kozel (nikoli beran) se vyskytuje ve Starém zákoně v příkazech Hospodina pro den smíření (jom kipur). Áron vloží na hlavu kozla určeného pro Azazela[1] všechny hříchy Izraele a odešle ho do pouště.[2] Podobné očišťovací rituály se vyskytovaly i u dalších národů včetně starých Řeků, kde očištění (katarze) polis pro odvrácení neštěstí či nepřízně probíhalo vložením zla na zvolenou osobu nebo zvíře (zvané farmakos) a jeho vyhnání a případné rituální zabití.
Pojetí zástupné oběti je silně přítomno i v křesťanském učení. Ježíš Kristus se obětuje a snímá tak hříchy lidstva. Jan Křtitel ho proto označil za beránka Božího[3] s odkazem na pesachového beránka, který se obětoval právě v době Velikonoc. Odtud také záměna obou obvyklých obětních zvířat v českém sousloví.
Teorie
[editovat | editovat zdroj]Erving Goffman řadí teorii obětního beránka do dramaturgické sociologie. Dle jeho knihy Všichni hrajeme divadlo je obětní beránek pouze jedna z rolí v životě – sociální role, ve které se přizpůsobujeme určité sociální skupině ⇒ své negativní činy převedeme na beránka a toho potom zničíme = obětujeme.
Podle Sigmunda Freuda jde o ego-obrannou funkci – sebeobrana ega mechanizmem projekce: jedinec vytěsní nepřijatelné impulsy a pak vyjadřuje hostilní postoje vůči druhým, u kterých tyto impulsy vidí – například negativní postoje vůči menšinám mohou sloužit ego-obranné funkci (= obviňování skupin z osobních a společenských problémů).
Technika obětního beránka
[editovat | editovat zdroj]
K jevu obětního beránka často dochází:[zdroj?]
- když o přibližně stejné ekonomické pozice soutěží dvě znevýhodněné skupiny
- když ve společnosti existují skupiny s poměrně malou mocí a právy, které se výrazně odlišují
- v dobách, kdy hrozí všeobecná socioekonomická krize, čas zvratů, transformací
- pomocí tzv. projekce, při níž těm druhým podvědomě připisujeme své vlastní negativní úmysly nebo vlastnosti
Cíle:
- posílit soudržnost ve skupině
- někomu uškodit
- abyste zachránili vlastní profesní existenci
- abyste odklidili z cesty konkurenci
- posílit vlastní pozici ve skupině
Dosažení cílů:[zdroj?]
- vinu za své vlastní špatné činy připsat někomu jinému, slabšímu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Girard, René. Obětní beránek. Překlad Helena Beguivinová. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 251 s. Mythologie. Studie; sv. 3. ISBN 80-7106-255-3.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Obětní beránek na Wikimedia Commons
