Nitrenium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nitreniový ion (také se používají označení aminyliový ion a imidoniový ion) je dusíkatý reaktivní meziprodukt obsahující jak volný elektronový pár, tak i kladný náboj, na nějž jsou navázány dva substituenty (R2N+).[1]

Nitreniové ionty jsou izoelektronickékarbeny a mohou se vyskytovat v singletových i tripletových stavech. Základní nitreniový ion, NH +
2
  je v základním stavu tripletový a rozdíl energie k nejnižšímu singletovému stavu činí 130 kJ/mol. Většina arylnitreniových iontů je ovšem v základním stavu singletových. i když mohou být základní stavy některých substituovaných arylnitreniových iontů tripletové. Nitreniové ionty ve vodě přetrvávají mikrosekundy, někdy i déle.[2]

Arylnitreniové ionty se účastní některých procesů vedoucích k poškození DNA. Vznikají in vivo oxidacemi arylaminů. Regiochemie a energie reakcí fenylnitreniového iontu s guaninem byly prozkoumány s využitím teorie funkcionálu hustoty.[3]

Nitreniové sloučeniny se využívají jako meziprodukty některých organických reakcí.[4]

Připravují se obvykle heterolýzou vazeb N–X (X = N, O, halogen), například zahříváním chloraminů se stříbrnými solemi či aktivováním arylhydroxylaminů nebo arylazidů Brønstedovými či Lewisovými kyselinami.[5]

Jednou z reakcí, které pravděpodobně probíhají přes arylnitreniové meziprodukty, je Bambergerův přesmyk.

Tyto ionty mohou rovněž sloužit jako elektrofilyelektrofilních aromatických substitucích.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nitrenium ion na anglické Wikipedii.

  1. Reactive Intermediate Chemistry. Příprava vydání Robert A. Moss, Matthew S. Platz, Maitland Jones. [s.l.]: Wiley, 2004. Dostupné online. ISBN 9780471233244. 
  2. Marcia de Carvalho; Ana E. P. M. Sorrilha; J. Augusto R. Rodrigues. Reaction of aromatic azides with strong acids: Formation of fused nitrogen heterocycles and arylamines. Journal of the Brazilian Chemical Society. 1999. Dostupné online. DOI 10.1590/S0103-50531999000500012. 
  3. J. M. Parks; G. P. Ford; C. Cramer. Quantum chemical characterization of the reactions of guanine with the phenylnitrenium ion. Journal of Organic Chemistry. 2001, s. 8997–9004. DOI 10.1021/jo016066+. PMID 11749633. 
  4. G. I. Borodkin; V. G. Shubin. Nitrenium ions: structure and reactivity. Russian Chemical Reviews. 2008-05-31, s. 395–419. Dostupné online. ISSN 0036-021X. DOI 10.1070/RC2008v077n05ABEH003760. Bibcode 2008RuCRv..77..395B. 
  5. Yasuo Kikugawa. Application of Stable Nitrenium Ions to Preparative Organic Chemistry. Heterocycles. 2009, s. 571. Dostupné online. ISSN 0385-5414. DOI 10.3987/REV-08-644. 
  6. Dariusz Bogdał. Microwave-assisted generation of carbazolyl nitrenium cation. Arkivoc. 2001, s. 109–115. DOI 10.3998/ark.5550190.0002.611.