Přeskočit na obsah

Nikolaj Ernestovič Bauman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nikolaj Ernestovič Bauman
Narození17.jul. / 29. května 1873greg.
16/5, Musa Cälil Street
Úmrtí31. října 1905 (ve věku 32 let)
Moskva
Příčina úmrtíporanění hlavy
Místo pohřbeníVagaňkovský hřbitov
Bydliště16/5, Musa Cälil Street (1873–1891)
Povolánírevolucionář a politik
Politické stranyKomunistická strana Sovětského svazu
Ruská sociálně demokratická dělnická strana
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Ernestovič Bauman (Николай Эрнестович Бауман, 17. květnajul./ 29. května 1873greg. Kazaň – 18. říjnajul./ 31. října 1905greg. Moskva) byl ruský revolucionář, vystupující také pod pseudonymem Grač („Havran"), příslušník bolševické frakce zabitý za revoluce v roce 1905.

Pocházel z živnostnické rodiny povolžských Němců a vystudoval školu pro veterináře v Kazani.[1] Jako student se stal radikálním marxistou a roku 1896 vstoupil do Svazu boje za osvobození dělnické třídy. V roce 1897 byl zatčen za podvratnou činnost, byl vězněn v Petropavlovské pevnosti a pak vypovězen do Vjatské gubernie, odkud se mu podařilo uprchnout a odejít do exilu. Ve Švýcarsku se seznámil s Vladimirem Iljičem Leninem a spolupracoval s ním na vydávání časopisu Jiskra. V prosinci 1901 se vrátil do Ruska a organizoval činnost Ruské sociálně demokratické dělnické strany, byl uvězněn v Lukjanovské věznici v Kyjevě, odkud se mu podařilo uprchnout. Po dalším odchodu do zahraničí vyšel najevo Baumanův poměr s vdanou ženou, kterou skandál dohnal k sebevraždě. Mnozí straníci požadovali Baumanovo vyloučení, avšak Lenin se za něj postavil.[2]

Na druhém sjezdu Ruské sociálně demokratické dělnické strany, kde došlo k rozdělení na bolševiky a menševiky, se Bauman stal blízkým Leninovým spojencem. V prosinci roku 1903 přijel do Moskvy a po dalším pobytu ve vězení se zapojil do revoluce. Dne 18. října 1905 vedl demonstraci před Taganskou věznicí, která přerostla v potyčky; na rohu Německé ulice Baumana napadl zaměstnanec Ščalovovy továrny a bývalý příslušník carské gardy Nikolaj Michalin a utloukl ho kovovou trubkou.[3] Baumanův pohřeb na Vagaňkovském hřbitově byl velkou demonstrací bolševického hnutí, pro které se stal Bauman propagandistickým symbolem. Jeho jméno nese Baumanova moskevská státní technická univerzita a také stanice metra nedaleko ní.[4] V roce 1967 o něm natočil režisér Semjon Tumanov životopisný film, v němž hrál hlavní roli Igor Ledogorov.

Ohlas v beletrii

[editovat | editovat zdroj]
  • MSTISLAVSKIJ, Sergej Dmitrijevič. Havran, jarní pták. Překlad Miroslav Mervart, revidovala Terezie Silbernáglová. 2. vyd. Praha: Svět sovětů, 1951. 354 s. Románové zpracování posledního období života N. Baumana (1901–1905). 
  1. Казанские истории Dostupné online
  2. Каспаров.Ru Dostupné online
  3. 24СМИ Dostupné online
  4. Жизнь замечательных имён Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]