Přeskočit na obsah

Nicola Sturgeonová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nicola Sturgeonová
Nicola Sturgeonová (2021)
Nicola Sturgeonová (2021)
První ministryně Skotska
Ve funkci:
20. listopadu 2014 – 28. března 2023
PanovníkAlžběta II.
Karel III. Britský
NáměstekJohn Swinney
PředchůdceAlex Salmond
NástupceHumza Yousaf
Vůdkyně Skotské národní strany
Ve funkci:
14. listopadu 2014 – 27. března 2023
PředchůdceAlex Salmond
NástupceHumza Yousaf
Stranická příslušnost
ČlenstvíSkotská národní strana
Rodné jménoNicola Ferguson Sturgeon
Narození19. července 1970 (55 let)
Irvine
ChoťPeter Murrell
RodičeJoan Sturgeon
SídloBute House (do 2023)
Alma materGlasgowská univerzita
Greenwood Academy
University of Glasgow School of Law
Profesepolitička a advokátka
NáboženstvíSkotská církev
Ocenění100 žen BBC (2014)
Ceda M100 Media (2019)
Webová stránkafirstminister.gov.scot
CommonsNicola Sturgeon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicola Sturgeonová, nepřechýleně Sturgeon (* 19. července 1970, Irvine) je skotská právnička, v letech 2014 až 2023 premiérka Skotska a vůdkyně Skotské národní strany (SNP).[1][2] Od roku 1999 působila jako členka skotského parlamentu (MSP), nejprve jako doplňková poslankyně za volební obvod Glasgow a od roku 2007 jako poslankyně za obvod Glasgow Southside (dříve Glasgow Govan).

Narodila se v Ayrshire a vystudovala práva na Glasgowské univerzitě. Před svým zvolením do skotského parlamentu v roce 1999 pracovala jako advokátka v Glasgow. Postupně zastávala funkce stínové ministryně SNP pro školství, zdravotnictví a spravedlnost. Ucházela se o vedení SNP, ale později svoji kandidaturu stáhla ve prospěch Alexe Salmonda. Místo toho kandidovala jako jeho zástupkyně na společné kandidátce a oba byli následně zvoleni. Protože Salmond byl stále poslancem britského parlamentu, Sturgeon vedla v letech 2004 až 2007 SNP ve skotském parlamentu. Po volbách v roce 2007 se SNP stala největší stranou, Salmond stanul v čele první menšinové vlády SNP a Sturgeon se stala jeho zástupkyní. V letech 2007 až 2012 působila jako ministryně zdravotnictví a dohlížela na zrušení poplatků za recepty a na pandemii prasečí chřipky v roce 2009. Po drtivém vítězství SNP v roce 2011 byla jmenována ministryní pro infrastrukturu, kapitálové investice a města, v rámci své funkce měla na starosti legislativní proces týkající se referenda o skotské nezávislosti v roce 2014. Porážka kampaně Yes Scotland vedla k Salmondově rezignaci na post předsedy SNP.

V listopadu 2014 byla Sturgeon zvolena předsedkyní SNP bez protikandidáta a následně byla jmenována skotskou premiérkou, a stala se tak první ženou v obou těchto funkcích.[3][4] Do úřadu nastoupila v době prudkého nárůstu členské základny SNP, což se odrazilo ve výsledcích strany v parlamentních volbách v roce 2015, kdy získala 56 z 59 skotských mandátů a nahradila Liberální demokraty jako třetí největší stranu v dolní komoře. SNP pokračovala ve volebních úspěších po celou dobu osmiletého působení Nicoly Sturgeon ve funkci, nicméně ve všeobecných volbách v roce 2017 ztratila 21 mandátů. V roce 2016 si Sturgeon zajistila druhé funkční období, přestože ztratila většinu, a sestavila menšinovou vládu.

Během svého působení vedla reakci skotské vlády na pandemii covidu-19, zavedla řadu omezení týkajících se společenských setkání a zajistila spuštění očkovacího programu. Když jí v roce 2021 chyběl k získání většiny jeden mandát, uzavřela dohodu se Skotskými zelenými a stala se tak jedinou premiérkou, která zastávala funkci ve třetím funkčním období. Výzvy její vlády a širšího hnutí za nezávislost k uspořádání druhého referenda byly neúspěšné, protože po sobě jdoucí konzervativní premiéři odmítali vydat příslušné nařízení. Od roku 2022 čelila Sturgeon kritice za své postoje k genderovým reformám. Dne 15. února 2023 rezignovala kvůli profesnímu vyhoření na vedení SNP i funkci premiérky. Následující měsíc ji nahradil ministr zdravotnictví Humza Yousaf. V březnu 2025 oznámila, že v příštích volbách do skotského parlamentu, které se mají konat v roce 2026, odstoupí z funkce poslankyně.[5]

Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Nicola Sturgeon se narodila 19. července 1970 v Irvine v hrabství Ayrshire do rodiny elektrikáře a zubní sestry.[6] Její mladší sestra Gillian pracuje ve státní zdravotní službě (NHS).[7] Rodina má kořeny v severovýchodní Anglii. Sturgeon vyrůstala v Prestwicku a ve vesnici Dreghorn v řadovém obecním domě, který její rodiče koupili v rámci vládního programu.[8]

Byla tiché dítě a často si četla. Vášeň pro knihy a čtení jí vydržela až do dospělosti.[6] Navštěvovala základní školu v Dreghornu (1975–1982) a Greenwood Academy (1982– 1988).[9] Posléze zahájila studium práv na Glasgowské univerzitě a v roce 1992 získala bakalářský titul (s vyznamenáním) a o rok později diplom v oboru právní praxe.[10] Během studia na univerzitě byla aktivní jako členka Skotské nacionalistické asociace Glasgowské univerzity a univerzitní Studentské rady.[11]

Právnická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Po dokončení studia absolvovala v roce 1995 právní praxi v advokátní kanceláři McClure Naismith v Glasgow. Po získání advokátní licence pracovala v advokátní kanceláři Bell & Craig ve Stirlingu a později, od roku 1997 až do svého zvolení do skotského parlamentu v roce 1999, v právním centru Drumchapel Law Centre a v poradenském centru pro finanční záležitosti v Glasgow.[12][13]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Počátky politické dráhy

[editovat | editovat zdroj]

Během dospívání se připojila ke Kampani za jaderné odzbrojení (CND). Do Skotské národní strany (SNP), která usiluje o nezávislost na Spojeném království, vstoupila již v šestnácti letech v roce 1986.[14] Ve straně se rychle vypracovala na místopředsedkyni pro mládež a místopředsedkyni pro publicitu. Ve všeobecných volbách ve Velké Británii v roce 1987 si poprvé vyzkoušela volební kampaň, když podporovala místní kandidátku SNP Kay Ullrich. Svou politickou energii vložila do mládežnické organizace Young Scottish Nationalists (nyní Young Scots for Independence) a ve svých 17 letech se stala členkou jejího národního výkonného výboru.[15][16]

V rozhovoru pro BBC Radio 4 prozradila, že ke vstupu do politiky ji inspirovala Margaret Thatcher, protože kvůli tehdejší rostoucí nezaměstnanosti ve Skotsku v ní vyvstal „silný pocit, že je špatné, aby Skotsku vládla konzervativní vláda, kterou jsme si nezvolili“.[17]

Ve volbách do britského parlamentu v roce 1992 byla v necelých 22 letech nejmladší skotskou kandidátkou do parlamentu. V prvních volbách do nového zákonodárného sboru v roce 1999 získala křeslo jako členka skotského parlamentu (MSP). Následujících osm let byla SNP v opozici vůči koalici labouristů a liberálních demokratů. Sturgeon se stala jednou z nejvýznamnějších členek SNP, vstoupila do Národního výkonného výboru strany a působila postupně jako její mluvčí pro kulturu, zdravotnictví a školství.[6][18]

Nicola Sturgeon a Alex Salmond, 2007

Ve stínové vládě zastávala v letech 1999 až 2000 funkci stínové ministryně pro děti a školství. V letech 2000 až 2003 působila jako stínová ministryně pro zdravotnictví a komunitní péči a v letech 2003 až 2004 jako stínová ministryně spravedlnosti. Byla rovněž členkou Výboru pro školství, kulturu a sport a Výboru pro zdravotnictví a komunitní péči.[19]

Předsedkyně největší opoziční strany (2004–2007)

[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2004 odstoupil předseda SNP John Swinney. Sturgeon zpočátku oznámila, že se o tuto funkci uchází, ale nakonec svou kandidaturu stáhla ve prospěch Alexe Salmonda, který byl předsedou strany až do roku 2000, kdy ho nahradil Swinney. Oba kandidovali na společné kandidátkce a po Salmondově vítězství se Sturgeon v září stala místopředsedkyní strany. Protože Salmond v té době působil jako poslanec britského parlamentu ve Westminsteru, Sturgeon vedla téměř tři roky frakci SNP ve skotském parlamentuv a díky svým energickým útokům na premiéra Jacka McConnella z Labouristické strany si vybudovala reputaci jako vůdkyně opozice.[18][20]

Místopředsedkyně skotské vlády (2007–2014)

[editovat | editovat zdroj]
Skotská vláda, 2007

Ve volbách do skotského parlamentu v roce 2007 se SNP stala největší stranou. Salmond se stal skotským premiérem a Sturgeon jeho zástupkyní.[21] Jako ministryně zdravotnictví v letech 2007 až 2012 dohlížela mimo jiné na zrušení poplatků za recepty ve Skotsku, což byl volební slib SNP původně určený pro chronicky nemocné a pacienty s rakovinou,[22] a vypořádala se s pandemií prasečí chřipky v roce 2009.[23]

Ve volbách v roce 2011 získala SNP absolutní většinu, což straně umožnilo splnit předvolební slib a uspořádat referendum o skotské nezávislosti. V roce 2012 byla Sturgeon jmenována ministryní pro infrastrukturu, kapitálové investice a města a zároveň pověřena dohledem nad referendem a stala se tak vedoucí kampaně SNP ohledně referenda.[24]

Referendum o skotské nezávislosti

[editovat | editovat zdroj]

Referendum o skotské nezávislosti se konalo 19. září září 2014 a ačkoli Skotsko hlasovalo pro setrvání ve Spojeném království (55 %), rozdíl hlasů byl menší, než se původně očekávalo, a Nicole Sturgeon byla připsána zásluha za vedení účinné kampaně.

Skotská premiérka (2014–2023)

[editovat | editovat zdroj]

První volební období (2014–2016)

[editovat | editovat zdroj]
Skotská vláda Nicoly Sturgeon, 2014

Po porážce v referendu odstoupil Salmond z funkce premiéra a předsedy SNP. Sturgeon se okamžitě zapojila do voleb, aby ho nahradila, a získala obrovskou podporu vedení SNP.[25][26] V listopadu 2014 se stala první skotskou premiérkou a první ženou ve vedení SNP. Slíbila, že využije své pozice premiérky k tomu, aby přiměla britskou vládu přenést na Skotsko více pravomocí. Sestavila vládu s rovným zastoupením žen a mužů, v níž bylo pět mužů a pět žen.[27]

Volby do britského parlamentu (2015)

[editovat | editovat zdroj]

Během všeobecných voleb v květnu 2015 nekandidovala do britského parlamentu, nicméně její dynamická kampaň vedla SNP k historickému drtivému vítězství ve skotských volebních obvodech. Zastoupení SNP ve Westminsteru vzrostlo ze 6 na 56 křesel a téměř všechny tyto zisky byly na úkor Labouristické strany.[28] SNP získala ve Skotsku 50 % hlasů a nahradila liberální demokraty jako třetí největší stranu v britské dolní komoře.[29]

Volby do skotského parlametu (2016)

[editovat | editovat zdroj]

Sturgeon dovedla SNP v květnu 2016 k jejímu v pořadí již třetímu vítězství ve volbách do skotského parlamentu. Přestože strana ztratila absolutní většinu a počet získaných křesel klesl z 69 v roce 2011 na 63 v roce 2016, rozhodla se nevytvořit koaliční vládu (nejpravděpodobnějším partnerem by bývala byla pravděpodobně Skotská strana zelených). Místo toho se rozhodla sestavit menšinovou vládu.[30]

Druhé volební období (2016–2021)

[editovat | editovat zdroj]

Referendum o vystoupení Spojeného království z EU

[editovat | editovat zdroj]

Referendem o vystoupení Spojeného království z Evropské unie (brexit) se konalo 23. června 2016. Ve Skotsku podpořilo setrvání Spojeného království v EU 62 % voličů, zatímco 38 % hlasovalo pro jeho odchod. Spojené království jako celek nicméně hlasovalo pro odchod (přibližně 52 procent proti přibližně 48 procentům).[31] V návaznosti na tento výsledek Sturgeon naznačila, že by mohla navrhnout nové referendum o skotské nezávislosti.[32]

Nicola Sturgeon a Jean-Claude Juncker, Brusel, 2017

V reakci na výsledek referenda o brexitu vydala skotská vláda dokument Scotland's Place in Europe (Místo Skotska v Evropě), který stanovuje cíle skotské vlády a přání ohledně role Skotska v Evropě po brexitu. Dokument byl zaslán britské vládě a premiérce Therese May. Sturgeon se také neúspěšně pokoušela vyjednat samostatné obchodní a imigrační protokoly pro Skotsko s britským ministrem pro brexit Davidem Davisem.[33] V reakci na výsledek referenda Sturgeon také odcestovala do Bruselu, kde se setkala s předsedou Evropské komise Jean-Claudem Junckerem i s předsedou Evropského parlamentu Martinem Schulzem, aby projednali skotské zájmy v souvislosti s brexitem.[34]

V červnu 2017 kritizovala přístup Theresy May i britské vlády k brexitu, ale zárověň se zavázala, že se nebude konat žádné referendum o nezávislosti, dokud nebudou dohodnuty a předloženy podmínky celostátní dohody o brexitu.[35]

Třetí volební období (2021–2023)

[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2022 Sturgeon opět oficiálně představila plány na skotskou nezávislost.[36] Tvrdila, že její vláda má nesporný mandát k uspořádání druhého referenda o skotské nezávislosti. Argumentovala, že nezávislost by Skotsku umožnila nastavit jinou a lepší vizi,[37][38] a tvrdila, že existuje právně jistá cesta k uspořádání referenda bez souhlasu vlády.[39] Tento plán se setkal s odsudkem ze strany různých opozičních stran a odmítl jej i premiér.[40]

Dne 15. února 2023 Sturgeon oznámila, že kvůli profesnímu vyhoření odstupuje z funkce skotské premiérky a předsedkyně Skotské národní strany.[41][42] V obou funkcích setrvala do konce března, kdy strana zvolila jejího nástupce ministra zdravotnictví Humzu Yousafa, který se stal prvním muslimem a prvním člověkem rozdílné barvy pleti v čele skotské vlády.

Po odchodu z premiérské funkce

[editovat | editovat zdroj]
S manželem Peterem Murrellem v roce 2014

Po rezignaci na funkci premiérky působí ve skotském parlamentu jako poslankyně za Glasgow Southside.[43] V červnu 2023 byla zadržena a následně bez obvinění propuštěna v souvislosti s probíhajícím vyšetřováním financování Skotské národní strany.[44][45]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Sturgeon žila v Glasgow se svým manželem Peterem Murrellem, který je bývalým generálním ředitelem SNP. Dne 13. ledna 2025 oznámila, že se s manželem rozešli a rozvádějí se.[46] Pár byl ve vztahu od roku 2003, seznámili se v roce 1988 na akci pro mládež SNP[47] a v roce 2010 se vzali.[15][48]

Odkazy ===== Reference =

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nicola Sturgeon na německé Wikipedii a Nicola Sturgeon na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Nicola Sturgeon [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ↑ Skotsko má nového premiéra. Stal se jím muslim s pákistánskými kořeny. Seznam Zprávy [online]. 2023-03-27. Dostupné online.
  3. ↑ BROOKS, Libby. Alex Salmond's resignation could give Nicola Sturgeon her day of destiny. the Guardian. 2014-09-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-09. (anglicky)
  4. ↑ The Salmond-to-Sturgeon transition. BBC News. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-17. (anglicky)
  5. ↑ Scotland's former First Minister Nicola Sturgeon to step down as MSP at 2026 Holyrood election. www.bbc.com [online]. 2025-03-12 [cit. 2026-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
  6. 1 2 3 Nicola Sturgeon. thegentlewoman.co.uk [online]. [cit. 2026-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-06. (anglicky)
  7. ↑ BOOTHMAN, John. Nicola Sturgeon’s sister urges the critics to ‘cut SNP leader some slack’ on Covid. www.thetimes.co.uk. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-06. (anglicky)
  8. ↑ Gary Elliot: Nicola Sturgeon and I come from the same working class stock - trying to paint her as the 'new establishment' is laughable – Source. Source. 2020-04-08. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-20. (anglicky)
  9. ↑ Pupil at Nicola Sturgeon's former school: We should be marked on our work not on our postcode [online]. 2020-08-09 [cit. 2026-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
  10. ↑ From Glasgow solicitor to First Minister: The rise of Nicola Sturgeon. Glasgow Times [online]. 2023-02-15 [cit. 2026-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
  11. ↑ DEVTEAM. What is Nicola Sturgeon’s net worth? [online]. 2019-01-22 [cit. 2026-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
  12. ↑ The Nicola Sturgeon story. BBC News. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-15. (anglicky)
  13. ↑ Biography: Nicola Sturgeon. www.gov.scot [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-20. (anglicky)
  14. ↑ ALEXANDER, Ella. Nicola Sturgeon: Who is she and what is the story behind politics' woman of the hour? [online]. The Independent, 2014-09-24 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  15. 1 2 Profile: Nicola Sturgeon spoke to Mandy Rhodes about her miscarriage. Holyrood Website [online]. 2019-10-04 [cit. 2026-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
  16. ↑ Nicola Sturgeon. The SNP. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-15. (anglicky)
  17. ↑ The Nicola Sturgeon story. BBC News. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-15. (anglicky)
  18. 1 2 Nicola Sturgeon [online]. [cit. 2026-03-16]. Dostupné online.
  19. ↑ Nicola Sturgeon. www.parliament.scot [online]. 2011-08-08 [cit. 2026-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-31. (anglicky)
  20. ↑ Scottish referendum results: As Alex Salmond steps down, Nicola Sturgeon waits for her chance to lead. The Independent. 2014-09-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-07. (anglicky)
  21. ↑ Salmond announces his new cabinet. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2026-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-02.
  22. ↑ Prescription charges abolished in Scotland. BBC News. 2011-03-31. Dostupné online [cit. 2026-03-18]. (anglicky)
  23. ↑ Profile: Nicola Sturgeon's story. BBC News. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-12. (anglicky)
  24. ↑ Scottish cabinet reshuffle: Nicola Sturgeon given new independence role - BBC News. BBC News. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-29. (anglicky)
  25. ↑ SMITH, Lydia. Alex Salmond Resigns: Will SNP Deputy First Minister Nicola Sturgeon Replace Him?. International Business Times UK. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-02.
  26. ↑ Scottish independence: referendum results - as it happened - Telegraph. Telegraph.co.uk. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-20. (anglicky)
  27. ↑ In constructing her first Cabinet, Nicola Sturgeon has shown a commitment to sending ‘a strong, positive message to girls and young women’. Democratic Audit. 2014-11-29. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-26. (anglicky)
  28. ↑ Election 2015: SNP wins 56 of 59 seats in Scots landslide - BBC News. BBC News. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-21. (anglicky)
  29. ↑ How many Lib Dems have lost their seats in the 2015 general election?. New Statesman. 2015-05-08. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-26. (anglicky)
  30. ↑ Nicola Sturgeon wins Scottish first minister vote - BBC News. BBC News. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-17. (anglicky)
  31. ↑ EU Referendum Results - BBC News. BBC News [online]. [cit. 2026-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-24. (anglicky)
  32. ↑ FREYTAS-TAMURA, Kimiko De. Scotland Says New Vote on Independence Is ‘Highly Likely’. www.nytimes.com. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-16. (anglicky)
  33. ↑ Nicola Sturgeon calls for united front to protect devolution. www.scotsman.com [online]. [cit. 2026-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-12. (anglicky)
  34. ↑ Protecting Scotland's role in the EU - First Minister of Scotland. First Minister of Scotland. 2016-06-30. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-10. (anglicky)
  35. ↑ ASTHANA, Anushka. Nicola Sturgeon says ‘difficult’ Theresa May will struggle with Brexit talks. the Guardian. 2017-06-06. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-14. (anglicky)
  36. ↑ Scotland's leader starts a campaign for a new independence vote. NPR.org. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-05. (anglicky)
  37. ↑ Nicola Sturgeon unveils case for Scottish independence. BBC News. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-15. (anglicky)
  38. ↑ Sturgeon plans to hold second Scottish independence referendum in October 2023. the Guardian. 2022-06-15. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-15. (anglicky)
  39. ↑ Sturgeon plots alternative route to Scottish independence vote next year. the Guardian. 2022-06-14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-18. (anglicky)
  40. ↑ Boris Johnson Rejects Nicola Sturgeon's Call For A Second Independence Referendum. HuffPost UK. 2022-06-14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-26. (anglicky)
  41. ↑ Nicola Sturgeon says time is right to resign as Scotland's first minister. BBC News. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-22. (anglicky)
  42. ↑ Nicola Sturgeon resigns as First Minister after eight years at top of Scottish politics. The Scotsman. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-18. (anglicky)
  43. ↑ Nicola Sturgeon forced to defend record in final first minister’s questions. the Guardian. 2023-03-23. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-27. (anglicky)
  44. ↑ Nicola Sturgeon 'relieved' after being cleared in SNP's finance probe [online]. [cit. 2026-03-19]. Dostupné online.
  45. ↑ Policie nakrátko zadržela bývalou premiérku Skotska Sturgeonovou ve věci financování strany. ČT24 [online]. 2023-06-11 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online.
  46. ↑ Scotland's former first minister Nicola Sturgeon splits from husband. Sky News [online]. [cit. 2026-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
  47. ↑ QUINN, Andrew. Nicola Sturgeon and Peter Murrell: Key moments from their marriage. Daily Record [online]. 2025-01-13 [cit. 2026-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
  48. ↑ Nicola Sturgeon ties the knot — but she won't be calling herself Mrs Murrell. www.scotsman.com [online]. [cit. 2026-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-19. (anglicky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nicola_Sturgeonová&oldid=25755142“