Nicolò dell’Abbate

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nicolò dell’Abbate
Narození 15091512
Modena
Úmrtí 1571
Fontainebleau
Povolání malíř
Hnutí manýrismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Niccolò dell'Abbate- (nar.1509 nebo 1512, Modena - 1571, Fontainebleau) - italský malíř , jeden z hlavních malířů první fontainebleauské školy.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Niccolò dell'Abbate se narodil mezi lety 1509 a 1512 v italské Modeně jako syn houslisty. Společně s malířem Alberto Fontanou začal studovat sochařství v ateliéru Antonína Begarelliho (1499 - 1565). Později byl ovlivněn tvorbou malířů tzv. ferrarské školy jako byl Benvenuto Tisi (také znám jako Il Garofalo, 1481 – 1559), Dosso Dossi - vlastním jménem Giovanni di Niccolò de Luteri (kolem roku 1490 – 1542 ), malíř Parmigianino - také znám jako Francesco Mazzola, 1503 - 1540), Antonio Allegri da Correggio (1489 – 1534). Specializací Niccolò dell'Abbate byly dlouhé vlysy se světskými či mytologickými motivy jako v Palazzo dei Beccherie (1537). Pro hraběte Boiardo vytvořil 12 fresek v Rocca di Scandiano, náměty čerpal z knihy Aeneid. Mezi roky 1548 až 1552 pracoval v Bologni. Většina jeho obrazů zde vytvořených zobrazovala komplikované krajiny a aristokratické žánrové scény lovu a dvorní lásky, často paralelně s mytologickými příběhy. V roce 1552 odcestoval do Francie, do Fontainebleau, kde se v královském paláci Château de Fontainebleau podílel na výzdobě zámku a také tzv. galerie Jindřicha II. pod vedením italského malíře, architekta a sochaře Francesca Primaticcio (1504 – 1570). Jeho syn Giulio Camillo se stal také malířem, stejně tak jako jeho synovec Ercole Abbate.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Niccolò je znám hlavně pro své mytologické krajiny, a také pro jeho bohaté a elegantní kresby. Navrhoval také vzory koberců pro královskou manufakturu, věnoval se zlatnické práci, projektoval slavnostní (efemérní) architekturu. Nemnoho jeho fresek přežilo. Sbírku jeho kreseb má galerie Louvre. Mnoho z jeho pláten spálila v roce 1643 regentka Anna Rakouská, (22. září 1601 - 20. ledna 1666), španělská princezna z domu Habsburského. Některé z jeho krajin vytvořených pro francouzského krále Karla IX. ovlivnily i malíře 17. století - Claude Lorraina (1600 - 1682), a Nicolase Poussina (1594 – 1665).

Mezi jeho klíčová díla patří:

  • Mladý muž papouškem – po roce 1552, Vídeň, Kunsthistorisches Muzeum
  • Nalezení MojžíšePaříž, Musée du Louvre
  • Aristaios a Eurydika – 1560–1570, Londýn, The National Gallery
  • Podobizna dámy – okolo 1549, Řím, Gallerie Borghese, vytvořená technikou olej na pergamenu nataženém na plátno, rozměry obrazu jsou 45 x 30 cm.Dílo bezpochyby vzniklo před malířovým příchodem do Fontainebleau. Elegantní postava dámy je vymodelována do kompaktního celku s jemnými obrysy. Strnulý a trochu afektovaný postoj odpovídá dobovému stylu, který je obzvláště patrný na držení ruky.
  • Únos Proserpiny – okolo 1552-1570, Paříž, Musée du Louvre, technika olej na plátně, rozměry 196 x 216 cm. Malíř se nechal inspirovat nizozemským uměním, a to hlavně ve svých pozdějších krajinomalbách, ve kterých se obrací k realistickému podání. Obraz ukazuje epizodu z řeckých bájí. Během hry s mořskými pannami bůh podsvětí Hádes unáší královskou dceru Proserpinu (řecky Persefonu). Poté si ji jako nevěstu odvádí s sebou do říše mrtvých. [1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolò dell’Abbate na slovenské Wikipedii.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niccolò dell'Abbate na anglické Wikipedii.

[2]

[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Encyclopaedia Beliana (A-Belk)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. a b STUKENBROCK, Christine; TÖPPER, Barbora. 1000 mistrovských děl Evropského malířství. Příprava vydání Andrea Poláčková; redakce Jan Heller. [s.l.] : Nakl. Slovart, s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7391-129-4, ISBN Imprint 978-3-8331-2128-9.  
  2. Encyclopaedia Beliana (A-Belk). Banská Bystrica : Veda, vydavateľstvo SAV a Stredoslovenské vydavateľstvo, a. s., 1999. 696 s. ISBN 80-224-0554-X. Kapitola A.