Nicolò dell’Abbate

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Nicolò dell’Abbate
Narození 15091512
Modena
Úmrtí 1571
Fontainebleau
Povolání malíř
Hnutí manýrismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Niccolò dell'Abbate- (nar.1509 nebo 1512, Modena - 1571, Fontainebleau) - italský malíř , jeden z hlavních malířů první fontainebleauské školy.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Niccolò dell'Abbate se narodil mezi lety 1509 a 1512 v italské Modeně jako syn houslisty. Společně s malířem Alberto Fontanou začal studovat sochařství v ateliéru Antonína Begarelliho (1499 - 1565). Později byl ovlivněn tvorbou malířů tzv. ferrarské školy jako byl Benvenuto Tisi (také znám jako Il Garofalo, 1481 – 1559), Dosso Dossi - vlastním jménem Giovanni di Niccolò de Luteri (kolem roku 1490 – 1542 ), malíř Parmigianino - také znám jako Francesco Mazzola, 1503 - 1540), Antonio Allegri da Correggio (1489 – 1534). Specializací Niccolò dell'Abbate byly dlouhé vlysy se světskými či mytologickými motivy jako v Palazzo dei Beccherie (1537). Pro hraběte Boiardo vytvořil 12 fresek v Rocca di Scandiano, náměty čerpal z knihy Aeneid. Mezi roky 1548 až 1552 pracoval v Bologni. Většina jeho obrazů zde vytvořených zobrazovala komplikované krajiny a aristokratické žánrové scény lovu a dvorní lásky, často paralelně s mytologickými příběhy. V roce 1552 odcestoval do Francie, do Fontainebleau, kde se v královském paláci Château de Fontainebleau podílel na výzdobě zámku a také tzv. galerie Jindřicha II. pod vedením italského malíře, architekta a sochaře Francesca Primaticcio (1504 – 1570). Jeho syn Giulio Camillo se stal také malířem, stejně tak jako jeho synovec Ercole Abbate.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Niccolò je znám hlavně pro své mytologické krajiny, a také pro jeho bohaté a elegantní kresby. Navrhoval také vzory koberců pro královskou manufakturu, věnoval se zlatnické práci, projektoval slavnostní (efemérní) architekturu. Nemnoho jeho fresek přežilo. Sbírku jeho kreseb má galerie Louvre. Mnoho z jeho pláten spálila v roce 1643 regentka Anna Rakouská, (22. září 1601 - 20. ledna 1666), španělská princezna z domu Habsburského. Některé z jeho krajin vytvořených pro francouzského krále Karla IX. ovlivnily i malíře 17. století - Claude Lorraina (1600 - 1682), a Nicolase Poussina (1594 – 1665).

Mezi jeho klíčová díla patří:

  • Mladý muž papouškem – po roce 1552, Vídeň, Kunsthistorisches Muzeum
  • Nalezení MojžíšePaříž, Musée du Louvre
  • Aristaios a Eurydika – 1560–1570, Londýn, The National Gallery
  • Podobizna dámy – okolo 1549, Řím, Gallerie Borghese, vytvořená technikou olej na pergamenu nataženém na plátno, rozměry obrazu jsou 45 x 30 cm.Dílo bezpochyby vzniklo před malířovým příchodem do Fontainebleau. Elegantní postava dámy je vymodelována do kompaktního celku s jemnými obrysy. Strnulý a trochu afektovaný postoj odpovídá dobovému stylu, který je obzvláště patrný na držení ruky.
  • Únos Proserpiny – okolo 1552-1570, Paříž, Musée du Louvre, technika olej na plátně, rozměry 196 x 216 cm. Malíř se nechal inspirovat nizozemským uměním, a to hlavně ve svých pozdějších krajinomalbách, ve kterých se obrací k realistickému podání. Obraz ukazuje epizodu z řeckých bájí. Během hry s mořskými pannami bůh podsvětí Hádes unáší královskou dceru Proserpinu (řecky Persefonu). Poté si ji jako nevěstu odvádí s sebou do říše mrtvých. [1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nicolò dell’Abbate na slovenské Wikipedii a Niccolò dell'Abbate na anglické Wikipedii.

  1. STUKENBROCK, Christine; TÖPPER, Barbora. 1000 mistrovských děl Evropského malířství. Příprava vydání Andrea Poláčková; redakce Jan Heller. [s.l.]: Nakl. Slovart, s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7391-129-4, ISBN Imprint 978-3-8331-2128-9. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Encyclopaedia Beliana (A-Belk). Banská Bystrica: Veda, vydavateľstvo SAV a Stredoslovenské vydavateľstvo, a. s., 1999. 696 s. ISBN 80-224-0554-X. Kapitola A. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]