Netřeba tolik slov
| Netřeba tolik slov | |
|---|---|
| Netreba toľko slov | |
| Žánr | opera |
| Skladatel | Norbert Bodnár |
| Libretista | Ján Pavlík |
| Počet dějství | 2 |
| Originální jazyk | slovenština |
| Literární předloha | Peter Zvon: Tanec nad plačom |
| Datum vzniku | 1993 |
| Premiéra | 21. ledna 1994, Košice, Státní divadlo (Štúdio SMER) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Netřeba tolik slov (ve slovenském originále Netreba toľko slov) je komorní opera o dvou dějstvích slovenského skladatele Norberta Bodnára na libreto Jána Pavlíka podle hry Tanec nad plačom slovenského dramatika Petera Zvona (vlastním jménem Vladimír Sýkora) z roku 1940. Poprvé byla uvedena 21. ledna 1994 ve Štúdiu SMER, studiové scéně Státního divadla Košice.[1]
Vznik a charakteristika opery[editovat | editovat zdroj]
Košický skladatel a vyučující na Košické konzervatoři – ale též prozaik – Norbert Bodnár spolupracoval s filozofem a esejistou Jánem Pavlíkem již v 80. letech 20. století na prozaických pracích.[2] Pro Bodnárovu první operu Pavlík upravil hojně hranou hru mladého předválečného autora Petra Zvona, přičemž zachoval její klasický dramaturgický rámec. Tuto hru již jednou – pod názvem Tanec nad pláčem – zhudebnil skladatel Bartolomej Urbanec, jehož opera měla premiéru roku 1979 v Slovenském národním divadle.[3] Bodnárova verze je komornější rozsahem i obsazením, podobně jako Urbanec však Bodnár usiluje o srozumitelnost a přístupnost hudby. Podle muzikoložky Michaely Mojžíšové v Bodnárově opeře „převažuje úsměvně-lyrická rovina, nekonfliktní tanečnost a kompoziční hravost, bez vnášení kontrastních filozofických tónů.“[4]
Bodnárova partitura je velmi polystylová, jednotlivé postavy a situace mají svůj charakteristický styl. Tak postavy oživlých šlechticů mají hudbu neoklasickou, s názvuky hudby baroka a klasicismu. Věčně si stěžujícího ředitele Kráľe charakterizují novoromantické „operní“ fráze, jeho manželku tango, syna Petra rock and roll, dceru Adélu pop-jazz, extatického básníka dodekafonie, inspektora Tvrdíka dechovkový pochod, závěrečná píseň sluhy Barnabáše je pomalý ušlechtilý valčík, scény komediálního zmatku provází aleatorická hudba.[4][5] Kritik Igor Podracký v deníku Práca o Bodnárově opeře napsal, že „jde o vydařené dílko té orientace, která vychází vstříc širokému okruhu diváků a posluchačů. Je to zpěvné, humorné, snad příliš ‚líbivé‛, ale stále ještě vkusné.“[4]
Celkové kritické hodnocení Bodnárovy opery bylo mírně příznivé, například Dita Marenčinová v časopise Hudobný život ji označila za „vcelku úspěšný start“.[5] Bodnár za ni v roce 1994 získal Cenu Oldřicha Hemerky.[6] Po šesti představeních[1] z košického jeviště zmizela a vícekrát dosud nastudována nebyla.
Bodnár napsal následně operu Tartuffe podle Molièrovy stejnojmenné činohry (1996), z té však byly uvedeny jen hlavní scény koncertně.[7]
Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]
| osoba | hlasový obor | premiéra (21. ledna 1994)[1] |
|---|---|---|
| Markýza Silvia | mezzosoprán | Jana Havranová |
| Hrabě Alfréd | tenor | Emil Merheim |
| Hrabě Richard | bas | Oleg Vladimirovič Korotkov |
| Barnabáš | bas | Gejza Spišák |
| Aristid Kráľ | bas | Juraj Šomorjai |
| Kráľová, jeho žena | alt | Viera Hronská |
| Adela | soprán | Svetlana Tomová |
| Peter Kráľ | bas | Jozef Dzuro |
| Pysk, tajomník | tenor | Július Regec |
| Trdlík, inšpektor | baryton | Ladislav Pačaj |
| Básník | tenor | Gabriel Szákal |
| Dirigent: | Boris Velat | |
| Režie: | Blažena Hončarivová | |
| Choreografie: | Elena Záhoráková | |
| Scéna a kostýmy: | Jan Hončariv | |
Děj opery[editovat | editovat zdroj]
1. dějství[editovat | editovat zdroj]
(1. obraz) Knihovna na starém zámku. Z barokního obrazu postupně vystoupí čtyři postavy: hrabě Richard, jeho koktavý sluha Barnabáš, Richardův syn hrabě Alfréd a markýza Silvie. Jako každý rok na jednu noc ožívají. Hrabě Richard a hrabě Alfréd se dají do rozpravy nad přednostmi a nedostatky stáří a mládí, ale zapředou se do hlubokého sporu, když se hrabě Alfréd odváží zapochybovat, zda jsou na světě ještě králové – což by Veličenstvu oddaný hrabě Richard považoval za konec veškeré civilizace. Markýza Silvia se je snaží udobřit a navrhne řešení – jít se na dnešní svět podívat. Navrhuje to nejen proto, aby rozhodla spor, ale protože se jí stýská po slavnostech a životě.
(2. obraz) V zámku, který nyní patří generálnímu řediteli továrny na upotřebení žuly Aristidu Kráľovi, se koná maškarní ples. Kráľ má starosti nejen se svým zdravím (trpí leukemií), ale i s penězi (je téměř na mizině), s náročnou manželkou Rozálií a s dětmi Petrem a Adélu, které je třeba co nejdříve oženit, potažmo provdat, i se svým připitomělým tajemníkem dr. Pyskem, který dokáže jen opakovat vše, co Kráľ řekne.
Čtveřice barokních návštěvníků se objeví. Jsou poněkud zaraženi novou módou (zvláště když jsou lidé v maškarách) a narazí nejprve náhodně na Petra, který se jim představuje jako „Kráľ“. Hrabata a markýza mu prokazují úctu jako monarchovi. Petra to zčásti pobaví, zčásti irituje. Ostatní členové Kráľovy rodiny nevědí, jak se ke třem šlechticům chovat – jsou to blázni? podvodníci? exotičtí diplomati, kteří dostali omylem pozvánku na ples? Hrabě Alfréd se dvoří Adéle, markýza Silvie učaruje Petrovi a i hrabě Richard svou dvorností ke „královně matce“ dojme paní Kráľovou, jež se cítí v manželství nedoceněna. Aristid Kráľ je hosty znervózněn a chce vypátrat, o koho vlastně jde, ale ostatní členové jeho rodiny ho donutí chovat se slušně, ba i strpět recitaci nihilistických výtvorů moderního a podnapilého básníka, který se mezi hosty nalézá. Pak se všichni dávají do tance.
Kráľ se kvůli přítomnosti čtyř podezřelých cizinců se rozhodne povolat policii. Zoufá si nad vším, a konkrétně nad stupidním doktorem Pyskem – který mu navíc prozradí, že má známost s Adélou. Vyčerpaného Kráľe se ujmou rodina i hosté a společně připíjejí – hrabě Richard i hrabě Alfréd přednášejí přípitky a chvalozpěv na víno, pak přijde řeč na lásku a na Richardovo skeptické a trochu protiženské vyprávění reaguje Silvia legendou o stvoření muže soustředěním všech nedokonalostí světa. Pak dorazí inspektor Trdlík a vypukne zmatek, při němž je jen stěží zažehnána bitka mezi šlechtici domněle chránícím králův majestát a představitelem zákona. Kráľové se podaří obě strany uklidnit při dobré skleničce, zatímco básník přednáší svou novou „Ódu na současnost“.
2. dějství[editovat | editovat zdroj]
(1. obraz) Peter se snaží pomoci šlechticům tím, že je nepozorovaně odvede pryč ze zámku, než je Trdlík zatkne. Teprve v zahradě u altánku se vysvětlí, že není žádným králem, ani vůbec šlechticem, ba že žádný král už v zemi není. Zdrcení barokní šlechtici se musí schovat v altánu, když je přicházejí hledat doktor Pysk a inspektor Tvrdík. Ten nejprve odchytí a zatkne Petra, pak se hovorem prozradí i hosté v altánu. Hrabě Richard se cítí Trdlíkovým chováním uražen a jen zjištění, že ani Trdlík není urozeného původu, inspektora zachrání před soubojem. Nakonec, když se Peter identifikuje a za celou společnost zaručí, nechává je Trdlík na pokoji. Blíží se úsvit a šlechtici se loučí – zejména hrabě Alfréd s Adélou a markýza s Petrem – a vracejí se na zámek ke svému obrazu.
(2. obraz) Hrabata Richarda a Alfréd se dosud dohadují, zda je dobře, či špatně, že králové už nejsou, a zda je dnešní svět lepší nebo horší. Markýza Silvie nostalgicky vzpomíná na nádheru dvorských slavností. Aby se jejich pře o krále vyřešila, zeptají se šlechtici na názor sluhy Barnabáše, který se za celou noc nedostal ke slovu. Barnabáš po dlouhém naléhání zazpívá o prostých lidech, kteří vždy trpí kvůli jiným lidem, a přece pro pány ani lidmi nejsou. Šlechtici se Barnabášově písni smějí a všichni se vracejí do obrazu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Netreba toľko slov [online]. Bratislava: Divadelný ústav Bratislava, rev. 2015 [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Ján Pavlík [online]. Brno: Masarykova univerzita [cit. 2021-06-18]. Dostupné online.
- ↑ VAJDA, Igor. Slovenská opera. Bratislava: Opus, 1988. 368 s. 62-001-88 SOP. S. 138–141. (slovensky)
- ↑ a b c MOJŽIŠOVÁ, Michaela. Napísal som maličkú opierku... Premeny komornej opery na Slovensku. Bratislava: VEDA, 2018. 132 s. ISBN 978-80-224-1704-4. S. 28–30. (slovensky)
- ↑ a b MARENČINOVÁ, Dita. Nová slovenská opera v Košiciach. Hudobný život. 1994-03-02, roč. 24, čís. 4, s. 6. Dostupné online [cit. 2021-06-18]. ISSN 1336-4140. (slovensky)
- ↑ BUKOVINSKÁ, Júlia. Netreba toľko slov. Hudobný život. 2006-06, roč. 38, čís. 6, s. 37. Dostupné online [cit. 2021-06-18]. ISSN 1336-4140. (slovensky)
- ↑ LECHMANNOVÁ, Mariana. Štátna filharmónia Košice koncertuje v Nemecku. Opera Slovakia [online]. Opera Slovakia, o.z., 2018-08-31 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. ISSN 2453-6490. (slovensky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MOJŽIŠOVÁ, Michaela. Napísal som maličkú opierku... Premeny komornej opery na Slovensku. Bratislava: VEDA, 2018. 132 s. ISBN 978-80-224-1704-4. (slovensky)