Přeskočit na obsah

Nepálský kongres

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nepálský kongres
नेपाली काँग्रेस
Datum založení1950
PředsedaŠér Bahádur Deuba
ZakladatelBišešvár Prasád Kóirála
SídloKáthmándú, Nepál
Ideologiesociální demokracie,
demokratický socialismus,
třetí strana
Počet členů870 106
Oficiální webhttps://www.nepalicongress.org/
Zisk mandátů ve volbách
Sněmovna2022
89/275
Vlajka strany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nepálský kongres (nepálsky नेपाली काँग्रेस, anglicky Nepali Congress) je nepálská politická strana, která vznikla v roce 1950. Stranu od roku 2016 vede Šér Bahádur Deuba, který byl několikrát nepálským premiérem, naposledy mezi červencem 2021 a prosincem 2022.[1][2] Nepálský kongres je středovou až mírně levicovou stranou.

Počátky Nepálského kongresu sahají do roku 1946, kdy ve Varánásí v Uttarpradéši vznikl Nepálský národní kongres. Jeho ideologické zaměření bylo do značně ovlivněno socialistickou frakcí Indického národního kongresu a jeho cílem bylo vystoupit proti autokratickému vládnutí ministerské dynastie Ránů a nastolení demokratičtějších zásad v zemi. Formálně v čele Nepálu sice stál král z dynastie Šáhů, faktickou moc však drželi v rukou ministerští předsedové z řad Ránů. V roce 1949 se Nepálský národní kongres rozpadl a část jejich bývalých členů společně se členy Nepálského demokratického kongresu založili v roce 1950 novou politickou stranu s názvem Nepálský kongres.[3]

Z počátku se členové Nepálského kongresu snažili o násilné svržení dynastie Ránů, jejich první pokus však nebyl završen úspěchem. Strůjci pokusu o převrat byli zatčeni a hrozil jim trest smrti. Následoval dramtický sled událostí, během něhož začaly propukat boje mezi Osvobezeneckou armádou, kterou zorganizoval Národní kongres, a nepálskou armádou, kterou řídili Ránové. Nepál se tak ocitl na pokraji občanské války. Částečně na nátlak Indie v čele s Džaváharlálem Néhrúem bylo mezi povstalci a Rány bylo v roce 1951 dospěno k dohodě. Nepálský kongres se stal součástí vlády, avšak neschopnost přivést Nepál, tehdy jednu z nejzaostalejších zemí světa, k alespoň k částečnému hospodářsko-sociálnímu pokroku, vedla v následujících letech stranu k vnitřní nestabilitě a nejednotnosti. Nicméně v prvních demokratických volbách v Nepálu roku 1959 se stal Nepálský kongres vedoucí politickou stranou.[4]

V následujících měsících však nová vláda v čele s Národním kongresem opět nebyla schopna zajistit reformy rozsáhlejšího charakteru, navíc premiér Bišéšvar Prasád Kóirála nevycházel dobře s králem Mahéndrou. Král se proto uchýlil ke krajnímu řešeni: v roce 1960 provedl palácový převrat a všechny dosavadní snahy o demokratizaci země tak byly zmařeny. Opětovné nastolení monarchie společně se zákazem působení politických stran znamenalo uvržení Nepálského kongresu do ilegality. Od 60. let rozvíjel Nepálský kongres své aktivity v sousední Indii, odkud organizoval politický odboj. Aktivity Nepálského kongresu za výrazného přispění jeho dlouholetého vůdce Bišéšvary vyvrcholily koncem 80. let v lidové nepokoje a protesty proti monarchii. V roce 1989 byl král nucen odvolat zákaz působení politických stran a na rok 1992 byly vyhlášeny volby do nové vlády, ve kterých jasně zvítězil Nepálský kongres. Ani tentokrát se mu však nepodařilo výrazněji pozvednout nepálské hospodářství a ekonomiku.[5]

Tato neschopnost spolu s tíživou sociální situací většiny Nepálců v zemi připravila živnou půdu pro vznik partyzánských maoisticky orientovaných skupin. Ty v roce 1996 přešly v otevřený ozbrojený boj a v Nepálu tak začala občanská válka, která trvala deset let. Roku 2002 došlo v Nepálském kongresu k rozkolu a část členů NK v čele s Šérem Bahádurem Deubou založila novou stranu s názvem Nepálský kongres-demokratický (anglicky Nepali Congress-Democratic).[6] V roce 2006 maoisté složili zbraně a podepsali s nepálskou vládou příměří. Na rok 2008 byly vyhlášeny volby, před kterými se strany Nepálský kongres a Nepálský kongres-demokratický opět spojily v jednu.[7] V následných volbách v roce 2008 maoisté vyhráli (získali 220 z 575 možných), Nepálský kongres skončil na druhém místě s celkovým počtem 110 křesel.[8] Stal se tak pod vedením Giridži Prasáda Koirály nejsilnější opoziční stranou.

Ve volbách do sněmovny reprezentantů v roce 2022, druhých volbách konaných od zavedení nové ústavy z roku 2015, získal kongres 89 mandátů z 275, což z něj učinilo nejsilnější stranu a jeho vedení začalo vyjednávat o pokračování rozšířené vládní koalice s maoisty a několika menšími stranami.[9] V následující stranické volbě byl poslanci jako lídr potvrzen Šér Bahádur Deuba.[10] Deuba odmítl přenechat na první polovinu volebního období premiérský post předsedovi maoistů Dahalovi a kongres odešel do opozice.[2]

Seznam předsedů

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nepali Congress na anglické Wikipedii.

  1. Nepal’s new PM gets confidence vote in parliament. AP News [online]. 2021-07-18. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b President appoints Pushpa Kamal Dahal prime minister. The Kathmandu Post [online]. 2022-12-25. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Vavroušková (2008), str. 54–56, 98.
  4. Vavroušková (2008), str. 54–63.
  5. Vavroušková (2008), str. 63–74.
  6. Nepál: Vnitropolitická charakteristika [online]. BusinessInfo.cz [cit. 2009-06-11]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. Vavroušková (2008), str. 98.
  8. Nepálské volby definitivně vyhráli maoisté [online]. ČT 24 [cit. 2009-06-10]. Dostupné online. 
  9. The mad rush for power could destabilise politics. The Kathmandu Post [online]. 2022-12-06. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Deuba elected Nepali Congress parliamentary party leader. The Kathmandu Post [online]. 2022-12-21. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]