Přeskočit na obsah

Nejvyšší řád Kristův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o papežském vyznamenání. O portugalském rytířském řádě pojednává článek Řád Kristův.
Nejvyšší řád Kristův
Ordine Supremo del Cristo
Odznak a Nejvyššího řádu Kristova; muzeum v Tallinnu
Odznak a Nejvyššího řádu Kristova; muzeum v Tallinnu
Uděluje

Svatý stolec
Založeno 1319
Způsobilost hlavy států katolického vyznání
Uděluje se za služby církvi
Hlava řádu papež František
Třídy rytíř
Ostatní vyznamenání
Vyšší není
Nižší Řád zlaté ostruhy

Nejvyšší řád Kristův je nejvyšší řád a vyznamenání udělovaný papežem.[1]

Podle některých autorů (zejména starších) navazuje na portugalský Řád Kristův. Asi od přelomu 15. a 16. století (tato otázka není dosud příliš objasněna) začali papežové udělovat Kříž Kristův — původně zřejmě jako samostatné vyznamenání, které však brzy začalo být zaměňováno s portugalským řádem, a stalo se základem přesvědčení, rozšířeného zejména v 18. století, že papež může samostatně ustavovat členy Řádu Kristova bez ohledu na jeho velmistra. To se samozřejmě setkalo s prudkým odporem Portugalska a je znám jeden případ, kdy byl takovýto „papežský“ rytíř (francouzský architekt italského původu Giovanni Servandoni) v Portugalsku uvězněn za nošení insignií Řádu.

Odznak a hvězda Nejvyššího řádu Kristova

Při reorganizaci papežských řádů roku 1905 papež Pius X. stanovil, že řád Kristův je nejvyšším papežským řádem. Tradičně je udělován pouze katolickým hlavám států a roku 1966 papež Pavel VI. určil, že může být udělen pouze při velmi zvláštní příležitosti, při které je papež osobně přítomen.

Řád naposledy získal roku 1987 velmistr Maltézských rytířů Fra Angelo de Mojana di Cologna. Poslední žijící nositel řádu Baudouin I. Belgický zemřel roku 1993.

Řád má pouze jednu třídu - rytíře. Odznakem řádu je červeně smaltovaný zlatý latinský kříž, na koncích rozšířený, v jehož středu leží tenký bílý latinský kříž.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1999. 255 s. ISBN 80-85983-71-0. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]