Nakloněná rovina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nakloněna rovina - náčrtek s popisem podle vzorce:

Nakloněná rovina je jednoduchý stroj, jehož jedinou částí je rovina nakloněná vzhledem k vodorovnému směru, po níž se zvedá těleso směrem vzhůru.

Nakloněná rovina ušetří sílu potřebnou ke zvednutí tělesa (břemene). Velikost potřebné síly závisí na úhlu naklonění roviny, neboli na délce a výšce nakloněné roviny. Nezmenšuje však množství práce potřebné k vykonání pohybu.

Rovnováha na nakloněné rovině nastane, jestliže na těleso působí síla F o velikosti

kde G je tíha tělesa, α je úhel, který svírá nakloněná rovina s vodorovným směrem,

nebo též

kde G je gravitační síla tělesa, h je výška nakloněné roviny, l je délka nakloněné roviny a Fg je gravitační konstanta

Nakloněnou rovinu lze najít také u šroubu.

Historie zkoumání nakloněné roviny[editovat | editovat zdroj]

Jordanus Nemorarius (nebo také Jordanus de Nemore) již ve 13. století zkoumal problémy statiky a v díle De ratione ponderis konstatoval, že tlak tělesa ležícího na nakloněné rovině je tím menší, čím je větší náklon roviny. [1] Tím již částečně předjímal představu rozkladu síly do složek, kterou s geniální intuicí prozkoumal a plně uplatnil až holandský renesanční matematik Simon Stevin, známý jako Simon z Brugg[2], který zavedl pojem silový rovnoběžník.[2][3]

Velký význam pro mechaniku měly Galileovy pokusy z přelomu 16. a 17. století s válením koulí v hladkých žlábcích na nakloněné rovině, tzv. "Galileův padostroj". Tyto pokusy umožnily studium rovnoměrně zrychleného pohybu, snadnější určení tíhového zrychlení než při volném pádu, a také zjištění, že stejně těžkým tělesům uděluje stejná síla stejné zrychlení.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ivan Štol, Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, str. 115
  2. a b Felix R. Paturi, Kronika techniky, Fortuna print, spol s r.o., Praha 1993,1. české vydání, str. 109
  3. Max von Laue, Dějiny fyziky, malá moderní encyklopedie, Orbis, Praha 1959,nákl. 17000,1.vydání, str. 19,20
  4. Ivan Štol, Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, str. 148

Související články[editovat | editovat zdroj]