NGC 6357

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 6357
Cosmic ‘Winter’ Wonderland.jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ emisní mlhovina
Objevitel John Herschel
Datum objevu 8. června 1837
Rektascenze 17h 24m 0s[1]
Deklinace −34°20′0″[1]
Souhvězdí Štíra[2]
Vzdálenost ~ 6 500–8 000 ly[3][4]
Označení v katalozích
New General Catalogue NGC 6357
Gumův katalog GUM 66
Sharplessův katalog SH 2-11
Jiná označení NGC 6357, Humří mlhovina, Mlhovina Vojna a mír, RCW 131, Gum 66
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 6357 je emisní mlhovina, která s mlhovinou NGC 6334 leží u bodce na konci ocasu souhvězdí Štíra.[4] Oblaka plynu a temného prachu ve skutečnosti obsahují skupinu menších emisních mlhovin.[5] Součástí jsou protohvězdy kryté temnými disky plynu a mladé hvězdy sbalené do expandujících „zámotků“ či expandujícího plynu kolem těchto malých hvězd.

Dalšími názvy jsou Humří mlhovina (také Mlhovina Humr)[6] či Mlhovina Vojna a mír[3] (také Válka a mír),[4] s pojmenováním odvozeným od západní části mlhoviny vypadající jako holubice a východního dílu připomínajícího lebku.[5][7]

Mlhovina o průměru cca 400 světelných let[3] se nachází přibližně 6 500[3] až 8 000 světelných roků od Země, zatímco vzdálenost NGC 6334, přezdívané jako mlhovina Kočičí tlapka, činí asi 5 500 světelných let. Mlhoviny objevil astronom John Herschel během června 1837 při expedici k Mysu Dobré naděje.[4]

Hmotné hvězdy[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti středu mlhoviny je viditelná otevřená hvězdokupa Pismis 24 s jasně zářícími nejhmotnějšími hvězdami Mléčné dráhy.[5][3] Jednou z hvězd s nejvyšší svítivostí hvězdokupy je Pismis 24-1, o níž se předpokládalo, že drží hmotnostní rekord přibližně 300 hmotností slunce. Následně bylo objeveno, že se jedná o složený systém, tvořený nejméně trojhvězdou. S hmotností okolo 100 sluncí by přesto každá z nich stále představovala jednu z nejhmotnějších známých hvězd ve vesmíru.[8][9]

Hlavní hvězdy v Pismis 24[10]
Hvězda
(Pismis 24-#)
Spektrální třída Velikost
(Mbol)
Teplota[11]
(K)
Poloměr
(RS)
Hmotnost
(MS)
1NE O3.5 If* −10,0 42 000 17 74
1SW O4 III −9,8 41 500 16 66
2 O5.5 V(f) −8,9 40 000 12 43
3 O8 V −7,7 33 400 9 25
10 O9 V −7,2 31 500 8 20
12 B1 V −5,3 30 000 4 11
13 O6.5 III((f)) −8,6 35 600 12 35
15 O8 V −7,8 33 400 10 25
16 O7.5 V −9,0 34 000 16 38
17 O3.5 III −10,1 42 700 17 78
18 B0.5 V −6,4 30 000 6 15
19 B0.5 V −5,4 30 000 4 11

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 6357 na anglické Wikipedii.

  1. a b SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 654 [online]. Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2019-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. R. W. Sinnott. The Complete New General Catalogue and Index Catalogue of Nebulae and Star Clusters by J. L. E. Dreyer. [s.l.]: Sky Publishing Corporation and Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-933346-51-4. 
  3. a b c d e NGC 6357: Mlhovina Humr [online]. Česká astronomická společnost, 2018-12-26 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online. 
  4. a b c d Setkání kočky kosmické s humrem nebeským [online]. Náš Vesmír, 2017-02-01 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online. 
  5. a b c REICHMAN, Martin. Mlhovina NGC 6357 je domovem nejhmotnějších hvězd v naší Galaxii [online]. 100+1, 2016-02-09 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online. 
  6. Lobster Nebula Seen with ESO’s VISTA Telescope Space Wallpaper [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. 2MASS Picture of the Week Archive Captions [online]. www.ipac.caltech.edu. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ESA Science & Technology: Star on a Hubble diet NGC 6357 [online]. [cit. 2007-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-04-04. (anglicky) 
  9. NGC 6357: Katedrála hmotných hvězd [online]. Česká astronomická společnost, 2016-01-27 [cit. 2019-01-27]. Dostupné online. 
  10. FANG, M.; VAN BOEKEL, R.; KING, R. R.; HENNING, T.; BOUWMAN, J.; DOI, Y.; OKAMOTO, Y. K. Star formation and disk properties in Pismis 24. Astronomy & Astrophysics. 2012, s. A119. DOI:10.1051/0004-6361/201015914. Bibcode:2012A&A...539A.119F. arXiv:1201.0833. (anglicky) 
  11. MARTINS, F.; SCHAERER, D.; HILLIER, D. J. A new calibration of stellar parameters of Galactic O stars. Astronomy and Astrophysics. 2005, s. 1049. DOI:10.1051/0004-6361:20042386. Bibcode:2005A&A...436.1049M. arXiv:astro-ph/0503346. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]