NGC 2353

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
NGC 2353
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaII2p[1]
ObjevitelWilliam Herschel
Datum objevu10. ledna 1785
Rektascenze7h 14m 30,3s[1]
Deklinace-10°15′57″[1]
SouhvězdíJednorožec (lat. Mon)
Zdánlivá magnituda (V)7,1[1]
Úhlová velikost18′[1]
Vzdálenost1 119 pc
Fyzikální charakteristiky
Odhadované stáří120 milionů[2]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 2353
Collinderův katalogCollinder 130
Melottův katalogMelotte 62
Jiná označeníNGC 2353,[3] Cr 130,[4] Mel 62,[5] OCl 567[1][6]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 2353 je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Jednorožce. Od Země je vzdálená asi 3 800 světelných let a její stáří se odhaduje na 120 milionů let.[2] Objevil ji William Herschel 10. ledna 1785.[6]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 2353 v souhvězdí Jednorožce.

Tato hvězdokupa leží 10° severovýchodně od Siria a 6° západně od α Mon v oblasti oblohy bohaté na malé hvězdokupy a mlhoviny. Vyniká v ní hvězda 6. hvězdné velikosti, která s ní ovšem není fyzicky vázaná.[7] Zbytek hvězdokupy se rozprostírá severně od této hvězdy a je tvořen hvězdami od deváté hvězdné velikosti, takže pro plné rozlišení jejích členů je potřeba alespoň malý dalekohled o průměru 70 mm. Přesto je viditelná i triedrem, ovšem pouze jako slabá světlá skvrna. Dalekohled o průměru 150 mm ji dokáže zcela rozložit na asi třicítku hvězd.

Hvězdokupa leží velmi blízko nebeského rovníku a její poloha mírně zvýhodňuje pozorovatele z jižní polokoule, ale cirkumpolární je tam až ve velmi vysokých zeměpisných šířkách. Na severní polokouli je její pozorování ztíženo až v oblastech položených ve vysokých severních zeměpisných šířkách, takže je pozorovatelná ze všech obydlených oblastí na Zemi.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od listopadu do dubna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil William Herschel 10. ledna 1785[6] pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 18,7 palce. Jeho syn John ji později znovu pozoroval a zařadil ji do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 1506.[9]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

NGC 2353 je středně mladá hvězdokupa, která dobře vyniká na bohatém hvězdném poli v pozadí. Od Země je vzdálená asi 3 800 světelných let,[2] a patří tak do ramena Orionu, kam patří i reflexní mlhovina označená IC 2177.

Výzkum z roku 2011 zvýšil odhad jejího stáří na 120 milionů let a potvrdil, že hvězdokupa není součástí OB asociace s názvem Canis Major OB1.[7] Ta má stáří nanejvýš 3 miliony let a mohla se utvořit vlivem výbuchu supernovy patřící do NGC 2353.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 2353 na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2353 [online]. SEDS.org [cit. 2022-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-23. (anglicky) 
  2. ↑ a b c DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2022-07-01]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  3. ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2353 [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2022-07-01]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  5. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2022-07-01]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  6. ↑ a b c SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2353 (= OCL 567) [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b LIM, Beomdu; SUNG, Hwankyung; KARIMOV, R.; IBRAHIMOV, M. Sejong Open Cluster Survey. I. NGC 2353. S. 39–848. Journal of The Korean Astronomical Society [online]. Duben 2011 [cit. 2022-07-01]. Roč. 44, čís. 2, s. 39–848. Dostupné online. arXiv 1103.4927. DOI 10.5303/JKAS.2011.44.2.39. Bibcode 2011JKAS...44...39L. (anglicky) 
  8. ↑ Deklinace 10° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 80° od jižního nebeského pólu. Jižně od 80° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 80° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. ↑ Katalog NGC 2353 [online]. Pedagogická fakulta ZČU [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ FITZGERALD, M. Pim; HARRIS, Gretchen L.; REED, B Cameron. The Moderately Young Open Cluster NGC 2353. S. 856. Publications of the Astronomical Society of the Pacific [online]. Srpen 1990 [cit. 2022-07-01]. Roč. 102, s. 856. Dostupné online. DOI 10.1086/132711. Bibcode 1990PASP..102..865F. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Obecné kapitoly[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: Hidden Treasures. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 0-521-83704-9. (anglicky) 
  • DE BLASI, A. Le stelle: nascita, evoluzione e morte. Bologna: CLUEB, 2002. ISBN 88-491-1832-5. (italsky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 2353 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2353 [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Jednorožec [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  • FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2353 [online]. SEDS.org [cit. 2022-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-23. (anglicky) 
  • SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2353 (= OCL 567) [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=NGC_2353&oldid=23553610“