Přeskočit na obsah

Národní centrum řízení obrany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Národní centrum řízení obrany
ZeměRuskoRusko Rusko
Vznik1. prosince 2014
TypVelitelské a řídicí centrum
FunkceZajistit operační kontrolu nad ozbrojenými silami
VeliteléGenerálplukovník Michail Mizincev
Účast
VálkyVálka proti terorismu
Ruská vojenská intervence v Sýrii
Ruská invaze na Ukrajinu

Národní centrum řízení obrany (rusky Национальный центр управления обороной РФNacionalnyj centr upravlenija oboronoj RF) je velitelské a řídící centrum ruského ministerstva obrany a ruských ozbrojených sil.

Michail Mizincev

Centrum je považováno za druhý nejvyšší orgán odpovědný za řízení a dohled nad ministerstvem obrany po samotném ministrovi a je přímo podřízeno Generálnímu štábu ozbrojených sil Ruské federace, na který dohlíží náčelník Generálního štábu. Disponuje nejvýkonnějším vojenským superpočítačem na světě nazvaným NDMC Supercomputer s rychlostí 16 petaflops a úložnou kapacitou 236 petabajtů.[1]

Centrum se nachází v hlavní budově Ministerstva obrany na adrese Znamenka 19, Moskva, Rusko.

Počítačová síť centra je založena na ruském vojenském počítačovém operačním systému Astra Linux od společnosti Rusbitech,[2] který byl v roce 2018 prohlášen za budoucí konečný standard pro armádu a jehož modernizace pomocí softwaru s umělou inteligencí právě probíhá.[3]

Vedoucí Národního centra řízení obrany

[editovat | editovat zdroj]
Ministr obrany Sergej Šojgu předává oficiální prapor Michailu Mizincevovi, 22. prosince 2014

Prvním ředitelem obranného centra byl od jeho založení na konci roku 2014 jmenován generálporučík Michail Mizincev. V roce 2017 byl povýšen na generálplukovníka.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku National Defense Management Center na anglické Wikipedii.

  1. Шойгу рассказал о мощности суперкомпьютера Центра управления обороной. РБК [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. (rusky) 
  2. Крым импортозамещается. «РусБИТех» и «Крымтехнологии» приступили к сотрудничеству. spbit.ru [online]. 2015-07-22 [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. (rusky) 
  3. tass.com [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]