Německý výstavní holub
Německý výstavní holub | |
---|---|
Německý výstavní holub červeně plavý pruhový | |
Základní informace | |
Země původu | Německo |
Využití | okrasný chov |
Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
Směr užitkovosti | okrasné plemeno |
Tělesná charakteristika | |
Tělesný rámec | střední |
Klasifikace a standard | |
Plemenná skupina | Bradavičnatí holubi, užitkoví holubi |
multimediální obsah v kategorii na Commons |
Německý výstavní holub je okrasné plemeno holuba domácího patřící do skupiny tzv. výstavních holubů. Ti byli vyšlechtěni z poštovního holuba zdůrazněním některých líbivých exteriérových znaků, hlavně tvaru hlavy, zobáku a těla. Je to středně velký holub elegantního těla a vyváženého postoje, s hlavou charakteristicky tvarovanou do oblouku, na kterou plynule navazuje dlouhý, silný zobák. Německý výstavní holub je v Evropě nejznámějším a nejprošlechtěnějším plemene výstavního holuba,[1] a výsadní postavení má i v Česku, kde je nejrozšířenějším výstavním holubem[2] a z hlediska početnosti chovaných ptáků patří do první desítky nejčastěji chovaných plemen holubů vůbec.[3] V seznamu plemen EE se řadí do plemenné skupiny užitkových holubů a je zapsán pod číslem 0032.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Plemeno vzniklo na základě poštovního holuba, preferováním exteriérových znaků se však postupem času z výkonného letce stal okrasný, voliérový pták.[2] Šlechtění začalo na konci 19. století křížením poštovních holubů s antverpskými a anglickými výstavními holuby, dragouny a racky.[1] První vzorník vyšel v Německu už v roce 1910.[1] Od té doby se plemeno postupně vyvíjelo až do dnešní podoby.
Německý výstavní holub je silný holub s vodorovně neseným trupem, delším vzpřímeným krkem a vyššíma nohama. Pták je vyšší než delší a z jeho výšky je asi jedna třetina tvořena hlavou a krkem, třetina hrudí a třetina nohama.[3] Význačným znakem je jeho hlava. Mezi očima je široká, ale směrem k zobáku se klínovitě zužuje. Společně se zobákem a ozobím tvoří delší, ničím nepřerušený oblouk. Zobák je tupý, dlouhý a velmi silný, přičemž horní i dolní polovina zobáku jsou shodné tloušťky. V ideálním případě by měl být zobák stejně vysoký a široký. Ozobí je bohatě vyvinuté, má tvar nepatrně vykrojeného srdce a je velmi dlouhé, vpředu dosahuje až ke špičce zobáku. Ozobí se před výstavou upravuje, aby bylo dokonale hladké.[1][3] Oči jsou velké, většinou s oranžovou až jasně červenou duhovkou, jen bílí ptáci a někteří straci mají oči tmavé, vikvové. Obočnice jsou jen úzké, jemná a světle šedé až bílé, podle barvy opeření.
Krk je delší, vztyčený a nesený kolmo k tělu, je široce nasazený a směrem k hlavě se zužuje. Hrdlo je dobře vykrojené. Trup je krátký a zaoblený, klínovitého tvaru, s vodorovně neseným hřbetem a širokou a zaoblenou hrudí. Křídla mohou mírně odstávat od těla, dobře kryjí hřbet a jejich široké letky se nekříží a spočívají na ocase, který je krátký a úzký. Nohy jsou dlouhé, silné, nepodklesné, s neopeřenými běháky či prsty.
Opeření je dobře vyvinuté, hladké a pevně přiléhající. Německý výstavní holub nemá žádné pernaté ozdoby a barva opeření se hodnotí až na posledním místě. Chová se ve všech barevných rázech poštovních holubů, nejčastěji je bílý, prošlechtěnými rázy jsou také popelavě červená, modrá pruhová a kapratá, stříbřitá, popelavě žlutá a žlutě plavá. Vyskytuje se též v kresbě nepravidelných straků, běloušů a tygrů.
Jeto klidný holub, který nemá větší nároky na zařízení holubníku. Většinou je držen ve voliérách.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Německý výstavní holub, s. 170.
- ↑ a b TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Bradavičnatí holubi, s. 111–112.
- ↑ a b c VESELÝ, Alexandr. Německý výstavní holub (NVH) [online]. Fauna, 01.01.2010 [cit. 2013-07-26]. Dostupné online.
- ↑ BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 17.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
- TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s.
- BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77.
- BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s.* BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Německý výstavní holub na Wikimedia Commons