Národní muzeum v Bejrútu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Národní muzeum v Bejrútu
Beirut Museum.jpg
Údaje o muzeu
StátLibanonLibanon Libanon
MěstoBejrút
AdresaBejrút, Libanon
Založeno1937
Zaměřeníarcheologické
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní muzeum v Bejrútu (arabsky متحف بيروت الوطنيّ‎‎) je hlavní libanonské archeologické muzeum. Počátek sbírek spadá do období po první světové válce a oficiálně bylo muzeum otevřeno v roce 1942. Počet sbírkových předmětů se pohybuje okolo 100 000 a většina z nich pochází z období starověku a středověku.

Během libanonské občanské války v roce 1975 stálo muzeum v přední linii oddělující od sebe bojující frakce. Budova muzea postavená ve stylu egyptského obrození a sbírky v něm umístěné utrpěly během války značné škody, ale většina artefaktů byla zachráněna díky na poslední chvíli přijatým preventivním opatřením.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1919 bylo několik starověkých artefaktů ze sbírek francouzského důstojníka sloužícího v Libanonu Raymonda Weilla vystaveno v provizorním muzeu v Bejrútu.[1][2] Mezitím předchůdkyně budoucí organizace Archeologické a umělecké služby započala se sbíráním předmětů v okolí Bejrútu. Původní sbírka byla rychle rozšířena díky úspěšným vykopávkám vedenými Georgesem ContenauemSidónu a Ernestem Renanem v Sidónu, Týru[3] a Byblosu.[4] Dále byly sbírky rozšířeny i díky darům soukromých sbírek včetně sbírky mincí Henriho Seyriga.[3][5]

Založení muzea[editovat | editovat zdroj]

Detail ze sarkofágu znázorňující fénickou loď, Sidón, 2. století n. l.

V roce 1923 Výbor přátel muzea[6] pod vedením tehdejšího předsedy vlády a ministra školství Bechary El Khouryho začal shánět prostředky na vybudování národního muzea. Výbor souhlasil s plány architektů Antoine Nahase a Pierra Leprince-Ringueta. Výstavba muzea začala roku 1930 na pozemku nedaleko Bejrútského hippodromu. Stavba byla dokončena roku 1937. Otevření muzea bylo naplánováno na rok 1938, ale nestabilní politická situace nakonec vedoucí k druhé světové válce plánované otevření opozdila. K jeho otevření došlo 27. května 1942.[1][2] I nadále se muzejní sbírky rozrůstaly a to až do libanonské občanské války, která propukla v roce 1975.[2]

Uzavření a zpustošení muzea[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975 propukla v Libanonu občanská válka a Bejrút byl rozdělen do dvou oblastí. Národní muzeum se nacházelo na demarkační linii známé jako Muzejní ulička, která od sebe oddělovala válčící armády.[2] Podmínky v bezprostředním okolí muzea se rychle zhoršovaly, budova muzea byla ostřelována a také začala být využívána jako kasárna pro bojovníky.[2][7] Muzejní ulička se stala bodem kontrolovaným různými libanonskými ozbrojenými skupinami či syrskou nebo izraelskou armádou a byla zavírána a otevírána na základě dočasných příměří.[7][8] Bylo rozhodnuto o uzavření muzea. První ochranná opatření uvnitř muzea provedl Maurice Chehab a jeho manželka v období propukání bojů a krátkých příměří.[9] Zničitelné malé artefakty byly vyjmuty z vitrín a schovány v depozitářích v suterénu. Vstup do něho byl následně zazděn. V přízemí budovy v podlaze instalované mozaiky byly pro jejich ochranu překryty vrstvou betonu. Sochy a sarkofágy byly chráněny pomocí pytlů s pískem. Když nebezpečná situace dosáhla v roce 1982 svého vrcholu, byly těžké artefakty zakryty dřevem a betonem.[2]

Když bylo v roce 1991 vyhlášeno konečné příměří, bylo muzeum již téměř zničeno. Bylo zaplaveno dešťovou vodou a vnější fasáda byla těžce poznamenána stopami po kulkách a krátery po šrapnelech. Poškozený byl i interiér, jehož zdi byly pokryty graffiti. I stav muzejních sbírek byl velmi vážný. Drobné předměty ukryté v suterénu se po více než patnáct let nacházely ve velmi nevhodných podmínkách. K tomu přispěla i skutečnost, že budova muzea byla postavena na místě s vysokou hladinou podzemní vody, která nebezpečně zvýšila vlhkost uvnitř depozitářů. I na kamenných artefaktech, které byly ponechány v nevětraných nouzových obalech byly viditelné stopy koroze a soli. Poničeno bylo také křídlo přiléhající ke Generálnímu ředitelství pro starožitnosti. Bomby zde způsobily požár, který zničil dokumenty, mezi kterými byly mapy, fotografie a další záznamy, stejně jako 45 krabic s archeologickými předměty. Ztraceno bylo také veškeré laboratorní vybavení.[1][2] Během války byly také některé předměty odcizeny. Některé z těchto předmětů byly následně vystaveny v tureckých muzeích, jiné byly prodány v dražbě. Paradoxně byly tyto předměty ukradeny především z depozitářů v Byblosu a Sidónu, ve kterých byly uchovávány, aby nedošlo k jejich ztrátě či poškození.[10][11]

Znovuotevření a renovace[editovat | editovat zdroj]

Interiér muzea

Jako první přišel v roce 1992 s plány na obnovení národního muzea ministr kultury a vyššího vzdělávání Michel Edde. Původní návrh na odstranění betonových ochranných pouzder byl odmítnut generálním ředitelem pro starožitnosti Camillem Asmarem, protože muzeum v té době nemělo dveře ani okna a pouzdra prozatím bránila dalšímu rabování. Ghassan Tueni daroval muzeu masivní nové vstupní dveře. Jakmile byla nová okna a dveře vsazeny, bylo rozhodnuto o stržení betonové zdi, která chránila vstup do suterénu. Renovační práce započaly roku 1995 a zaměřovaly se nejen na opravu budovy muzea, ale také na restaurování a inventarizaci sbírek.[2] Znovuotevřeno bylo muzeum oficiálně dne 25. listopadu 1997. V té době však byly přístupné pouze části přízemí a suterénu zatímco ve zbylých částech budovy nadále probíhala rekonstrukce. Kvůli restaurátorským pracím bylo muzeum pro veřejnost opět uzavřeno v červenci 1998.[1] Znovu bylo pro veřejnost otevřeno dne 8. října 1999.[1][2]

V roce 1999 započala libanonská vláda rozsáhlou kampaň s cílem objevit během občanské války odcizené artefakty.[12] Mnoho předmětů tak bylo nalezeno v soukromých obydlích a skladištích. Tyto předměty byly navráceny do muzea na základě libanonského zákona, který říká, že jakýkoliv předmět starší 300 let náleží státu.[13] V roce 2011 byla laboratoř pro restaurování nacházející se v přízemí přesunuta a na jejím místě vznikla nová výstavní síň pojmenovaná na počest Maurice Chehaba.[14]

Znovuotevření suterénu[editovat | editovat zdroj]

Otevření podzemní galerie bylo naplánováno na listopad 2010, ale kvůli technickým a finančním problémům bylo odloženo. Restauratérské práce na podlaze o ploše 700 m2 započaly v roce 2014 z podnětu libanonského ministra kultury Ronyho Araijiho. Tyto práce proběhly s finanční a technickou podporou italské vlády, která do projektu vložila 1,2 milionu eur.[15][16] K jeho otevření nakonec došlo 7. října 2016 během oficiálního ceremoniálu, kterého se účastnil libanonský ministr kultury Tammám Salám a italský ministr zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce Paolo Gentiloni.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Pazourek z období neolitu pocházející z Byblosu

Budova muzea je postavena ve stylu egyptského obrození na základě plánů architektů Antoine Nahase a Pierra Leprince-Ringueta.[17] Postavena byla z libanonského okrového vápence. Budova se skládá ze suterénu, přízemí, mezaninu a terasy. Střední část budovy je kryta skleněnou střechou nacházející se nad mezaninem, která dodává prostoru přirozeného denního světla.

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Národní muzeum v Bejrútu má sbírky obsahující přibližně 100 000 sbírkových předmětů.[18] Sbírky muzea pokrývají chronologicky historický vývoj Libanonu od prehistorie až po osmanské období.[1]

Prehistorická část sbírky zahrnuje artefakty, které používali lovci sběrači, následují předměty pocházející z období od nejstaršího paleolitu po neolit. Typickými artefakty z této doby jsou hroty oštěpů, pazourky, háčky a keramika. Tyto předměty byly nalezeny v jeskyních a pod skalními převisy a pochází z celého Libanonu.[19]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku National Museum of Beirut na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f A visit to the Museum ... : the short guide of the National Museum of Beirut, Lebanon. Bejrút: Anis Pr, 2008. 95 s. Dostupné online. ISBN 9953-0-0038-7, ISBN 978-9953-0-0038-1. OCLC 315494159 
  2. a b c d e f g h i Bienvenue au Mus�e National de Beyrouth. web.archive.org [online]. 2013-08-18 [cit. 2020-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-18. 
  3. a b unesdoc.unesco.org [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. 
  4. LEE, DAVID C. J. Ernest Renan : in the shadow of faith. London: Duckworth viii, 328 pages s. Dostupné online. ISBN 0-7156-2720-1, ISBN 978-0-7156-2720-4. OCLC 34947533 
  5. LEBANON’S ARCHAEOLOGICAL HERITAGE. web.archive.org [online]. 2008-03-16 [cit. 2020-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-03-16. 
  6. Where @ Lebanon.com - Museums - National Museum. web.archive.org [online]. 2008-03-17 [cit. 2020-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-03-17. 
  7. a b Rubble rousers. the Guardian [online]. 1999-03-06 [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Beirut National Museum | Beirut National Museum, Beirut, Lebanon | Whatsonwhen. web.archive.org [online]. 2011-07-18 [cit. 2020-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-18. 
  9. DE BAETS, ANTOON, 1955-. Censorship of historical thought : a world guide, 1945-2000. Westport, Conn.: Greenwood Press, 2002. 694 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-01665-3, ISBN 0-313-01665-8. OCLC 592756089 
  10. MUSEUM SECURITY MAILINGLIST REPORTS. web.archive.org [online]. 2016-03-03 [cit. 2020-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03. 
  11. AUB - Berytus 39 - Fisk. web.archive.org [online]. 2019-05-27 [cit. 2020-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-27. 
  12. Lessons from Beirut on bombed-out art. Christian Science Monitor. 2003-08-21. Dostupné online [cit. 2020-11-13]. ISSN 0882-7729. 
  13. BBC News | Middle East | Lebanon recovers ancient treasures. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. 
  14. المتحف الوطني | الجهات التابعة | وزارة الثقافة. web.archive.org [online]. 2017-02-02 [cit. 2020-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-02. 
  15. The National Museum’s Underground Floor Officially Reopened!. Blog Baladi [online]. [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. 
  16. National Museum’s basement rises from the dead | News , Lebanon News | THE DAILY STAR. www.dailystar.com.lb [online]. [cit. 2020-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-25. 
  17. BLAKE, EMMA. The Archaeology of Mediterranean Prehistory.. Oxford: John Wiley & Sons 1 online resource (352 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-4051-3724-9, ISBN 1-4051-3724-X. OCLC 475936492 
  18. Pharès, Joseph (December 2003). "The National Museum of Lebanon in Beirut". Museum International. UNESCO. 55 (3–4): 38–43. doi:10.1111/j.1350-0775.2003.00435.x. S2CID 162203085.
  19. Bienvenue au Musée National de Beyrouth. web.archive.org [online]. 2008-05-23 [cit. 2020-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-23. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]